Hlavní změny v důchodovém pojištění schválené v roce 1997

Úvod

V průběhu roku 1997 byly schváleny dva zákony upravující některé předpisy i v oblasti důchodového pojištění, a to zákon č. 134/1997 Sb. a zákon č. 289/1997 Sb.

První z nich obsahuje jak věcné změny dosavadní právní úpravy, tak i zpřesnění a zdokonalení některých ustanovení. Cílem druhého jsou zejména úsporná opatření, z nichž možnost zpomalení valorizace důchodů je pouze dočasné opatření, zatímco redukce zápočtu některých náhradních dob, mezi které se nově přeřazuje i studium, je opatření vedoucí k perspektivním úsporám.

K další významné změně došlo v roce 1997 schválením novely zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Dále bylo v roce 1997 schváleno nařízení vlády č. 129/1997 Sb., kterým byly od srpna 1997 zvýšeny vyplácené důchody, a nařízení vlády č. 254/1997 Sb., kterým byl pro účely důchodového pojištění stanoven všeobecný vyměřovací základ za rok 1997, výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu a upraveny částky redukce pro stanovení výpočtového základu.

Zákon č. 134/1997 Sb.

Za základní změny oproti dosavadní právní úpravě lze považovat:

Rozšíření možností přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku

Vedle dosavadní možnosti lze s účinností od 1. ledna 1998 nově přiznávat po přechodnou dobu do 31. prosince 2006 tzv. dočasně snížený předčasný starobní důchod (§ 30 zákona o důchodovém pojištění) také pojištěncům, kteří

1. • získali dobu pojištění nejméně 25 roků,
   • ke dni, od něhož má být důchod přiznán, jsou poživateli částečného invalidního důchodu nebo se jim částečný invalidní důchod nevyplácí, protože jejich průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti přesahuje 80 % srovnatelného vyměřovacího základu a
   • ke dni přiznání starobního důchodu jim chybí do dosažení důchodového věku nejvýše dva roky;
2. • získali dobu pojištění nejméně 25 roků,
   • pobírali plný invalidní důchod nepřetržitě aspoň po dobu pěti let a
   • nárok na plný invalidní důchod pobíraný po uvedenou dobu zanikl a ke dni odnětí tohoto důchodu jim chybí do dosažení důchodového věku nejvýše pět let.

Výhodnější trvalé snížení procentní výměry v některých případech přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku

V případě přiznání tzv. trvale sníženého předčasného starobního důchodu (§ 31 zákona o důchodovém pojištění) po dosažení věkové hranice stanovené pro nárok na starobní důchod předpisy platnými do 31. prosince 1995 činí sazba procentního snížení procentní výměry důchodu pouze 0,3 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku.

Toto opatření, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998, je rovněž dočasného charakteru, a to s platností do 31. prosince 2006. POZOR- dále viz z. č. 116/2001 Sb.

Posuzování plné invalidity u osob samostatně výdělečně činných

Plná invalidita osob samostatně výdělečně činných se s  účinností od 26. června 1997 posuzuje stejně jako plná invalidita osob v závislé činnosti. Pokud před uvedeným dnem zanikl nárok na plný invalidní důchod z důvodu výkonu samostatné výdělečné činnosti a trvá-li plná invalidita k uvedenému dni, vzniká nárok na tento důchod dnem 26. června 1997 znovu. Výše tohoto důchodu se přitom stanoví ve výši, v jaké byl naposledy tento důchod vyplácen, a upraví se podle předpisů o zvyšování důchodů platných po dni původního zániku nároku na tento důchod. O přiznání plného invalidního důchodu v těchto případech je nutné znovu požádat.

Změna výše procentní výměry některých mladých invalidů

U plného invalidního důchodu činí 45% (u částečného invalidního důchodu 22,5%) výpočtového základu, pro jehož stanovení se za osobní vyměřovací základ považuje upravený všeobecný vyměřovací základ.

Souběh částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

Změna spočívá v tom, že se částečný invalidní důchod nekrátí ani se jeho výplata nezastaví, pokud celkový příjem z výdělečné činnosti za rozhodné období nepřesáhne dvanáctinásobek částky životního minima platného pro jednotlivce, i když průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti v konkrétním případě přesahuje 66 % (příp. 80 %) srovnatelného vyměřovacího základu.

Dále dochází ke změně, v důsledku které si pracující poživatelé částečného invalidního důchodu budou moci zjistit výši průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti, při němž nebude tento důchod krácen (příp. jeho výplata zastavena), již na začátku období, za něž se příjmy kontrolují. Srovnatelný vyměřovací základ, vůči němuž se při kontrole porovnává výše průměrného měsíčního příjmu, se stanoví tak, že se osobní vyměřovací základ (příp. průměrný měsíční výdělek neredukovaný) vynásobí koeficientem vyjadřujícím mzdový nárůst za určité období. Tento koeficient se nově stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok o tři roky předcházející roku, v  němž se provádí kontrola průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za předposlední rok rozhodného období, z něhož se zjišťoval příjem pro výpočet částečného invalidního důchodu.

Další změna se týká odchylného stanovení srovnatelného vyměřovacího základu ve zvláštních případech.

• Pro účely srovnatelného vyměřovacího základu pojištěnce se v případě, že byl částečný invalidní důchod vyměřen z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za rozhodné období, jehož předposledním rokem byl rok spadající do období před rokem 1994, upraví neredukovaný průměrný měsíční výdělek, z něho byl vyměřen tento důchod, tak, že se vynásobí koeficientem
  1. 1,15, byl-li předposledním rokem rozhodného období rok předcházející roku 1991,
  2. 1,20, byl-li předposledním rokem rozhodného období rok 1991,
  3. 1,25, byl-li předposledním rokem rozhodného období rok 1992,
  4. 1,35, byl-li předposledním rokem rozhodného období rok 1993.
• Na žádost poživatele částečného invalidního důchodu se při stanovení srovnatelného vyměřovacího základu místo z  průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl částečný invalidní důchod vyměřen, vychází ze srovnatelného výdělku určeného podle předpisů platných ke dni 1. října 1988, který byl použit při nejbližší kontrole podstatného poklesu výdělku po 30. září 1988. Při stanovení koeficientu, jímž se násobí tento srovnatelný výdělek, se přitom místo všeobecného vyměřovacího základu stanoveného za předposlední rok rozhodného období použije všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok předcházející roku, v němž proběhla nejbližší kontrola podstatného poklesu výdělku po 30. září 1988.

Shora uvedenými způsoby se bude při stanovení srovnatelného vyměřovacího základu poprvé postupovat v roce 1998 při kontrole příjmů z výdělečné činnosti dosažených za rok 1997.

Rozšíření možností přiznání vdoveckého důchodu

Podle dřívější právní úpravy bylo možné přiznat vdovecký důchod pouze mužům, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod stanovené zákonem o důchodovém pojištění, i když jejich manželka zemřela před 1. lednem 1996, avšak po po 31. prosinci 1990. Toto "omezení" (pokud jde o 31. prosinec 1990) bylo novelou zrušeno. To znamená, že i v případě, kdy manželka zemřela před 1. lednem 1991, vznikne nárok na vdovecký důchod, pokud jsou splněny podmínky nároku stanovené zákonem o důchodovém pojištění a upřesněné popisovanou novelou. Tato změna nabyla účinnosti dnem 26. června 1997.

Zákon č. 289/1997 Sb.

Za základní změny provedené touto novelou v oblasti důchodového pojištění oproti dosavadní právní úpravě lze považovat:

Přeřazení dob studia a nezaměstnanosti mezi náhradní doby pojištění

S účinností od 1. ledna 1998 se mezi náhradní doby pojištění přeřazují i tyto doby účasti na pojištění získané po 31. prosinci 1995:

• doba soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole v ČR (popř. na takových školách v cizině, je-li podle individuálního rozhodnutí MŠMT postaveno na roveň studiu v ČR), a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let,
• doba vedení v evidenci úřadu práce uchazeče o zaměstnání po dobu, po kterou náleží hmotné zabezpečení, a v rozsahu nejvýše tří let také doba této evidence, po kterou již hmotné zabezpečení nenáleží.

Zrušení možnosti odejít do starobního důchodu až o čtyři, resp. pět roků dříve před dosažením důchodového věku

S účinností od 1. ledna 1998 se ruší možnost odejít do tzv. trvale sníženého předčasného starobního důchodu (§ 31 zákona o důchodovém pojištění) až o čtyři, resp. pět roků dříve před dosažením důchodového věku. Nadále tedy zůstává zachována pouze možnost odejít do tohoto starobního důchodu až o tři roky dříve před dosažením důchodového věku.

Hodnocení většiny náhradních dob pojištění ve sníženém rozsahu

S účinností od 1. července 1998 se do doby pojištění pro stanovení procentní výměry důchodů započítává většina náhradních dob pojištění, za které se neplatí pojistné, pouze v rozsahu 80 %. Ve sníženém rozsahu se tedy budou hodnotit náhradní doby pojištění za předpokladu, že nárok na důchod vznikne po 30. červnu 1998, s výjimkou těchto náhradních dob pojištění:

• doby služby v českých nebo československých ozbrojených silách (pokud nejde o vojáky z povolání),
• doby péče o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči,
• doby osobní péče o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo o takovou částečně bezmocnou osobu starší 80 let,

které se budou i nadále hodnotit v plném rozsahu.

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

S účinností od 1. ledna 1998 se stanoví další podmínka pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti, a to sjednání zaměstnání na dobu určitou. Přitom není stanovena délka "doby určité" (může to být tedy doba např. jednoho roku, ale i doba pěti let apod). Není zde ani žádné časové omezení, pokud jde o platnost této podmínky. To znamená, že musí být plněna i po uplynutí doby dvou let po vzniku nároku na starobní důchod, kdy již výše příjmu z výdělečné činnosti nemá vliv na nárok na výplatu tohoto důchodu, i po dosažení věku 65 let.

Tato nová podmínka se vztahuje i na případy poživatelů starobního důchodu přiznaného před 1. lednem 1998, kteří jsou k tomuto dni výdělečně činní. Pro tyto případy však platí, že pokud do dne předcházejícího splátce starobního důchodu splatné v dubnu 1998 není upraven pracovněprávní vztah v souladu s uvedenou podmínkou, výplata starobního důchodu nenáleží až od této splátky. Je zde tedy dán určitý časový prostor jak pro plátce důchodu, tak pro pracující poživatele starobního důchodu a jejich zaměstnavatele, aby se na novou právní úpravu připravili.

Skutečnost, že nesplňuje shora uvedenou podmínku pro nárok na výplatu starobního důchodu, je poživatel starobního důchodu povinen oznámit plátci důchodu do 31. ledna 1998. Tuto povinnost má i zaměstnavatel poživatele starobního důchodu. Tato ohlašovací povinnost nevzniká (důchodci ani zaměstnavateli), jestliže poživatel starobního důchodu ukončí pracovněprávní vztah v  době předcházející splátce starobního důchodu splatné v dubnu 1998 nebo si v této době upraví pracovněprávní vztah v souladu s novou právní úpravou. Úpravou pracovněprávního vztahu se přitom rozumí změna stávající pracovní smlouvy (dodatek k pracovní smlouvě), resp. změna dohody o pracovní činnosti.

Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný nebo částečný invalidní důchod

S účinností od 1. ledna 1998 se ruší právní úprava, která umožňovala považovat podmínku potřebné doby pojištění (5 roků) pro nárok na plný nebo částečný invalidní důchod za splněnou i tehdy, jestliže byla tato doba získána v podstatě kdykoliv v minulosti. Zrušení této možnosti znamená, že podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na tyto důchody bude muset být splněna v rozhodném období vázaném na vznik plné nebo částečné invalidity, popř. po tomto vzniku.

Změna podmínek a způsobu zvyšování důchodů a zvyšování hranic redukcí pro stanovení výpočtového základu

S účinností od 2. prosince 1997 se změnily podmínky a způsob zvyšování důchodů a zvyšování hranic redukcí pro stanovení výpočtového základu u nově přiznávaných důchodů. Změna spočívá v tom, že vláda nařízením musí vždy zvýšit důchody, vzroste-li úhrnný index spotřebitelských cen aspoň o 10 %. Přitom se však ponechává možnost zvýšit důchody i tehdy, jestliže tento index vzroste aspoň o  5 %. Toto opatření je přechodné, a to do 31.prosince 1998. Pokud jde o stanovení částek zvýšení důchodů, musí být průměrná výše samostatně vypláceného starobního důchodu zvýšena nejméně o 70 % nárůstu uvedeného indexu s tím, že jednou za dva roky musí být zohledněn nejméně jednou třetinou růst reálných mezd.

Pokud jde o stanovení částek redukcí pro stanovení výpočtového základu, vláda je nařízením může zvýšit, pokud od předchozího stanovení těchto částek byly vyplácené důchody zvýšeny aspoň o 5 %.

Zákon č. 133/1997 Sb.

Tímto zákonem byl novelizován mj. i zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Změna se týká bezmocných poživatelů důchodů.

Změna ve stanovení částek zvýšení důchodů pro bezmocnost

Změna, která nabyla účinnosti dnem 26. června 1997, spočívá v tom, že

• částka zvýšení důchodu pro bezmocnost se nově váže na částku, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem (při částečné bezmocnosti 20 %, při převážné bezmocnosti 40 % a při úplné bezmocnosti 75 % životního minima - od července 1997 tedy činilo zvýšení důchodu pro jednotlivé stupně bezmocnosti 404 Kč, 808 Kč a 1515 Kč; další zvyšování částek viz zvyšování částek životního minima),
• zavedla se pravidelná valorizace částek zvýšení důchodu pro bezmocnost v závislosti na valorizaci částek životního minima,
• byla zrušena nejvyšší výměra, kterou podle dřívějších předpisů nemohl úhrn důchodu a zvýšení důchodu pro bezmocnost přesáhnout.

Zvýšení důchodu pro bezmocnost, které bylo podle dříve platných předpisů přiznáno v nižších částkách, nebo které nebylo přiznáno, protože by důchod (úhrn důchodů) spolu se zvýšením přesáhl nejvyšší výměru, bylo na žádost zvýšeno nebo přiznáno od splátky důchodu splatné v červenci 1997.

Nařízení vlády č. 129/1997 Sb.

Podle tohoto nařízení vlády byly důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. srpnem 1997 od splátky důchodu splatné po 31. červenci 1997 zvýšeny takto:

• základní výměra na 1260 Kč měsíčně,
• procentní výměra o 8 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje.

Základní výměry všech důchodů přiznávaných od 1. srpna 1997 činily 1260 Kč měsíčně.

Procentní výměry všech důchodů přiznávaných od 1. srpna 1997 do 31. prosince 1997 se zvýšily ode dne přiznání o 8 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni přiznání důchodu.

Nařízení vlády č. 254/1997 Sb.

S účinností od 1. ledna 1998 je za rok 1996 stanovena výše všeobecného vyměřovacího základu částkou 9676 Kč a výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,1194.

Tímto nařízením vlády byly dále rovněž s účinností od 1. ledna 1998 upraveny částky pro stanovení výpočtového základu (hranice redukcí) takto:

• částka 5 600 Kč se zvyšuje na 5 900 Kč,
• částka 11 200 Kč se zvyšuje na 11 800 Kč.

To znamená, že v případě, kdy den přiznání důchodu spadá do roku 1998, se pro stanovení výpočtového základu započítává částka osobního vyměřovacího základu do 5 900 Kč plně, z částky od 5 901 Kč do 11 800 Kč se počítá 30 % a z částky od 11 801 Kč se počítá 10 %.