Registrace, poskytování sociálních služeb

Změny zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů s účinností k 1. 1. 2014 v oblasti registrace

K 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb. V oblasti registrací došlo k těmto změnám

  • Žádost o registraci dle § 79 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ani rozhodnutí o registraci dle § 81 odst. 2 zákona č. 108/20006 Sb., o sociálních službách, neobsahuje číslo platebního účtu žadatele.
  • Konkrétnější specifikace oznamovací povinnosti poskytovatele dle § 82 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Rovněž došlo k 1. 1. 2014 ke změně prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., a to zejména k navýšení maximální výše úhrady za poskytování služeb.

Jaký je postup při změnách v registraci a aktualizaci údajů v Registru poskytovatelů sociálních služeb?

Zákon o sociálních službách rozlišuje dva typy změn údajů a vymezuje je v § 82 odst. 1, 2 tohoto zákona.

V případě změny týkající se údajů, které jsou obsahem žádosti o registraci, ale nejsou náležitostí rozhodnutí o registraci, je poskytovatel povinen oznámit tyto změny registrujícímu orgánu do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tyto změny nastaly. Poskytovatel je povinen tyto změny registrujícímu orgánu doložit příslušnými doklady. Jedná se zejména o změny v personálním zajištění poskytovaných služeb.

V případě změny údajů, které jsou náležitostí rozhodnutí o registraci (označení poskytovatele, identifikátor služby, název a místo poskytování sociálních služeb, druh poskytovaných služeb, cílová skupina, kapacita), je poskytovatel oprávněn tyto změny realizovat až po vydání rozhodnutí o změně registrace.

V případě porušení povinnosti oznámit změny údajů dle § 82 odst. 1 se dopustí poskytovatel správního deliktu, za který mu registrujícím orgánem může být uložena pokuta až do výše 10.000,- Kč.

V případě, že poskytovatel realizuje změny týkající se údajů, které jsou obsahem rozhodnutí o registraci (např. navýší kapacitu či změní místo poskytování bez předchozího vydání rozhodnutí o změně registrace), dopustí se správního deliktu neposkytování sociální služby v rozsahu stanoveném v rozhodnutí o registraci, za který mu registrujícím orgánem může být uložena pokuta až do výše 20.000,- Kč.

Veškeré administrativní záležitosti je nutné řešit a konzultovat přímo s registrujícím orgánem, který poskytovateli případně sdělí další podrobnosti nebo si vyžádá doložení dalších dokladů.

Registrace sociální služby „tísňová péče“

Tísňová péče je vymezena v § 41 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a § 7 vyhlášky č. 505/2006 Sb. tak, že se považuje za terénní službu, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopnosti. Tato služba zahrnuje tyto základní činnosti.

  • Poskytnutí nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové situaci,
  • sociálně terapeutické činnosti,
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Poskytování základního sociálního poradenství je ze zákona o sociálních službách základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. V tomto případě poradenstvím nelze nahradit poskytování nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové situaci.

Povinností poskytovatele je zajistit resp. nabídnout uživatelům vždy všechny základní činnosti vyjmenované pro danou službu zákonem o sociálních službách. Nelze při poskytování sociální služby jakoukoli ze základních činností z nabídky vynechat. To ovšem na druhé straně neznamená žádnou povinnost uživatelů tyto činnosti také odebírat.

Dobrovolnictví uživatelů, volnočasové aktivity ani společná setkávání nejsou zprostředkováním kontaktů se společenským prostředím ve smyslu § 41 zákona o sociálních službách a § 7 vyhlášky č. 505/2006 Sb.

Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí podle ustanovení § 41 zákona o sociálních službách a § 7 vyhlášky č. 505/2006 Sb., znamená pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů. Nejedná se ani o úklid domácností ani donášku obědů, které si klient může zajistit prostřednictvím jiné sociální služby (§ 40 zákona o sociálních službách „pečovatelská služba“), případně jinou, místně dostupnou komerční službou.

Výši úhrad si stanovuje poskytovatel v rámci uzavřené smlouvy s uživatelem. Výše úhrady se však podle ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., rovná maximálně skutečným nákladům na provoz technických komunikačních prostředků. V tomto směru zákon o sociálních službách ani vyhláška č. 505/2006 Sb., nebrání poskytovatelům stanovit úhrady nižší. Při žádosti o registraci poskytovatele sociálních služeb se musí doložit finanční rozvaha, kde bude zřejmé, jak se zajistí provoz služby v případě, když se od uživatelů bude vybírat nižší úhrada, než jsou skutečné náklady na provoz služby.

Jaké je postavení občanských sdružení, resp. spolků od 1. 1. 2014 ve vztahu k možnosti poskytovat sociální služby?

K 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník, ve kterém je uvedeno, že sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky. V poslední době se na MPSV obracejí někteří poskytovatelé s dotazy, jak bude po 1. 1. 2014 MPSV přistupovat ke spolkům jako poskytovatelům sociálních služeb, respektive zda MPSV připravuje novelu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, která by spolkům znemožnila poskytování sociálních služeb. K těmto zbytečným obavám MPSV sděluje následující:

  1. stejně jako dosud, tak i nadále nebude zákon o sociálních službách vylučovat právnické osoby s jakoukoliv právní formou při registraci sociálních služeb,
  2. právní forma poskytovatele sociálních služeb také není a nadále nebude rozlišovacím kritériem při poskytování dotací,
  3. spolky mohou být zaměstnavateli, tudíž bude i nadále možné, aby spolek naplňoval svůj záměr skrze své zaměstnance, kteří nemusejí být členy spolku.

Jaké jsou možnosti poskytování sociálních služeb pro seniory na živnostenský list?

Sociální služby lze poskytovat pouze na základě registrace poskytovatele sociálních služeb podle zákona o sociálních službách. Rozhodnutím o registraci získává žadatel oprávnění poskytovat sociální služby.

Podle § 3 odst. 3 písm. a f) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), poskytování sociálních služeb podle zákona o sociálních službách není živností.

V případě poskytování sociálních služeb bez registrace se dopouští poskytovatel správního deliktu ve smyslu § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách, za který je krajský úřad oprávněn uložit pokutu až do výše 1.000.000,- Kč.

Podmínky pro získání registrace jsou stanoveny v § 78 – 84 zákona o sociálních službách.

Pokud plánujete zahájení jakékoli sociální služby a zejména sociální služby pobytové, je vhodné kontaktovat koordinátora střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb daného kraje a příslušné pracovníky, kteří mají na starost registraci sociálních služeb. Zde je třeba si ověřit, zda a případně jaká kapacita je v daném regionu a pro danou službu potřeba a zda je zahájení poskytování nové sociální služby v souladu se střednědobým plánováním rozvoje sociálních služeb kraje, případně s komunitním plánováním dané obce nebo regionu.

Přímou péči o klienty mohou vykonávat pouze odborní pracovníci: sociální pracovník, pracovník v sociálních službách, případně další odborní pracovníci jako zdravotnický personál, ergoterapeuti, psychologové apod. Požadavky na vzdělání a odbornost jsou obsaženy v § 109 - 117 zákona o sociálních službách.

Personální požadavky na poskytování jednotlivých služeb nejsou v zákoně o sociálních službách taxativně vymezeny, nicméně každý poskytovatel musí při registraci doložit personální zajištění služby a je povinen podle § 88 písm. h) zákona o sociálních službách dodržovat standardy kvality poskytování sociálních služeb, které jsou definovány v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Na základě výše uvedeného MPSV doporučuje obrátit na místně příslušný krajský úřad, který je podle zákona o sociálních službách registračním orgánem pro registraci poskytovatelů sociálních služeb (místní příslušnost se řídí sídlem poskytovatele-firmy, nebo adresou poskytovatele-fyzické osoby) a svůj záměr konzultovat přímo s pověřenými pracovníky.

Je možné poskytovat sociální služby zahraničními subjekty a poskytovat sociální služby pouze pro cizince?

Poskytování sociálních služeb poskytovatelem, který má sídlo v zahraničí, je upraveno v § 84 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Podle tohoto ustanovení se registrace dle § 79 zákona o sociálních službách nevyžaduje u fyzických či právnických osob, které jsou usazeny v jiném členském státě Evropské unie, pokud poskytuje sociální služby na území České republiky dočasně a ojediněle a pokud prokáže, že je státním příslušníkem členského státu Evropské unie (dále jen „EU“) nebo má sídlo v jiném členském státě EU a je držitelem oprávnění k výkonu činnosti podle právních předpisů jiného členského státu EU. Takový poskytovatel může zahájit svou činnost ode dne, kdy příslušnému krajskému úřadu oznámil zahájení činnosti na území České republiky. Při této činnosti je povinen dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb podle § 88 a 89 zákona.

Jestliže Krajský úřad zjistí, že takový poskytovatel pozbyl oprávnění k výkonu činnosti ve státě, kde je usazen, nebo jestliže zjistí závažné porušení povinností uvedených v § 88 a 89 zákona, rozhodne podle § 84 odst. 4 zákona o pozastavení výkonu činnosti na území České republiky.

V případě, že zahraniční poskytovatel z členského státu EU chce poskytovat sociální služby pravidelně a dlouhodobě nebo se jedná o zahraničního poskytovatele z jiného, než členského státu EU musí samozřejmě splnit podmínky registrace podle § 79-82 zákona jako kterýkoli jiný poskytovatel. V opačném případě se dopouští správního deliktu poskytování sociální služby bez oprávnění pro jejich poskytování podle § 107 odst. 1 zákona a může mu být udělena pokuta až do výše 1.000.000,- Kč.

Jak zrušit sociální službu, mám-li rozhodnutí, ale provozovat jsem ji nezačal?

Součástí žádosti o registraci i rozhodnutí o registraci je údaj o dni započetí poskytování sociálních služeb. V případě, že má poskytovatel zájem o změnu tohoto údaje, je povinen požádat registrující orgán o změnu registrace. Pokud poskytovatel nezačne poskytovat službu do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, pak rozhodnutí o registraci pozbývá platnosti uplynutím této lhůty. Pakliže poskytovatel nezahájil do 6 měsíců, ale poskytovat chce a objektivně může, musí znovu o registraci požádat.