Shrnutí

Závěrem se pokusme shrnout základní body, o nichž byla na předchozích stranách řeč. Záměrně jsme zvolili podobu jednotlivých odrážek, aby bylo možné si je znovu v krátkosti projít a zrekapitulovat tak nejdůležitější věci.

• Cílem komunitního plánování sociálních služeb je, aby lidé měli k dispozici takové sociální služby, které potřebují. Jde tedy jak o šíři nabídky různých druhů služeb, jejich místní dosažitelnost, tak i prohloubení jejich kvality.
• Jádrem komunitního plánování sociálních služeb je zapojení všech, kterých se sociální služby dotýkají a kteří chtějí přispět k jejich zlepšení, tedy jejich uživatelů, poskytovatelů, zadavatelů i veřejnosti. Jde o proces, který staví na vyjednávání a spolupráci těchto stran a představuje tak plánování služeb vycházející z reality, ne "od zeleného stolu".
• Zcela klíčové je tudíž zjištění potřeb a názorů lidí na sociální služby a jejich fungování (nejde jen o stávající uživatele, ale i ostatní veřejnost jakožto potenciální uživatele služeb).
• Zjišťování potřeb a aktuální situace v oblasti sociálních služeb je efektivní provádět přímo v místě, kde lidé žijí. Jedině tak lze dosáhnout toho, že lidé budou mít sociální služby ve svém dosahu.
• Kromě poptávky - zmapování potřeb je nutné znát i nabídku, tj. vědět, jaké služby jsou v daném místě či regionu poskytovány, jakými poskytovateli, pro jaké cílové skupiny uživatelů, v jaké šíři, kvalitě atd. Zejména z porovnání těchto dvou ukazatelů vycházíme při vytváření představy o budoucí podobě sociálních služeb.
• Při koncipování představy o budoucí podobě služeb může být ovšem přínosné přihlížet i k obecnějším přehledům (např. demografické údaje, tendence jejich vývoje a změny v čase) a brát je jako jeden z případných podkladů umožňující přesah od současnosti k předpokládaným trendům.
• Představa o budoucí podobě služeb vzniká jako výsledek vzájemných konzultací, je obecným vyhlášením, jakým směrem se mají sociální služby v obci, kraji ubírat. Musí pak být samozřejmě doprovázena konkrétními opatřeními (vycházejícími z možností využití všech dostupných zdrojů a předem stanovených priorit), jež jsou návrhem řešení jednotlivých problémových okruhů.
• V průběhu realizace opatření (a i při jejich vytváření) se ukazuje, že ne vždy je lze ihned bezezbytku naplnit. Cykličnost plánování sociálních služeb, tedy "opakování" celého procesu v určitých časových úsecích nicméně zaručuje, že to, co se nepodařilo realizovat, se po analýze důvodů neuskutečnění stává součástí následujícího plánovacího cyklu a může v tom být pokračováno (či zváženo, zda a nakolik je to v dané podobě stále aktuální úkol).