Pracovně právní vztahy

Jak vzniká pracovní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem?

Jaká práva a jaké povinnosti máte jako zaměstnanec vůči zaměstnavateli a zaměstnavatel vůči vám?

Práci pro zaměstnavatele můžete vykonávat buď v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy, nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).

Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy

Je nejčastější a i zákonem upřednostňovaná forma základního pracovněprávního vztahu. Zaměstnanec na základě pracovního poměru pracuje pro zaměstnavatele a dostává za to mzdu. Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Pracovní poměr může být uzavřený na dobu určitou, nebo neurčitou. Pokud není výslovně sjednaná doba trvání pracovního poměru, je tento poměr uzavřen na dobu neurčitou. Pracovní poměr na dobu určitou končí uplynutím/uběhnutím této doby. Pracovní poměr může být rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době.

Pozor! Pracovní poměr automaticky zaniká, pokud vám vyprší nebo jinak zanikne oprávnění/povolení k pobytu!

Povinné součásti pracovní smlouvy

Pracovní smlouva musí být vždy písemná a zaměstnanec i zaměstnavatel musí obdržet jedno vyhotovení. Měnit tuto smlouvu je opět možné pouze písemným ujednáním obou smluvních stran (zaměstnavatele a zaměstnance) a obě strany s ní musí souhlasit.

Pracovní smlouva musí obsahovat:

místo výkonu práce (např. obec, konkrétní adresa provozovny)
druh práce (funkce, činnost nebo profese)
den nástupu do práce (nejčastěji konkrétní kalendářní den, může však být uvedené i jakýmkoliv jiným způsobem, z něhož je patrné, o který den jde)
identifikační údaje a podpis zaměstnance a zaměstnavatele

Pracovní smlouva může obsahovat i další ujednání, např.:

o době trvání pracovního poměru – doba určitá (smlouva je uzavřená do konkrétního termínu), nebo neurčitá (smlouva je uzavřená na neomezeně dlouhou dobu)
o zkušební době
o délce stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby
o výkonu práce v různě určených směnách během dne
o možnosti vysílání zaměstnance na pracovní cesty
o konkurenční doložce
o mzdě (přestože mzda je ve většině případů určená mzdovým výměrem, může být její výše určená přímo v pracovní smlouvě, to je pro zaměstnance většinou výhodnější).

Skončení pracovního poměru

Pracovní poměr může být rozvázán:

dvoustrannou dohodou o rozvázání pracovního poměru,
jednostranně zaměstnancem nebo zaměstnavatelem:
- výpovědí,
- okamžitým zrušením nebo,
- zrušením ve zkušební době.

Tato právní jednání musí být vždy písemná.

Pozor! Pracovní poměr automaticky zaniká, pokud vám vyprší nebo jinak zanikne oprávnění/povolení k pobytu!

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dpč a dpp)

Z hlediska ochrany zaměstnance a jeho jistot nejsou dohody tak výhodné jako pracovní poměr založený pracovní smlouvou. Například se na ně nevztahují pravidla o odstupném, pracovní době a době odpočinku, některých překážkách v práci na straně zaměstnance, dovolené, skončení pracovního poměru. Pro zaměstnavatele je mnohem jednodušší dohodu se zaměstnancem ukončit.

Zákon rozlišuje:

Dohoda o provedení práce (DPP)

Může být uzavřená na maximální rozsah práce 300 hodin v kalendářním roce. Do těchto 300 hodin se započítává také doba práce, kterou vykonáváte pro stejného zaměstnavatele na základě jiné dohody o provedení práce. Dohoda o provedení práce musí být uzavřená písemně a musí v ní být uvedená i doba, na kterou se uzavírá. Měla by obsahovat také předmět a rozsah práce a odměnu, jež nesmí být nižší než minimální mzda.

Na základě dohody o provedení práce nelze získat zaměstnaneckou kartu, modrou kartu ani povolení k zaměstnání!!!

Dohoda o pracovní činnosti (DPČ)

Můžete ji uzavřít v případě, že předpokládaný objem práce nepřesáhne v průměru 20 hodin týdně, a to za období, na které byla dohoda uzavřená, nejdéle však za období 52 týdnů. V dohodě o pracovní činnosti musí být uveden: druh práce, sjednaný rozsah pracovní doby, doba, na kterou se dohoda uzavírá. Musí být uzavřena v písemné formě. Také by měla obsahovat také ujednání o odměně, jež nesmí být nižší než minimální mzda.

Základní práva a povinnosti zaměstnance

Práva:

Zaměstnanec má právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci.

Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), na informace o rizicích práce a o opatřeních na ochranu před nimi. Pokud jste z vážného důvodu přesvědčený, že výkon určité práce bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje váš život nebo vaše zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných osob, můžete tuto práci odmítnout.

Zaměstnanec má i celou řadu jiných práv, jako např. právo na rovné a nediskriminační zacházení, na dovolenou apod.

Povinnosti:

Zaměstnanec především musí pracovat řádně (podle svých sil, znalostí a schopností), plnit pokyny nadřízených (pokud jsou v souladu s právními předpisy), spolupracovat s ostatními zaměstnanci, efektivně využívat pracovní dobu, dodržovat veškeré předpisy, které se vztahují k jeho práci, řádně hospodařit s prostředky, které mu zaměstnavatel svěří, střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele a nejednat proti zájmům zaměstnavatele.

Porušení těchto povinností může mít za následek ukončení pracovního poměru výpovědí nebo dokonce i okamžité zrušení pracovního poměru v případě porušení těchto povinností zvlášť hrubým způsobem.

Zaměstnanec kromě toho musí dbát o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví ostatních osob, kterých se bezprostředně dotýká výkon jeho práce. Kvůli tomu především musí:

účastnit se školení zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci (zajišťuje zaměstnavatel),
podrobit se preventivním zdravotním prohlídkám, zákonným zdravotním vyšetřením nebo očkováním,
dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele,
dodržovat při práci určené pracovní postupy, používat určené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu,
nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci,
oznámit svému nadřízenému zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci,
oznámit svému nadřízenému zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné osoby, kterého byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin,
podrobit se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Pracovní doba

Doba, ve které zaměstnanec musí pro zaměstnavatele vykonávat práci, případně musí být připravený k výkonu práce na pracovišti podle pokynů zaměstnavatele. Zahrnuje dobu směny a práci přesčas. Nejvýše přípustná stanovená týdenní pracovní doba činí 40 hodin týdně. Zaměstnavatel se se zaměstnancem může dohodnout na sjednání kratší pracovní doby (tzv. částečný úvazek), čemuž pak odpovídá poměrně nižší mzda.

Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel, který určuje začátek a konec směn. Rozvrh pracovní doby musí zaměstnavatel vypracovat písemně a musí s ním seznámit zaměstnance alespoň 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, nedohodne-li se se zaměstnancem na jiné (nejčastěji kratší) době seznámení. Zaměstnavatel musí přihlédnout k tomu, aby rozvržení pracovní doby nebylo nebezpečné a zdraví ohrožující. Zaměstnanec musí být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něj až po skončení směny. Délka směny nesmí být delší než 12 hodin.

Zvláštní právní úprava ohledně pracovní doby platí pro zaměstnance mladší 18 let, u kterých nesmí délka směny překročit 8 hodin a délka týdenní pracovní doby ve více pracovněprávních vztazích nesmí ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.

Pracovní cesty

Časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Maximální dobu trvání pracovní cesty právní předpisy neuvádějí, pouze určují, že jde o „dobu nezbytné potřeby“. Pracovní cesta není limitovaná ani místně. Zaměstnavatel vás může vyslat na pracovní cestu pouze za předpokladu, že se na tom s vámi dohodl. Pokud jste držitelem modré karty, zaměstnanecké karty nebo povolení k zaměstnání, můžete být zaměstnavatelem vyslaný na pracovní cestu, jestliže to odpovídá povaze vámi vykonávané práce, pro kterou byly udělené modrá karta, zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání. Před zahájením pracovní cesty je zaměstnavatel povinen vystavit cestovní příkaz. Příslušné kontrolní orgány jsou oprávněny prověřit, zda vám byly za pracovní cestu poskytnuty cestovní náhrady v souladu se zákoníkem práce.

Dovolená

Pokud vykonáváte zaměstnání v pracovním poměru, máte právo na dovolenou, a to v minimálním rozsahu 4 týdnů v kalendářním roce. V případě, že pro stejného zaměstnavatele nepracujete nepřetržitě po dobu jednoho roku, nárok na dovolenou se vám příslušným způsobem krátí. Po dobu čerpání dovolené dostáváte mzdu ve výši průměrného výdělku. Termíny dovolené určuje nebo schvaluje zaměstnavatel.

Právo na dovolenou je vyjádřeno jako určitý počet hodin dovolené. Při čerpání dovolené se rovněž počítá s hodinami, tj. za každý pracovní den, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou, se mu z celkového práva na dovolenou odečítá počet hodin dovolené odpovídající délce směny, kterou měl rozvrženou na tento den (čerpal-li tedy např. dovolenou v den, kdy měl rozvrženou 12hodinovou směnu, odečte se mu 12 hodin dovolené).

Za dobu čerpání dovolené zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši 100 % jeho průměrného výdělku.

Minimální mzda

Minimální mzda je podle zákona nejnižší přípustná výše odměny, kterou zaměstnavatel musí platit za práci. Její výši stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

U žadatelů o zaměstnaneckou kartu musí být v pracovní smlouvě nebo v dohodě o pracovní činnosti ustanovení, ze kterého vyplývá, že bez ohledu na rozsah práce měsíční mzda, plat nebo odměna nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy a týdenní pracovní doba bude činit nejméně 15 hodin.

U žadatelů o modrou kartu musí výše sjednané hrubé měsíční mzdy odpovídat nejméně 1,5 násobku průměrné hrubé roční mzdy v České republice vyhlašované sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí.

Nemoc

Jestliže vám ošetřující lékař sdělí, že jste dočasně neschopný vykonávat svoji práci, máte nárok na tzv. „nemocenskou“. Od 1. dne do 14. dne vám peníze vyplácí zaměstnavatel, v dalším období trvání nemoci (od 15. do nejdéle 380. dne trvání pracovní neschopnosti) máte nárok na dávky nemocenského pojištění, které vyplácí ČSSZ. Výše nemocenského a výše nemocenské dávky je přibližně 60 % průměrného výdělku.

Po dobu trvání nemoci vám zaměstnavatel nemůže dát výpověď.

Pracovní úraz a nemoci z povolání

Pracovním úrazem je poškození zdraví zaměstnance, ke kterému došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů (ovšem ne na cestě do zaměstnání a zpět!). Porušením zdraví se rozumí nejen poškození tělesné, ale i psychické.

Nemoci z povolání jsou uvedené v seznamu, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se určuje seznam nemocí z povolání.

Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u kterého byla zjištěná nemoc z povolání, zaměstnavatel musí poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (bozp)

Jedná se o souhrn opatření daných právními předpisy a zaměstnavatelem, která mají předcházet ohrožení nebo poškození lidského zdraví při práci. Prolíná se s požární ochranou, krizovým managementem a velmi okrajově i s firemní ekologií (ochrana životního prostředí u zaměstnavatele).

Za zajištění BOZP jsou odpovědní vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Jejich pochybení může mít až trestně právní důsledky.

Nejpodstatnějšími právními předpisy, které upravují oblast BOZP, jsou zákoník práce, zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zákon o ochraně veřejného zdraví, nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci a nařízení vlády o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. Více informací zde: http://www.bozpinfo.cz/rady/otazky_odpovedi/ (pouze v češtině).

Další informace

Podrobné informace a odpovědi na nejčastější otázky najdete na webu SÚIP: http://www.suip.cz/otazky-a-odpovedi/pracovnepravni-vztahy/

Informace o rizicích spojených s pracovněprávnimi vztahy a rady jak jim předejít najdete na tomto webu: http://www.pracevceskerepublice.cz/index.php/rizika-trhu-prace/