Základní informace o komunitním plánování sociálních služeb

Komunitní plánování sociálních služeb

1. Princip plánování sociálních služeb

Základem plánování sociálních služeb je spolupráce zadavatelů (obcí, krajů) s poskytovateli (jednotlivými organizacemi) a uživateli (klienty) sociálních služeb při vytváření plánu, vyjednávání o budoucí podobě služeb a realizaci konkrétních kroků. Společným cílem je zajistit dostupnost kvalitních sociálních služeb.

Při plánování sociálních služeb se vychází z porovnání existující nabídky sociálních služeb se zjištěnými potřebami (potenciálních) uživatelů služeb a výsledek provedeného srovnání slouží jako jeden z klíčových podkladů pro zformulování priorit v oblasti sociálních služeb. Je nutné přirozeně zohlednit i další podstatné údaje (např. nákladovost služeb, rozmístění služeb v regionu, kapacitní možnosti poskytovatelů), zohlednit zkušenosti zúčastněných aktérů celého plánovacího procesu a zajistit návaznost plánování sociálních služeb na ostatní související oblasti (školství, zdravotnictví, bezpečnost apod.).

Pro úspěšnost plánování je zapotřebí podpora ze strany politické reprezentace, a to jak při zahajování plánování, tak i v jeho průběhu a při uskutečňování reálných činností směřujících např. k rozšíření nabídky služeb, zvyšování jejich efektivity a spolupráci různých subjektů při zajišťování potřebných služeb. Neméně významné je zabezpečit koordinaci celého procesu, kterou většinou provádí pracovník daného kraje či obce, popř. může být toto zajištěno jiným způsobem. Pracovní struktury v podobě pracovních, konzultačních nebo vyjednávacích skupin se skládají ideálně ze zástupců všech zainteresovaných stran. Po vytvoření střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb se přechází od plánovací k realizační fázi, kdy dochází k faktickému naplňování priorit, resp. jednotlivých opatření. Součástí této etapy je také sledování postupu a míry plnění stanovených úkolů. Plán bývá zpracováván obvykle na několik let a po uplynutí tohoto období se celý plánovací cyklus opět opakuje.

2. Historie plánování sociálních služeb v ČR

Plánování sociálních služeb jako způsob zajištění dostupnosti a rozhodování o podobě sociálních služeb bylo pilotně ověřováno v rámci modulu 1 Česko-britského projektu "Podpora MPSV při reformě sociálních služeb" na Písecku v letech 200-2003. Od roku 1998 a nezávisle na zmíněných aktivitách MPSV započalo plánování sociálních služeb v Ústí nad Labem, kde se stalo přirozenou součástí veřejného života. Postupně díky vzdělávacím aktivitám různých organizací a podpoře plánování sociálních služeb z evropských fondů (zejm. SROP, OP RLZ, OP LZZ), ale i zvláštnímu dotačnímu programu MPSV i některých krajů se plánování sociálních služeb dostalo do povědomí zvláště odborné veřejnosti, bylo uskutečněno mnoho projektů na téma plánování sociálních služeb a celkově se plánování sociálních služeb etablovalo jako poměrně široce používaný koncept při vytváření strategií a určování směru vývoje sociálních služeb. K tomu samozřejmě výrazně napomohlo uzákonění povinnosti zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb na krajské úrovni a možnost jejich zpracování na úrovni obcí (včetně vzájemného předávání informací a účasti v procesu plánování mezi obecní a krajskou úrovní) – viz zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

3. Kraje a obce, v nichž plánování sociálních služeb probíhá

V současné probíhá plánování sociálních služeb ve všech krajích v ČR. Co se týče obcí, v některých krajích plánování probíhá víceméně ve všech obcích s rozšířenou působností (nebo na území mikroregionů, svazků obcí, případně až do úrovně obcí I.), v některých regionech se plánování aktivněji chopilo jen několik obcí nebo měst. Bližší informace o situaci v jednotlivých krajích mohou poskytnout pracovníci a pracovnice krajských úřadů, kteří se plánováním sociálních služeb zabývají (jejich přehled je k dispozici na stránkách MPSV).