Věcný rozsah koordinace – zahrnuté systémy

Ne všechny dávky sociálního zabezpečení stanovené národními legislativami členských států pokrývá Nařízení č. 883/2004. Bylo by nesmírně obtížné formulovat vyčerpávající definici koncepce sociálního zabezpečení, aby tato vymezila rozsah záležitostí, které pokrývají Nařízení EU týkající se sociálního zabezpečení migrujících pracovníků. Cílem Nařízení č. 883/2004 jistě nebylo stanovit definici toho, co je nebo není dávka sociálního zabezpečení. Jakýkoliv pokus o takovou definici by byl marný vzhledem k existujícím nesrovnalostem v tomto ohledu mezi národními legislativami, kde navíc nebyl záměr tyto harmonizovat.

Předpisy EU o sociálním zabezpečení se týkají všech národních legislativ v těchto oblastech (podle čl. 3 Nařízení EP a Rady 883/2004):

• dávky v nemoci,
• dávky v mateřství a rovnocenné dávky otcovské,
• dávky v invaliditě,
• dávky ve stáří,
• pozůstalostní dávky,
• dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání,
• pohřebné,
• dávky v nezaměstnanosti,
• předdůchodové dávky a
• rodinné dávky.

Nezáleží na tom, zda jsou tyto dávky a podpory financovány z příspěvků, ani zdali jsou vypláceny zaměstnavateli, institucemi sociálního zabezpečení nebo orgány veřejné správy.

Předpisy EU se však nevztahují na:

1. sociální a zdravotní pomoci - asistence. Výplata těchto dávek je zpravidla závislá na prověření majetkových poměrů a nejsou to přitom dávky spojené s některou z kategorií uvedených výše;
2. dávky, které jsou založeny na dohodách mezi zaměstnavateli a odbory, i když je státní úřady prohlásí za závazné. Toto je případ mnoha existujících systémů penzijního připojištění a systémů předčasných důchodů;
3. dávky podle speciálních systémů pro státní zaměstnance;
4. dávky, u nichž členský stát přijímá odpovědnost za škody způsobené osobám a poskytuje náhradu, např. obětem války a vojenských akcí nebo jejich následků; obětem trestných činů, atentátů či teroristických útoků; obětem škod způsobených státními činiteli při výkonu služby; obětem, jež utrpěly zvýhodněním z politických či náboženských důvodů nebo z důvodu svého původu.

Významnou měrou se na formulování věcné působnosti Nařízení 883/2004 podílejí judikáty Evropského soudního dvora. Vycházeje z jednotlivých kauz lze doplnit, že ve smyslu Nařízení patří mezi dávky sociálního zabezpečení:

• preventivní zdravotnická opatření,
• některá opatření na národní úrovni vztahující se k válečným akcím nebo náhradě za utrpení nebo újmu způsobenou nacistickým režimem, kterými se doplňují nebo provádějí obecná ustanovení o sociálním pojištění,
• pomoc při odborném vzdělávání, která je Soudním dvorem považována za druh podpory v nezaměstnanosti za podmínky, že se týká pracujících, kteří již jsou nezaměstnaní anebo těch, kteří jsou sice dosud zaměstnáni, ale hrozí jim nezaměstnanost,
• nepříspěvkové dávky smíšeného typu, které jsou okrajovými dávkami vznikajícími v důsledku toho, že některé národní legislativy postupně integrují sociální pomoc se sociálním zabezpečením.

Soudní dvůr vymezil rozhodující kritéria pro působnost Nařízení EU tak, že v oblasti sociálního zabezpečení přijal namísto striktně analytické koncepce rozsáhlou koncepci funkční, která se zřejmě bude v následujících letech dále rozvíjet. Stanovil však zároveň nezbytné pevné limity, bez kterých by se otevřela stavidla prakticky neomezenému rozšiřování sociálního zabezpečení ve smyslu práva EU.

Z precedenčního práva Soudního dvora obecně vyplývá, že rozdíl mezi dávkami, které Nařízení č. 1408/71, resp. 883/2004 vylučuje a těmi, které zahrnuje, v podstatě spočívá na prvcích, z kterých se jednotlivé dávky skládají, zvláště na účelu dávky a podmínkách pro její nabytí, a konkrétněji na právně definovaném postavení přiděleném vlastníku požitků. Rozhodujícím měřítkem pro definitivní zahrnutí dávky do působnosti nařízení, tak jak je definován svým článkem 4(1), resp. 3(1) je, že musí být spojena s jednou z dávek v tomto článku vyjmenovaných. Hodnocení musí přitom být široce založené v souladu se základním cílem článku 51 Smlouvy EHS, přihlížejíce k rozvoji sociálního zabezpečení, který je též součástí opatření přijatých v rámci obecné politiky zaměstnanosti.

Komise navrhla zahrnutí zvláštních ustanovení do Nařízení č. 1408/71 pro koordinaci nepříspěvkových smíšených dávek ve světle precedenčního práva Soudu. Pro tento účel také v srpnu 1986 předala Radě návrh nového nařízení. Tento návrh, který byl přijat 30. srpna 1992, zakazuje vývoz nepříspěvkových smíšených dávek uvedených v příloze IIa. Nově jsou zvláštní nepříspěvkové dávky upraveny v příloze X Nařízení 883/2004.