Všeobecné informace v kostce

Jak fungují ustanovení EU v praxi?

Ustanovení EU mají přednost: není třeba se obávat rozporů mezi národními zákony a předpisy EU

Ustanovení EU o sociálním zabezpečení patří mezi nejvíce zavedené předpisy v rámci Evropské unie. Jako "nařízení" mají obecnou právní platnost a jsou přímo použitelné ve všech členských státech. Jinými slovy tyto předpisy jsou závazné pro všechny a musí je respektovat národní úřady a administrativy, instituce sociálního zabezpečení a soudy. I v případech, kdy ustanovení národních zákonů jsou v rozporu s předpisy EU, mají předpisy EU prioritu.

Podle zákonů některých členských států je doposud nárok na některé dávky podmíněn státním občanstvím dotyčného státu; tato podmínka se ruší "přímým účinkem" ustanovení EU o sociálním zabezpečení pro všechny osoby, na něž se tato ustanovení vztahují.

V 99 % případů jsou ustanovení o sociálním zabezpečení EU správně respektována a aplikována. Nicméně v řídkých případech nastávají problémy, protože si národní instituce nesprávně tato ustanovení vykládají nebo považují za zvláštní výhodu to, že se na ně tato ustanovení nevztahují. V takovém případě má občan právo přímého dovolání se příslušných ustanovení EU před všemi kompetentními úřady a soudy.

Formuláře a formality

Je běžný názor, že formuláře a oficiální formality jsou obtížné a nepříjemné. Jsou však nezbytné při jednání s cizími institucemi sociálního zabezpečení a mohou pomoci v úspěšném uplatňování nároků v rozumné době.

Na národní úrovni, ve své vlastní zemi, je třeba vyplňovat formuláře a respektovat určité postupy při žádostech o dávky sociálního zabezpečení. Když jsou do případu zapojeny cizí instituce, jsou tyto formality obzvláště důležité: cizí instituce musí například vědět, ve které zemi je osoba pojištěna, zda vyhovuje podmínkám pro získání nároků podle legislativy této země a která instituce bude vyplácet dávky.

Vyžadovalo by to velice mnoho času a bylo by velmi komplikované, kdyby cizí instituce v každém konkrétním případě musela:

1. zjišťovat jméno a adresu kompetentní instituce v jiné zemi;
2. sepsat žádost o informace;
3. poslat ji kompetentní instituci;
4. čekat na odpověď dříve, než by mohla o daném případě rozhodnout.

Těmto zdlouhavým a těžkopádným postupům je možno se vyhnout díky použití speciálních formulářů, jejichž cílem je zajistit rychlou a účinnou komunikaci přes hranice mezi institucemi sociálního zabezpečení, na něž se vztahují ustanovení EU. Tyto formuláře obsahují veškeré informace, které jsou třeba pro určení dávek a pro prokázání nároku.

V současné době probíhá v EU příprava na elektronickou výměnu dat mezi jednotlivými členskými státy. Tento proces přípravy by měl být dovršen zhruba v první polovině roku 2012 a od této doby spolu budou instituce jednotlivých členských států komunikovat prostřednictvím tzv. strukturovaný elektronických dokumentů – SEDů, které budou posílány prostřednictvím přístupových míst (Access pointů). Tato přístupová místa budou v ČR tři – na MPSV ČR, na České správě sociálního zabezpečení a na Centru mezistátních úhrad.

Do této doby si mezi sebou členské státy vyměňovaly E-formuláře. Tyto E-formuláře budou od poloviny roku 2012 definitivně nahrazeny strukturovanými elektronickými dokumenty. Pro klienty budou vydávány tzv. přenositelné dokumenty, které mají papírovou podobu. Do poloviny roku 2012 probíhá tzv. přechodné období, během kterého instituce přijímají již přenositelné dokumenty, strukturované elektronické dokumenty v papírové podobě i E-formuláře.

V následující tabulce je znázorněné, které přenositelné dokumenty nahrazují které E-formuláře. E-formuláře, které nebyly nahrazeny přenositelnými dokumenty, budou nahrazeny strukturovanými elektronickými dokumenty.

Někdy osoby, které mají co dočinění se systémy sociálního zabezpečení několika členských států (např. vyslaní pracovníci, příhraniční pracovníci, sezónní pracovníci) nebudou schopny předložit svoji žádost do stanoveného termínu některému úřadu, instituci nebo soudu určitého členského státu. To by mohlo vést k částečné nebo úplné ztrátě nároku na dávky podle národních zákonů tohoto státu. Aby nedošlo k těmto nežádoucím důsledkům, zajišťují ustanovení o sociálním zabezpečení EU, že žádost bude přijata pokud bude předložena do stejného termínu odpovídajícímu úřadu, instituci nebo soudu jiného členského státu. Tato žádost bude poté neprodleně předána příslušnému státu.

Osoby, které byly zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné v několika členských státech mají problém s určením země, jejíž instituci by měli předložit svoji žádost pro přiznání invalidního nebo starobního důchodu. Je pravidlem, že je možno ji předložit instituci členského státu, kde mají trvalý pobyt, i když dotyčná osoba v tomto státě nikdy nebyla pojištěna. Instituce státu trvalého pobytu předá žádost kompetentní instituci a datum, kdy byla žádost původně předložena, bude považováno za datum předložení té příslušné instituci. Toto řešení je v zájmu dotyčné osoby, protože je to nejsnazší a nejvhodnější způsob, jak předložit žádost ve státě trvalého pobytu. Žádost o dávky v případě invalidity je možno také předložit ve státě, kde invalidita nastala a žádost o starobní důchod je možné předložit instituci toho státu, kde byla dotyčná osoba naposledy pojištěna, jestliže nebyla pojištěna ve státě trvalého pobytu.

Různé formuláře, které dostává občan při odjezdu do jiného státu, by měly být k dispozici ve všech oficiálních jazycích Evropské unie (anglicky, bulharsky, česky, dánsky, estonsky, finsky, francouzsky, holandsky, irsky, italsky, litevsky, lotyšsky, maďarsky, maltsky, německy, norsky, polsky, portugalsky, rumunsky, řecky, slovensky, slovinsky, španělsky, švédsky). Cizí instituce jej může porovnat se vzorem ve svém vlastním jazyce, takže s porozuměním obsahu formuláře nejsou žádné problémy. Žádosti a doklady, které jsou předkládány institucím nebo soudům jiného členského státu nesmí být odmítnuty z toho důvodu, že nejsou sepsány v oficiálním jazyce tohoto státu. Jinými slovy, žádosti, dopisy a potvrzení je možno předkládat v mateřském jazyce. Může to samozřejmě oddálit rozhodnutí o konkrétním případu, ale v mnoha případech to naopak pomůže a nahradí případnou neznalost jazyka země, na jejíž instituci se občan obrací. V EU byl zaveden určitý mechanismus za účelem pomoci národním institucím při urychlení překladu dokladů, které jsou předloženy v cizím jazyce.

Pokud jde o obzvláště důležitá rozhodnutí ohledně žádostí o důchody, existuje právo na stručné vyjádření ve svém vlastním jazyce ke všem rozhodnutím, která dělají cizí instituce. K tomuto vyjádření bude připojené plné znění těchto rozhodnutí. Jazykové problémy jako takové nejsou v žádném případě nepřekonatelným problémem pro občany, kteří uplatňují své nároky v oblasti sociálního zabezpečení. Nicméně instituce pracující na tomto úseku musí vynaložit veškeré úsilí pro jazykové vybavení svých pracovníků tak, aby tito byli schopni komunikace s institucemi v ostatních zemích.

Předkládání záležitostí národnímu soudu

Může být mnoho důvodů pro to, aby se nějaký případ dostal k soudu:

1. neznalost příslušných ustanovení národních zákonů nebo zákonů EU a příslušné judikatury jak národních soudů, tak i Evropského soudního dvora ze strany místních institucí. Je téměř nemožné znát veškeré podrobnosti těchto zákonů a vždy je správně aplikovat;
2. příliš úzký nebo příliš extenzívní výklad existujících ustanovení se strany dotyčných institucí. Tato ustanovení nejsou vždy dostatečně jasná a tak v mnoha případech musí být interpretována osobou, která je pověřena jejich prováděním;
3. mezery v textech zákonů a nepředvídané situace, které mohou vyžadovat autoritativní prohlášení soudů.

Právo využívat metod odvolání se řídí podle ustanovení národní legislativy. Normálně je podmínkou pro to, aby se určitý případ dostal k soudu, aby byly vyčerpány všechny možnosti odvolání před institucemi sociálního zabezpečení.

Evropský soudní dvůr: zákonný ochránce evropských občanů

Od doby, kdy byla přijata ustanovení o sociálním zabezpečení, vynesl Evropský soudní dvůr více než 300 rozsudků o jejich interpretaci a většinu ve prospěch zahraničních pracovníků a jejich rodinných příslušníků. Toto číslo jasně dokazuje jak je Evropský soudní dvůr důležitý pro ochranu evropských občanů. Jeho role je zásadní tam, kde vzniknou pochybnosti o působnosti a rozsahu ustanovení EU, o jejich použití na individuální případy a při jejich interpretaci s ohledem na národní zákony. Není přehnané tvrzení, že bez judikatury Evropského soudního dvora by byla ochrana, kterou nabízejí ustanovení EU, méně účinná, méně kompletní a méně uspokojivá. Soudní dvůr je zákonným strážcem evropských občanů, kteří uplatňují své právo na volný pohyb a pobyt v rámci Evropy.

Evropský soudní dvůr ale nerozhoduje přímo v individuálních případech v oblasti sociálního zabezpečení. Jeho rozhodnutí se omezují na interpretaci příslušných ustanovení EU ve světle konkrétního případu. Tato interpretace je však závazná pro všechny zúčastněné strany (národní soudy, instituce sociálního zabezpečení, jednotlivce).

Z toho plyne, že občan nemá možnost dát případ přímo k Evropskému soudnímu dvoru. Nejprve je třeba využít všech zákonných postupů a odvolání, které upravují národní zákony.

V případě nějakých pochybností se může národní soud, který projednává případ, dotázat soudního dvora, jaká má být interpretace konkrétního ustanovení komunitárních předpisů o sociálním zabezpečení, pokud rozhodnutí v daném případě záleží na této interpretaci. Nazývá se to "dotazem v rámci prejudiciálního řízení". Každý národní soud, kterého se to týká, i třeba první instance, může provést takový prejudiciální dotaz. Pokud není již možné další odvolání proti rozhodnutí národního soudu, pak je nutno požádat o prejudiciální řízení. Proto občan může vždy požádat, aby soudce v jeho případě konzultoval Evropský soudní dvůr.

A konečně je zde také možnost, aby se na Evropský soudní dvůr obrátila Evropská komise, je-li toho názoru, že aplikace ustanovení národních zákonů a předpisů je neslučitelná s evropskými předpisy (takzvaný postup "zasáhnutí"). Tento postup může být zahájen, aniž by byl nutný požadavek vyčerpání všech národních opravných prostředků a nemusí ani existovat jeden konkrétní individuální případ. Tento postup je však velice zdlouhavý a mezi těmi 300 rozhodnutími Evropského soudu je jen několik takových, které jsou výsledkem postupu zasáhnutí, zatímco více než 90 % jich bylo vyneseno na základě prejudiciálních postupů, které předložily národní soudy.

Ve většině případů nebude ani třeba předložit určitý případ Evropskému soudnímu dvoru, protože existující judikáty jsou dostatečně jasné pro to, aby i v různých případech mohlo být správně rozhodnuto. Je však proto důležité aby advokáti, právní poradci a národní soudy tyto judikáty dobře znali.

Stručná informace určená pro orientaci jednotlivých skupin občanů

Tato část má za cíl poskytnout přímo občanům, na které se vztahují nebo budou vztahovat předpisy EU, stručnou informaci o jejich právech v různých situacích. Současně však může sloužit i pro pracovníky všech zúčastněných institucí, na něž se tyto osoby budou obracet s jejich žádostmi.

Příhraniční pracovníci

Příhraniční pracovník je osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná, která provádí svoji profesi v jiném členském státě než je stát jeho stálého pobytu, do něhož se však alespoň jednou týdně vrací.

Jako příhraniční pracovník požíváte ochrany ustanovení o sociálním zabezpečení EU stejně jako všechny ostatní kategorie osob, na něž se vztahují tyto předpisy. Například:

1. jste pojištěni v zemi, kde pracujete;
2. máte nárok na rodinné dávky i pro rodinné příslušníky, kteří mají stálý pobyt v jiné zemi;
3. budete dostávat důchod zvlášť ze všech zemí, kde jste byli pojištěni alespoň po dobu jednoho roku.

Platí však nicméně některé speciální předpisy pro dávky zdravotního pojištění a dávky v nezaměstnanosti.

Pokud jde o dávky zdravotního pojištění v naturáliích, máte jako příhraniční pracovník právo výběru: můžete tyto dávky dostávat buď v zemi, kde máte trvalý pobyt nebo v zemi, kde pracujete. V mnoha případech bude pro vás praktičtější dostávat dávky zdravotního pojištění v naturáliích v zemi, kde pracujete a kde trávíte většinu času. Až budete v důchodu, přijdete však o statut příhraničního pracovníka a v důsledku toho nebude již mít nárok na dávky zdravotního pojištění v naturáliích v zemi, kde jste byli dříve zaměstnáni. Budete však mít nárok na pokračování léčby, která byla zahájena v době, kdy jste dosud byli příhraničním pracovníkem.

Důležité:
Rodinným příslušníkům příhraničních pracovníků přiznává stejné právo výběru jen několik zemí.

V některých státech mají příhraniční pracovníci, kteří odešli do důchodu, nadále nárok na zdravotní péči.

Pokud jde o dávky v nezaměstnanosti, máte nárok na dávky - jste-li zcela nezaměstnaný - pouze v e státě bydliště. Jako doplňkový krok se můžete zaevidovat a hledat práci rovněž ve státě, v němž jste byli zaměstnáni naposledy.

Vyslaní pracovníci

Vyslaný pracovník je osoba, která je normálně zaměstnaná v jedné zemi, ale je dočasně vyslána do jiné země za účelem práce pro svůj podnik. Maximální doba vyslání (z hlediska aplikace právních předpisů o sociálním zabezpečení) je 24 měsíců.

• Jako vyslaný pracovník jste i nadále pojištěn v zemi, kde jste normálně zaměstnán. Znamená to, že budete i nadále platit příspěvky do systému sociálního zabezpečení této země a nadále vám budou v této zemi růst nároky na dávky. Toto potvrzuje dokument A1, který by vám měla vydat instituce vysílajícího státu (stát, v němž jste normálně zaměstnáni).
• Máte nárok na veškeré věcné zdravotní dávky v zemi, do které jste byl vyslán, bez ohledu na to, jestli jste do tohoto státu přemístili své bydliště.
• Máte nárok na rodinné přídavky ze země, kde jste i nadále pojištěn, bez ohledu na to, v které zemi mají trvalý pobyt vaši rodinní příslušníci.
• V případě nezaměstnanosti máte nárok na dávky v nezaměstnanosti v zemi, kde jste normálně zaměstnáni. Pokud jste však přenesli své bydliště do země, kam jste vysláni, můžete i zde dostávat dávky v nezaměstnanosti.

Důchodci

Jako důchodce (t. j. osoba pobírající důchod starobní, invalidní nebo pozůstalostní) budete požívat značné ochrany ustanovení o sociálním zabezpečení EU.

Důležité:
Toto se týká nejen bývalých migrujících pracovníků, ale i všech občanů členského státu, kteří mají nárok na důchod podle základního státního systému důchodů. Takže, i když jste nikdy ze své země během své profesionální kariéry neodjeli, můžete využívat ustanovení EU, jste-li důchodce a máte trvalý nebo krátkodobý pobyt v jiné zemi.

V kostce máte tato práva:

1. Důchody
   1. Máte nárok na dílčí důchod z každé země, kde jste byli pojištěni alespoň po dobu jednoho roku, pokud vyhovíte podmínkám národních zákonů (např. důchodový věk, čekací doby). V případě potřeby se budou pojistná období realizovaná v různých zemích sčítat.
   2. Váš důchod se vám bude vyplácet kdekoliv v Evropské unii (nebo Evropském hospodářském prostoru a Švýcarsku) bez jakéhokoliv omezení, změn nebo odkladů. Toto však neplatí pro některé příplatky k důchodům nebo sociální důchody, které se vyplácejí po prověření majetkové situace.
2. Dávky zdravotního pojištění
   1. Máte nároky na veškeré dávky v naturáliích v zemi, kde máte bydliště, i když jste v této zemi nikdy nebyli pojištěni. Jedinou podmínkou je, abyste měli nárok na dávky zdravotního pojištění podle legislativy jedné ze zemí, z nichž dostáváte důchod, kdybyste v této zemi měli bydliště;
   2. Během dočasného pobytu v jiné zemi máte nárok na veškeré dávky v naturáliích, které se během tohoto pobytu ukáží jako nezbytné.
3. Rodinné přídavky
   Máte nárok na rodinné přídavky pro rodinné příslušníky, bez ohledu na to, kde máte vy nebo vaši rodinní příslušníci trvalý pobyt v Evropské unii (nebo v Evropském hospodářském prostoru a Švýcarsku). Tyto dávky jsou vypláceny institucí v zemi, odkud dostáváte důchod. Máte-li nárok na několik důchodů z několika zemí, budete normálně dostávat nejvyšší dávky, které se vyplácejí podle legislativy jednoho z těchto států.

Studenti

Čím dále tím větší počet mladých lidí se rozhoduje, že část nebo celé své studie budou realizovat v jiné zemi. Mezi problémy, kterým musí často čelit (kromě problémů jazykových, uznávání diplomů, ubytování, atd.), patří mezi ne nevýznamné problémy možnost využívat služeb zdravotnictví a nemocenského pojištění.

U studentů, kteří dočasně pobývají ve státě, kde studují, se má za to, že mají bydliště stále ve svém domovském státě. To znamená, že při předložení evropského průkazu zdravotního pojištění, který jim před odchodem vydal domovský stát, mají nárok na veškeré nezbytné věcné dávky v nemoci (v naturáliích).

Turisté

Každým rokem cestují po celé Evropě milióny turistů na dovolenou do ciziny. V případě náhlého onemocnění nebo úrazu musí mít přístup k lékařské péči a zdravotním dávkám v zemi, kde se nacházejí.

• Vztahují-li se na vás ustanovení o sociálním zabezpečení EU, máte nárok na všechny věcné dávky zdravotní péče, které jsou z lékařského hlediska nezbytné, v zemi, kde pobýváte a to za stejných podmínek jako osoby, které mají v této zemi trvalý pobyt.
• K získání těchto věcných dávek musíte předložit svůj evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC).
  Jestliže jste svůj EHIC zapomněli nebo ztratili, můžete svou instituci zdravotního pojištění požádat, aby vám faxem nebo elektronickou poštou zaslala potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění. Tento dokument je rovnocenný EHIC a poskytuje vám stejný nárok na lékařské ošetření a náhradu souvisejících nákladů během dočasného pobytu v jiném členském státě. Tento postup doporučujeme obzvláště v případě, kdy je nutná hospitalizace.
• Skutečnost, že nemůžete předložit svůj EHIC, nesmí mít žádný vliv na lékařské ošetření. Lékař nebo zdravotnické zařízení však mohou požadovat, abyste uhradili náklady v plné výši nebo zaplatili předem část nákladů, které by osoba pojištěná v tomto členském státě nemusela platit. Poté můžete požádat o náhradu v členském státě, v němž jste pojištěni.

Ekonomicky neaktivní osoba

Nejste-li zaměstnanou osobou ani osobou samostatně výdělečně činnou, jste nebo byli jste však pojištěni podle právních předpisů určitého členského státu (jste tzv. „ekonomicky neaktivní osobou“), vztahují se na vás rovněž předpisy EU o sociálním zabezpečení. V některých případech můžete mimoto požívat ochrany jako rodinný příslušník zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné nebo důchodce.

Státní příslušník třetí země

Jako státní příslušník třetí země (tj. státní příslušník země, která není členským státem EU a EHP a není státním příslušníkem Švýcarska), můžete využívat předpisy o koordinaci v situacích, které se týkají více členských států. Do oblasti působnosti těchto předpisů budou spadat rovněž vaši rodinní příslušníci a pozůstalí. V případě Rakouska a Německa platí zvláštní předpisy o rodinných dávkách.

Na státní příslušníky třetích zemí se však dosud nevztahují předpisy o „modernizované koordinaci“. I po vstupu nových pravidel v platnost (1. květen 2010) proto nadále podléhají starým pravidlům koordinace (nařízení (ES) č. 1408/71 a č. 574/72), dokud Evropská rada nedospěje k dohodě o rozšíření nových nařízení na státní příslušníky třetích zemí.