Implicitní daň

Smyslem tohoto kritéria je ohodnotit varianty důchodové reformy s ohledem na jejich působení na chování osob v předdůchodovém věku na trhu práce. Vypovídací hodnota implicitní daně spočívá ve schopnosti stanovit, zda je pro osobu ve věku, kdy již může odejít do důchodu, výhodné přestat pracovat a do důchodu skutečně odejít nebo zda setrvat déle v zaměstnání (tj. platit příspěvky na důchodové pojištění a získat nárok na vyšší důchod).

Motivace k setrvání v zaměstnání je důležitou charakteristikou (resp. problematickým bodem) všech sociálních systémů. Implicitní daň se může pohybovat jak v záporných, tak i v kladných hodnotách¹⁾. V případě, že jedinci plyne dodatečná výhoda ze setrvání na trhu práce, bude daň záporná. Pokud z dalšího setrvání na trhu práce jedinec pouze ztrácí, bude daň kladná. Rozhodující je tedy okamžik, kdy daň přechází ze záporných hodnot do kladných. V tomto okamžiku se jedinci nejvíce vyplatí odejít do starobního důchodu.

Na tomto místě je nutné zdůraznit, že se na implicitní daň díváme pouze úzkou optikou finančních aspektů důchodového systému. Při výpočtu nebereme v úvahu žádná jiná hlediska spojená se setrváním v zaměstnání nebo naopak s dřívějším odchodem z pracovní činnosti (např. užitek z volného času, zvýšení celkového bohatství z dodatečné mzdy, daně zaplacené z jiných titulů než důchodového pojištění, nárok na sociální zabezpečení atd.). Tento širší pohled by totiž byl zatížen značnou dávkou nejistoty a pro potřeby hodnocení variant důchodových reforem není nezbytně relevantní.

Při kalkulaci tohoto kritéria vyjdeme ze znalosti příjmů, které bude typizovaný jedinec dostávat ve formě starobního důchodu (veřejné i případné soukromé složky – bude-li financována v rámci dnešní mandatorní 28% příspěvkové sazby). Vypočteme současnou hodnotu v budoucnu vyplácených důchodů, pro případ, že se jedinec rozhodne ještě jeden dodatečný rok setrvat na trhu práce. Zjistíme, kolikanásobek posledního předdůchodového příjmu mu systém v budoucnu přinese. Na tyto budoucí důchody dosáhne jen s určitou pravděpodobností, že se dalšího roku dožije – budoucí příjem je tedy touto pravděpodobností diskontován. Zjistíme také jaký přínos jedinci zajistí důchodový systém v případě, že z trhu práce odejde již nyní. Čistý efekt zvýšení budoucího důchodu potom vyplývá z rozdílu uvedených poměrů. Při zohlednění explicitních nákladů, které musí jedinec vynaložit ve formě důchodového pojistného (zaplaceného z dodatečného jednoročního pracovního příjmu), zjistíme změnu důchodového bohatství - implicitní daň.

Tento výpočet se provede pro každý rok období vymezeného okamžikem od 55 let věku jedince a končícího věkem 75 let, což je dostatečně dlouhé období, pro pozorování různých účinků změn věkové hranice a individuální volby odchodu do důchodu.

Bližší komentář si vyžaduje ještě diskontní faktor. Při diskusích a následných výpočtech Výkonný tým zamítl možnost využití stejného diskontního faktoru pro všechny důchodové systémy a v jejich rámci pro všechny příjmově typizované jedince. Tento případ by ve svém důsledku vedl k situaci, kdy by výše implicitní daně byla významně ovlivněna výnosností daného systému. Konkrétně by výpočet poskytoval odlišné hodnoty např. pro jinak totožné důchodové systémy s definovaných příspěvkem lišící se pouze svou mírou výnosu. Jelikož pro výnosnost různých systémů bylo navrženo samostatné hodnotící kritérium, je žádoucí zaměřit kritérium implicitní daně pouze na hodnocení motivace k setrvání v zaměstnání. Z tohoto důvodu bude diskontní faktor definován jako výnosová míra daného důchodového systému pro daného (příjmově typizovaného) jedince spočtená k okamžiku jeho rozhodování o (ne)setrvání na trhu práce.

V případě, že některá varianta důchodové reformy bude obsahovat možnost čerpat starobní důchod nejprve v určité části (např. z 50 %) a během jeho pobírání pokračovat v práci na částečný úvazek (jak je tomu např. ve Švédsku), je nutné při kalkulaci implicitní daně vzít v úvahu i tok těchto částečných důchodů. Alternativně je tato možnost použitelná i pro případ souběhu plného starobního důchodu a zaměstnání, pokud bude po odvedení dodatečných příspěvků přehodnocena výše starobního důchodu.

Změna důchodového bohatství je měřítkem motivace k odchodu do starobního důchodu, resp. k setrvání v zaměstnání. Pokud je přírůstek bohatství negativní, tj. pokud se dodatečné platby do důchodového systému adekvátně neodrazí ve výši důchodového bohatství, je setrvání v zaměstnání ve věku EY po jeden dodatečný rok nevýhodné. A naopak. V případě pozitivního přírůstku bohatství je výhodné dodatečný rok v zaměstnání setrvat.

Rozhodující pro posouzení různých důchodových systémů potom bude věk, ve kterém dochází ke změně znaménka implicitní daně, tj. přechází z hodnot, kdy systém finančně motivuje k setrvání v zaměstnání, do intervalu hodnot, kdy je naopak výhodné odejít do důchodu. Tento věk je totiž ideálním věkem pro odchod do důchodu v případě, kdy se typizovaný jedinec rozhoduje čistě podle ekonomických podnětů vestavěných do důchodového systému. V případě, že ve sledovaném období nedojde k tomuto přelomu, bude jako kritérium vybrán rok, ve kterém bude implicitní daň poprvé kladná (v případě vždy kladných hodnot je v tomto roce poprvé výhodné odejít do důchodu, resp. z trhu práce). V případě vždy záporných hodnot daně důchodový systém neustále motivuje jedince setrvat v pracovní aktivitě.