Zpráva o naplňování závěrů Světového summitu o sociálním rozvoji v Kodani 1995 za Českou republiku

1. Úvod

Tento v pořadí již třetí dokument, který Česká republika předkládá v souvislosti se Světovým summitem o sociálním rozvoji, svědčí o potřebě chápat sociální rozvoj jako dynamický proces, který se vyvíjí v závislosti na mnoha objektivních, subjektivních, vnitrostátních i mezinárodních faktorech.

V historicky krátkém období pěti let, které uplynuly od setkání v Kodani, se změnilo mnohé. Především ekonomické potíže doprovázející hlubokou transformaci české ekonomiky, které v roce 1995 teprve nazrávaly, se od r. 1997 projevily s plnou vahou svých sociálních důsledků. Výrazně pokročil proces evropské integrace včetně harmonizačních kroků, které se přímo či přímo i nepřímo dotknou sociálního postavení obyvatel. Česká republika se stala členem NATO, její zakotvení ve světovém bezpečnostním systému se tak upevnilo, nicméně bezprostředně po svém vstupu musí čelit sociálním důsledkům spojeným s konfliktem v Kosovu. Nová vláda, která vzešla z voleb v červnu 1998, se tak nachází v situaci, která se v mnohém liší od té, za níž byly zpracovávány zprávy předcházející.

Sociální politika není oblastí revolučních zvratů. Proto i tato vláda musí navazovat na opatření vlád předchozích, dále rozvíjet reformní kroky, napravovat opatření, která se ukázala jako mylná, a dále budovat a rozvíjet křehkou rovnováhu kompetencí a odpovědností, o něž se v sociální sféře dělí stát, nevládní sektor, rodina a jednotlivec.

Ze všech strategických opatření, které tato vláda v sociální sféře sleduje, se zdají klíčovými snaha o koncepční, vyvážený a dlouhodobý přístup k jednotlivým komponentům ekonomické a sociální politiky a participativní způsob přijímání klíčových sociálních opatření.

Sociální politiku Česká republika chápe jako důležitý produktivní faktor, nikoli jako zbytkovou oblast, která spotřebovává na 20,7 procent hrubého domácího produktu a podvazuje tak dynamiku ekonomického růstu. Tak jako jsou lidské zdroje klíčovým faktorem ekonomiky, musí být ekonomická opatření činěna s ohledem na tyto zdroje. Příkladem tohoto nového komplexního přístupu je zpracování Národního plánu zaměstnanosti, který spojuje opatření strategická s operativními a neřeší jen důsledky nezaměstnanosti, nýbrž propojením ekonomiky s politikou trhu práce vytváří předpoklady pro vznik uceleného systému prevence destruktivní míry nezaměstnanosti.

Překonání současných ekonomických potíží a obnovení růstu ekonomiky i životní úrovně bude vyžadovat přijetí řady závažných opatření, která nelze realizovat bez zásadní shody mezi vládou a sociálními partnery, jakož i mezi sociálními partnery navzájem, bez zabezpečení sociálního smíru. Aktéry sociální politiky však nejsou jen stát, zaměstnanci a zaměstnavatelé, ale prakticky všichni občané. Vláda proto usiluje o co nejširší dialog, o veřejnou diskusi ke všem klíčovým problémům, z nichž řada - například v oblasti důchodového pojištění - ovlivní životy dalších generací. Tato diskuse je o to potřebnější, že realizace řady opatření - například při modernizaci systému sociální péče - se neobejde bez rozhodující úlohy nestátních subjektů.

Rozhodujícím vnějším faktorem, který ovlivnil a nadále bude zásadně ovlivňovat chápání sociální politiky v České republice, je její úsilí o přijetí do Evropské unie. Česká republika se plně hlásí k principům evropského sociálního modelu. Vláda České republiky sdílí názor, že právě tyto principy - vysoká míra sociální ochrany, sociální solidarita a dialog mezi státem a sociálními partnery - vytváří předpoklady pro sociální stabilitu a dlouhodobě udržitelný ekonomický rozvoj. Z tohoto pohledu by proto měly být posuzovány i konkrétní kroky a záměry, které jsou popsány v této zprávě.

2. Boj proti chudobě

2.1 Národní strategie boje s chudobou a její nástroje

V průběhu devadesátých let, kdy v České republice probíhal přechod od totalitního režimu k demokratické společnosti založené na tržní ekonomice, zesílila rizika vzniku a reprodukování chudoby a sociálního vyloučení, a to zejména u některých specifických skupin obyvatelstva. Proto již počátkem devadesátých let koncipovala vláda ČR národní strategii boje s chudobou.

Ideové základy státní strategie boje s chudobou vycházejí z priority osobní odpovědnosti občanů za vlastní životní postavení a z podpory společenské, ekonomické a pracovní aktivity každého jednotlivce. Tlumení příjmové nedostatečnosti a zmenšování nerovnosti v příjmových a dalších životních zdrojích (pokud plynou z objektivních životních fází, handicapů a neovlivnitelných událostí) prostřednictvím sociálních transferů je vždy až druhotným a pomocným mechanismem.

Soustava nástrojů boje s chudobou spojuje tradiční prostředky rozvíjené v ČR již od dvacátých let s prostředky a mechanismy aktuálně utvářenými pod vlivem nově vznikajících sociálně-ekonomických souvislostí. Jde zejména o tyto nástroje:

1. podpora aktivního uplatnění občanů na trhu práce a získávání zdrojů obživy z pracovních příjmů. Institucionálním základem je rozvinutá síť státních úřadů práce, existují i soukromé zprostředkovatelny práce. Stanovení úrovně pracovních příjmů je značně liberální; jejich nejnižší přípustná úroveň je vymezena minimální mzdou. Aktivní politika zaměstnanosti (včetně podpory samostatné výdělečné činnosti a pružných pracovních poměrů) ovlivnila nízkou míru nezaměstnanosti, která zhruba do poloviny roku 1997 v ČR činila cca 3 až 4 % práceschopného obyvatelstva; teprve silná hospodářská recese vedla v druhé polovině roku 1997 a v roce 1998 ke značnému růstu nezaměstnanosti (začátkem roku 1999 přesáhla 8 % a dále se zvyšuje). Nezaměstnanost se stává podstatnou příčinou chudoby. Příjmové podpory v nezaměstnanosti (koncipované jako speciální sociální dávka s absolutním příjmovým maximem) jsou relativně nízké (40 až 60 % výdělku s absolutním stropem) a krátkodobé (max. 6 měsíců). Podrobněji k politice zaměstnanosti v části 6.
2. systémy sociálních dávek nahrazující dočasnou ztrátu pracovního příjmu (peněžité dávky v nemoci, mateřství, resp. rodičovství). Jejich úroveň je doplňkovým příjmem úplných rodinných domácností, není však vždy dostatečná, zejména u domácností neúplných (osamělé matky apod.).
3. systém starobních důchodů, jehož základní složka založená na průběžném financování (z povinných příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů a samostatně činných osob) kryje prakticky celou populaci v důchodovém věku; průměrný starobní důchod dosahuje 45 % hrubé (59 % čisté) průměrné mzdy a ochraňuje před životem v  chudobě. Stát přispívá na dobrovolné penzijní připojištění založené na občanském principu,jehož je účastno 1 740 000 osob, což je více než třetina aktivní populace (údaj z konce roku 1998); parametry tohoto doplňkového systému však nemotivují dosud dostatečně intenzivně k dlouhodobému vytváření peněžních zdrojů na zajištění ve stáří. Hlubší reforma starobního pojištění reagující na nepříznivý demografický vývoj je dosud ve fázi diskusí a posuzování vládních návrhů. Tyto úvahy doposud upřednostňují reformu a modernizaci stávajícího systému založeného na průběžném financování spolu s další podporou zaměstnaneckých a komerčních připojišťovacích systémů před radikálním přechodem k fondovému hospodaření.
4. systém invalidních důchodů (a důchodů tlumících jiná životní rizika - vdovské, vdovecké, sirotčí důchody); základní systém je integrální součástí mechanismů založených na průběžném financování. Příjmově zajišťuje při plné invaliditě úroveň srovnatelnou se starobním důchodem.
5. systém státní sociální podpory spočívající v soustavě dávek při specifických obtížných situacích rodin (převážně domácností s dětmi); byl dotvořen v letech 1995-1996. Nárok a výše u rozsahově nejvýznamnějších dávek (přídavek na dítě, sociální příplatek rodinám s dětmi, příspěvek na bydlení) jsou závislé na úrovni příjmů domácností. Při celkovém snížení podílu dávek státní podpory na příjmech domácností vzrostl jejich význam (podíl) u nízkopříjmových domácností s dětmi; značnou část z nich dávky státní podpory ochraňují před sestupem do pásma chudoby. Probíhá diskuse o dalším vývoji systému v souvislosti s připravovanou koncepcí reformy daňového systému v ČR (vztah mezi dávkami a daňovými úlevami aj.); tato opatření by rovněž měla obnovit poskytování přídavku na dítě všem dětem bez ohledu na výši příjmu rodiny.
6. systém sociální péče o občany s podstatnými zdravotními popř. sociálními handicapy a s hlubokou příjmovou nedostatečností plynoucí z těchto handicapů, popř. z dalších závažných objektivních skutečností nebo ze způsobů života. Oblasti a formy péče o potřebné občany představují okruh "boje" s chudobou v užším slova smyslu a jsou značně různorodé; institucionálně se zde prolínají činnosti orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy s aktivitami občanských sdružení, církví a dalších iniciativ.

Podstatnou část sociální péče představují peněžité dávky poskytované občanům převážně z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím okresních úřadů a pověřených obcí na základě testování příjmové a majetkové situace občanů, kteří se nacházejí v sociálně nepříznivé situaci.

Kritériem příjmové přiměřenosti je institut životního minima stanovící příjmovou hranici pásma nouze (hluboké chudoby); vlastní příjmy občanů jsou sociálními dávkami na tuto hranici doplňovány. Institut životního minima byl uzákoněn v roce 1991 jako základní mechanismus "záchranné sociální sítě". Vlastní příjmy pod úrovní životního minima vykazuje trvale zhruba 3 % občanů (domácností), tj. cca 300 tisíc osob; úroveň životního minima je valorizována podle růstu hladiny spotřebních cen.

Rozsáhlou oblast sociální péče představuje přímá (naturální) sociální pomoc a sociální služby; jsou zaměřeny zejména na:

• seniory neschopné vlastními silami zajistit běžné životní funkce (trvalé ambulantní pečovatelské služby pro cca 90 tis. osob, ústavy pro seniory s cca 50 tis. míst),
• občany vyžadující zvláštní péči pro těžké tělesné a duševní postižení (cca 20 tis. míst ve speciálních ústavech),
• děti a mládež - opuštěné, s narušenou výchovou, mladistvé delikventy (diagnostické a výchovné ústavy),
• osoby se sníženou odpovědností (bezdomovci, osoby ve výkonu trestu, osoby propuštěné z výkonu trestu),

Připravovaná komplexní reforma systémů sociální péče nebyla dosud přes dlouhodobou legislativní přípravu vzhledem širším politickým a institucionálním souvislostem realizována, ale práce na ní stále pokračují. Cílem této reformy je zajistit, aby občan nebyl pasivním objektem poskytované péče, nýbrž aktivním subjektem který má možnost zabezpečit si službu u jím zvoleného poskytovatele.

2.2. Specifická opatření

Chudobou a sociálním vyloučením jsou nejvíce ohroženy ty skupiny obyvatelstva, u nichž existuje silné působení některých faktorů nebo jejich kombinace (zdravotní omezení, vysoký věk, nízká úroveň vzdělání a kvalifikace, rozdílná mentalita a způsob života). V ČR jsou chudobou a sociálním vyloučením nejvíce ohrožováni občané zdravotně postižení, senioři s nízkými starobními důchody, nízkopříjmové rodiny s dětmi (zejména neúplné rodiny), migranti a romské etnikum.

Vůči skupinám osob, které jsou zvláště ohroženy chudobou a sociálním vyloučením, se uplatňují specifické mechanismy národní strategie zaměřené na snížení sociálních rizik. Jde o následující skupiny osob a příslušné mechanismy:

• osoby zdravotně postižené
  • v právních předpisech je vymezen občan se změněnou pracovní schopností (ZPS);
  • jsou vymezeny povinnosti zaměstnavatelů vůči ZPS (přijmout na vyhrazená místa občany se ZPS do výše povinného podílu ve firmách s více než 20 zaměstnanci; při zřizování chráněných dílen a pracovišť s příspěvkem státu; hlášení vhodných pracovních míst a jejich obsazování občany se ZPS; rozvázání pracovního poměru zaměstnance se ZPS může být pouze se souhlasem úřadu práce),
  • slevy zaměstnavatelům na daních z příjmů za každého zaměstnance se ZPS,
  • pracovní rehabilitace (příprava k pracovnímu uplatnění) ZPS organizované úřadem práce s hmotným zabezpečením a dalšími náležitostmi;
  • invalidní důchody a jejich souběh s pracovními příjmy (viz odst. 2.1)
  • daňové úlevy: pro osoby zdravotně postižené a zvlášť těžce zdravotně postižené jsou zvýšeny částky snižující základ daně z příjmů;
  • zvýhodnění podle předpisů o sociální péči (bezplatnost nebo slevy v dopravě veřejnými prostředky, příspěvky na rehabilitační a kompenzační pomůcky, na úpravu bytu, koupi, opravu, úpravu motorového vozidla aj. pro osoby těžce zdravotně postižené);
• rodiny s dětmi
  • systém státní sociální podpory, který je z převážné části zaměřen na snížení rizik chudoby rodin s dětmi (viz odst. 2.1),
  • systém sociální péče (dávek podmíněných sociální potřebností), v němž, vzhledem ke konstrukci životního minima, existuje relativně vysoká úroveň příjmů vícedětných domácností,
  • daňové úlevy (částky snižující základ daně z příjmů za každé dítě),
• senioři
  • systém starobních důchodů, možnost využití penzijního připojištění se státním příspěvkem (též odst. 2.1),
  • možnost souběhu starobního důchodu s pracovním příjmem,
  • přímá sociální pomoc (ambulantní pečovatelské služby, ústavy a penziony pro důchodce; viz odst. 2.1);
• migranti
  • přístup na trh práce a k zaměstnání je v ČR pro legální migranty v současné době podmíněn získáním pracovního povolení a udělením povolení k pobytu. Osoby, kterým byl přiznán status uprchlíka, pracovní povolení nepotřebují. Připravovaná novela zákona o zaměstnanosti počítá s tím, že pracovní povolení nebude požadováno ani u žadatelů o status uprchlíka.
  • umístění v azylových zařízeních (zabezpečení ubytování, stravy, perspektiva získání práva pobytu).
• romské etnikum
  • jsou uplatňovány všechny uvedené prostředky boje s chudobou; nelze charakterizovat specifické mechanismy. Romové jsou oslabeni především v přístupu na trh práce vzhledem k nízké úrovni vzdělání a kvalifikace. Vysoká nezaměstnanost etnika vede k výrazné závislosti na dávkách státní sociální podpory a sociální péče. Tyto příjmy se kombinují se zdroji z šedé a černé výdělečné činnosti; "oficiální" chudoba prolíná s faktickou příjmovou dostatečností. Boj s chudobou romského etnika je součástí procesu jeho celkové integrace do společenských struktur; státní i nestátní aktivity koordinuje zmocněnec vlády pro lidská práva a Rada vlády pro národnosti.

3. Oblast školství

Péči o vzdělávání považuje ČR za svou prioritu a vzdělanost za rozhodující faktor hospodářského rozvoje, sociální stability a vysoké míry zaměstnanosti. Rovný přístup ke vzdělání patří mezi předpoklady rovnosti občanů v období jejich dalšího života. Délka a stupeň dosaženého vzdělání přímo korespondují s šancí na dobré uplatnění v zaměstnání, s příjmy a stabilitou společnosti. Negativní sociální jevy, jako je kriminalita, drogová závislost a jiná asociální jednání, se častěji vyskytují mezi méně vzdělanými skupinami obyvatelstva. Kromě zřejmých ekonomických dopadů (prosperita země) má vzdělání i silné sociální souvislosti.

Dosažená úroveň středoškolského vzdělání populace v České republice je v mezinárodním srovnání nadprůměrná. Podíl populace s dokončeným středoškolským vzděláním ve věkové skupině 20-29 let představuje 92 %. Z celku populace ve věku ekonomické aktivity má 83 % dokončen některý typ střední školy. Univerzální zavedení 9. tříd na základních školách od roku 1996 a snižování podílu krátkých kursů učňovské přípravy v průběhu devadesátých let přispěly k prodloužení průměrné délky studia. Údaje o dosaženém terciárním vzdělání nejsou již tak příznivé. V současnosti je však na vysoké a vyšší odborné školy přijímáno již více než 30 % mladé populace, což je dvakrát více než před r. 1989. Základním strategickým záměrem v této oblasti je terciární sektor bohatě diverzifikovaný, v maximální míře prostupný s dostatečnou kapacitou, umožňující využít specifické předpoklady uchazečů o studium tak, aby v roce 2005 mohlo 50 % z osmnáctileté populace vstoupit do terciárního sektoru vzdělávání.

Při MŠMT byl zřízen Poradní sbor pro otázky národnostního školství, jehož členy jsou zástupci polské, maďarské, německé, romské, slovenské a ukrajinské menšiny žijící v ČR. Příslušníci národnostních menšin mají právo na vzdělávání ve svém mateřském jazyce. Třídy nebo školy s vyučovacím jazykem národnostních menšin jsou otevírány na základě stanovení potřeb v dohodě s příslušnými orgány.

Zvláštní pozornost je věnována vzdělávání romské národnostní menšiny. ČR podporuje rozšiřování sítě přípravných tříd pro děti ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí. K překonání jazykových bariér jsou významnou pomocí romští asistenti působící v těchto přípravných třídách a na základních školách. Na MŠMT pracuje romská koordinátorka. Připravuje se také systém testů pro zařazování do základních a zvláštních škol. Cílem je zamezit dosavadní praxi příliš častého zařazování romských dětí do zvláštních škol. MŠMT je připraveno přijímat alternativní návrhy na vzdělání romského etnika jak ze strany majoritní společnosti, především však ze strany Romů.

ČR umožňuje i vzdělávání dětí cizinců, zejména dětí uprchlíků a migrantů. V případě dětí plnících povinnou školní docházku jsou školy povinny přijmout každé dítě, vyšší vzdělání je vázáno na získání povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. Pokud toto povolení je uděleno, studium na středních školách je bezplatné. Studium na vysokých školách je pro cizince podle nově přijatého zákona o vysokých školách bezplatné v případě, že studují za stejných podmínek jako čeští studenti (tj. v českém jazyce).

Předmětem pozornosti v následujícím období bude prohloubení vztahu mezi školstvím a trhem práce, jakož i účinné propojení počátečního a dalšího vzdělávání.

4. Rozvoj zdravotní péče

Právo na poskytování zdravotní péče vyplývá z platných právních norem, včetně Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod. V zákonem stanovené šíři má osoba-pojištěnec na základě veřejného pojištění právo na poskytnutí zdravotní péče bezplatně. Pojištěncem je každá osoba s trvalým pobytem na území ČR a každá osoba, jejíž zaměstnavatel má sídlo v ČR. Druhým podstatným principem je možnost svobodné volby lékaře a zařízení s výjimkou závodní preventivní péče.

Ochrana a podpora zdraví je základem zdravotní politiky státu. Byla formulována v "Národním programu podpory zdraví", což je národní varianta regionální strategie WHO "Zdraví pro všechny do roku 2000".

Příkladem praktického preventivního úsilí je tvorba programů podpory zdraví určených jak nejširší veřejnosti, tak i jednotlivcům. V současné době se podpora zdraví realizuje jednak formou celorepublikových kampaní, jednak formou lokálních a regionálních programů. Jednotlivé programy se zaměřují na podporu nekuřáctví, která má podobu především masmediální kampaně a zejména přípravy nové legislativy korespondující s direktivou Evropské unie. Vedle toho se vytváří systém profesionální pomoci kuřákům, kteří se rozhodnou přestat kouřit. Dalším rizikem, na které se zaměřuje podpora zdraví, je nezdravá výživa. Vedle projektů zaměřených na rizikové chování jsou realizovány programy orientované na jednotlivé diagnostické kategorie onemocnění, jako je program kardiovaskulární, cerebrovaskulární, diabetologický, onkologický, perinatologický, gerontologický, traumatologický a další.

Na problematiku sexuálního chování a prevence AIDS se zaměřuje činnost Národní komise pro prevenci AIDS, postupující v intencích doporučených Světovou zdravotnickou organizací. Vývoj onemocnění HIV/AIDS není zatím pro ČR alarmující. Dle Referenční laboratoře pro AIDS bylo k 31. 12. 1997 podchyceno 361 HIV pozitivních osob, AIDS byl prokázán u 110 osob. Existuje síť poradenských a odběrových míst, která jsou bezplatná a anonymní, funguje i řada linek nevládních organizací. ČR spolupracuje s programem UNAIDS při OSN.

Novorozenecká úmrtnost je tradičně v ČR velmi nízká. Český výbor pro UNICEF ve spolupráci s dalšími zainteresovanými skupinami iniciuje a koordinuje Program Baby Friendly Hospital zaměřený především na podporu kojení. K dramatické změně došlo v oblasti plánovaného rodičovství a to snížením umělých přerušení těhotenství o plných 50 %. Zároveň došlo k trojnásobnému zvýšení užívání hormonální antikoncepce.

Problematika drogových závislostí se promítá do realizace vládní koncepce protidrogové prevence. V roce 1996 se v České republice léčilo 5 941 drogově závislých osob. Oficiální statistika sice nevykazuje v posledních letech výrazně vzestupný trend, nicméně lze předpokládat, že skutečné počty osob závislých na drogách budou značně vyšší. V rámci Programu prevence kriminality (koordinovaného Republikovým výborem pro prevenci kriminality Ministerstva vnitra ČR) se Ministerstvo zdravotnictví podílí na řešení problematiky prevence týraného a zanedbávaného dítěte, prevence sexuálního zneužívání a dětské prostituce a na prevenci úrazů a otrav.

ČR má obecně vysokou profesionální úroveň zdravotnických pracovníků, zvláště lékařů, hustou síť a vybavenost (včetně personální) zdravotnických zařízení lůžkových i ambulantních, pozitivní výsledky transformace ambulantní péče, stabilní podíl výdajů na zdravotnictví na HDP, který, stejně jako počty lékařů a lůžek, odpovídá vyspělým zemím. Regionální zdravotnická zařízení jsou špičkově vybavena zdravotnickou technikou a používají moderní technologie. Rovněž pokračující trend zvyšování průměrné délky života a vysoká úroveň prevence infekčních a potenciálních epidemických chorob patří k silným stránkám zdravotnictví ČR.

Naopak za slabé stránky lze považovat obtížnou ekonomickou situaci a vysokou úroveň zadluženosti zdravotnických zařízení, neujasněnou specifikaci potencionálních zdrojů financování zdravotní péče, problémy transformace zdravotní péče poskytované v lůžkových zařízeních spojené s optimalizací počtu akutních a chronických lůžek a nedostatek účinné kontroly kvality a hospodárnosti zdravotní péče. Zdravotní péče je hrazena jednak zdravotními pojišťovnami z vybraného pojistného, jednak přímo pacienty a dále je na zdravotnictví vynakládán menší objem finančních prostředků ze státního rozpočtu a to zejména na vybrané investice a některé vybrané finančně nákladné zdravotnické projekty. Podíl veřejných výdajů na zdravotnictví na HDP činil v roce 1997 6,6 %.

5. Regionální politika

Základní rámec pro provádění podpory regionálního rozvoje vymezují Zásady regionální politiky, které byly schváleny na jaře 1998. Regionální politika je podle tohoto dokumentu chápána jako koncepční činnost státu, regionálních a místních orgánů, jejímž cílem je přispívat k vyváženému a harmonickému rozvoji jednotlivých regionů ČR, ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a ke zlepšení regionální hospodářské struktury.

Zásady regionální politiky byly přijaty s tím, že mají překlenout období, než bude vypracován a vstoupí v platnost zákon o podpoře regionálního rozvoje (předpokládané nabytí účinnosti zákona v roce 2001).

V souvislosti s probíhající přípravou ČR na přijetí do EU spočívá hlavní přínos uvedených Zásad regionální politiky především ve vytvoření podmínek pro harmonizaci české regionální politiky s regionální politikou EU, zejména ve sféře principů regionální politiky, jejích nástrojů, institucionálního zabezpečení atd.

Proces přípravy na vstup ČR do EU probíhá již několik let. Základní rámec pro spolupráci v oblasti ekonomické a sociální soudržnosti vytvořila Asociační dohoda mezi ČR a EU. Již přípravná fáze přinesla naší republice některá pozitiva, zejména jde o účast na programu PHARE. V oblasti regionálního rozvoje mají velký význam především projekty přeshraniční spolupráce s členskými zeměmi EU (výhledově pak i přeshraniční spolupráce s asociovanými zeměmi).

V současné době probíhá klíčová fáze přípravy České republiky na využití strukturálních fondů EU. V souvislosti s  tím jsou připravovány příslušné programové dokumenty vyžadované pro tento účel Evropskou komisí. Jde především o Národní rozvojový plán (RDP), který bude podkladem pro Rámec podpory společenství (CSF) a jednotlivé operační programy.

Vypracování Národního rozvojového plánu na r. 2000 - 2006 je jednou z hlavních priorit vlády ČR v oblasti přípravy na vstup do EU v letošním roce. Představuje základní programový dokument prokazující celkovou připravenost ČR na realizaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti. RDP se stane podkladem pro jednání s EK o podporách z předstrukturálních fondů a fondu PHARE a následně ze strukturálních fondů (SF) a Kohezního fondu (CF).

RDP tím, že stanoví priority a strategické cíle, včetně opatření k jejich dosažení, se po schválení vládou stane důležitým programovým dokumentem, který by měl nejen sjednotit vnitřní (ČR) přístupy a rozvojové koncepce, ale i zajistit soulad s ostatními politikami EU. RDP tak bude východiskem pro přípravu jednotlivých regionálních a sektorových operačních programů.

6. Zaměstnanost

V průběhu posledních dvou let došlo na trhu práce k zásadním kvantitativním i kvalitativním změnám. Klesá zaměstnanost v tradičních výrobních oborech, mizí stávající pracovní místa, nová vznikají obtížně a v nedostatečném počtu. Nezaměstnanost zasahuje stále větší okruh osob dlouhodobě a opakovaně nezaměstnaných (zatímco k 31. 12. 1997 bylo v ČR 268,9 tis. nezaměstnaných a míra nezaměstnanosti byla 5,2 % , ke 31.12.1998 to již bylo 386,9 tis. osob s mírou nezaměstnanosti 7,5 %). Osoby s handicapy, zejména osoby bez kvalifikace či s nedostatečnou kvalifikací, se zdravotním postižením či s příslušností k etnické skupině hůře hledají uplatnění na trhu práce. K vyřešení tohoto problému by měl napomoci Národní plán zaměstnanosti schválený vládou ČR.

6.1. Národní plán zaměstnanosti

Důvodem pro zpracování Národního plánu zaměstnanosti byla vedle připravovaného vstupu ČR do Evropské unie, kdy je třeba sladit pojetí politiky zaměstnanosti se zeměmi EU, i skutečnost, že při nárůstu počtu nezaměstnaných osob je třeba ustoupit od dosavadní realizace pasivní politiky zaměstnanosti, orientující se především na výplatu podpor v nezaměstnanosti.

Nově definovaná politika zaměstnanosti by proto měla pozornost a transfer finančních prostředků zaměřit na zařazování nezaměstnaných do různých proaktivních opatření, která zvýší jejich možnost a schopnost přijmout nové zaměstnání.

Opatření navržená v Národním plánu zaměstnanosti jsou zaměřena jak na nabídkovou stranu trhu práce (tj. na pracovní sílu), tak na poptávkovou stranu (na zaměstnavatele). Zároveň řeší tři roviny problému nezaměstnanosti:

1. situaci uchazečů, tj. řešení vlastní nezaměstnanosti,
2. prevenci nezaměstnanosti, resp.udržení stávající zaměstnanosti,
3. novou zaměstnanost, tj. tvorbu předpokladů vzniku nových pracovních míst.

Navržená opatření jsou rozdělena do 4 hlavních směrů, které jsou v souladu s politikou zaměstnanosti členských zemí EU.

I. Podpora zaměstnatelnosti

• zajištění odpovídající úrovně kvalifikace a flexibility pracovní síly ve vazbě na požadavky trhu práce,
• usnadnění přechodu mládeže ze školy do praxe,
• odstraňování bariér nedostatečného rozvoje či ztráty pracovních návyků nezaměstnaných osob či osob vstupujících po delší době na trh práce,
• zvýšení motivace pracovní síly ke vstupu do zaměstnání a k setrvání v něm a zlepšení jejího postavení na trhu práce vůči zahraniční pracovní síle.

II. Podpora podnikání

• obecné zlepšení podmínek podnikání, zejména pro malé a střední podnikání,
• vyrovnání konkurenčního prostředí a zlepšení podmínek pro podnikání investorů,
• revitalizaci vymezeného okruhu podniků nacházejících se v ekonomických nesnázích,
• udržení, resp. zvýšení zaměstnanosti.

III. Podpora schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám

• vytvoření předpokladů pro dosažení dynamicky se rozvíjejícího a pružného trhu práce,
• vytváření podmínek pro modernizaci organizace práce a forem pracovní doby,
• motivaci zaměstnavatelů zvyšovat kvalifikaci vlastních pracovníků jako prevenci ke zvýšení zaměstnanosti a konkurenceschopnosti.

IV. Podpora rovných příležitostí všech osob

• odstranění diskriminace v přístupu k zaměstnání,
• posílení právních a institucionálních mechanismů a nástrojů k odstranění všech forem diskriminace na trhu práce,
• vytvoření podmínek pro přijímání mimořádných dočasných opatření ve prospěch skupin občanů, jejichž přístup k zaměstnání je výrazně ztížen z důvodu příslušnosti k rase, pohlaví apod.

Lze konstatovat, že v posledních dvou letech se diferenciace regionálního rozvoje prohloubila. Regionální diferenciace nezaměstnanosti vykazuje shodné základní rysy se současnou dynamikou a dosaženou ekonomickou úrovní ekonomiky územních celků. Nejlepší situace je v kvalitativně nejrozvinutějších a příznivě položených velkých centrech a jejich blízkém zázemí. Výrazný je rozdíl mezi Čechami a Moravou se Slezskem (především důsledek inverze geopolitické a geoekonomické polohy, částečně pak i demografické struktury).

Strategie rozvoje lidských zdrojů v regionech, vycházející ze zásad regionální politiky Evropské unie, bude perspektivně vycházet z Národního rozvojového plánu a na něj navazujícího operačního programu pro oblast lidských zdrojů.

7. Sociální integrace

7.1. Politické iniciativy na podporu sociální integrace

Česká republika je členskou zemí Rady Evropy, jejímž cílem je ochrana základních lidských práv mezi něž patří práva občanská, politická, hospodářská a sociální. Jejich ochranu zajišťuje Konvence na ochranu lidských práv a Sociální charta, kterou ČR podepsala a jejíž ratifikace v současné době probíhá. Na sociální vyloučení je nahlíženo jako na odraz nerovného přístupu k pěti základním zdrojům společnosti: zaměstnání, zdravotní péči, vzdělání, bydlení a sociální ochraně.

7.2. Specifické nástroje vůči znevýhodněným a zranitelným skupinám

Změna ekonomického a společenského klimatu se dotkla celé společnosti. Některé skupiny lidí (oslabení mentálně, tělesně, věkem, nízkým vzděláním, sociálním původem, bez sociálního zázemí či neschopnosti navázat mezilidské vztahy) se však změnám nedokázaly přizpůsobit. Nejsou schopny se spolupodílet na životě společnosti, ocitají se v izolaci, nejsou schopny osobní odpovědnosti za svůj život a někteří z nich se ocitají v obtížné sociální situaci (jsou bez materiálních prostředků a někdy i bez přístřeší). V takovémto případě jsou odkázány jak na pomoc státu (sociální dávky), tak občanské společnosti (humanitárních organizací).

Již počátkem 90. let byly přijaty zákony o sociální potřebnosti a o životním minimu. V průběhu let byly tyto zákony opakovaně novelizovány. Od kritéria sociální potřebnosti a životního minima se odvíjí případný nárok na sociální dávky a jejich výši.

Nevýznamná není ani pomoc nestátních organizací, ať již humanitárních, charitativních, obcí nebo fyzických osob. Těmto organizacím mohou být ze strany státních orgánů poskytovány finanční prostředky na základě přijatých grantů.

Zdravotně postižení

Komplexní přístup ke zdravotně postiženým je uplatněn v Národním plánu vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením z dubna 1998, kde jsou zformulovány konkrétní úkoly pro jednotlivé resorty zaměřené na integraci zdravotně postižených do společnosti. Úkoly se soustřeďují zejména na následující oblasti: výchovu veřejnosti ke vztahu ke zdravotně postiženým, prevenci zdravotního postižení, rehabilitaci zdravotně postižených a sociální služby ve všech jejich formách, odstraňování bariér, přístupnost prostředí, vzdělávání, zaměstnávání, sociální zabezpečení, oblast rodinného života (podpora pěstounské péče, péče rodiny), kulturu, rekreaci a sport, hospodářskou politiku, sdružování zdravotně postižených do organizací, spolků a klubů, školení pracovníků pracujících se zdravotně postiženými.

Jednou ze základních oblastí integrace je vzdělávání. Stávající školská legislativa umožňuje jak individuální, tak skupinovou integraci pro žáky se zrakovým, sluchovým, tělesným postižením a žáky s vadami řeči. V odborných kruzích je dlouhodobě řešena integrace žáků s mentálním postižením. Integrované vzdělávání je ekonomicky zabezpečeno formou příplatku za zdravotní postižení. Proces integrace je dynamický jev, který se postupně rozvíjí. Oblast speciálního školství na dané změny flexibilně reaguje.

Dalším důležitým nástrojem je poskytování dotací organizacím zdravotně postižených a humanitárním organizacím. Jde o podporu činností samotných občanů se zdravotním postižením, což často znamená výrazný krok k jejich sociální integraci. Jedná se zejména o dotaci projektu Svazu paraplegiků - zapůjčování pomůcek, informace a pomoc paraplegikům, ve sféře domácí péče obdrželo dotaci celkem 73 agentur bez rozdílu zřizovatele, pro zlepšení kvality a dostupnosti péče, významnou je i dotace poskytnutá "Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých, pro vznik internetu pro nevidomé, který rozšiřuje jejich možnosti komunikace a integrace, dotace v rámci programu léčebné rehabilitace apod. Využití přidělených prostředků je Ministerstvem zdravotnictví průběžně kontrolováno.

Etnické skupiny

Sociální integrace etnických skupin je řešena v rámci dotační politiky vlády prostřednictvím Komplexního součinnostního programu, v jehož rámci se realizují na místní úrovni projekty, přispívající zlepšení interetnických vztahů, ke zlepšení nepříznivé sociální situace romských komunit a k pozitivní emancipaci jednotlivých Romů na lokální úrovni. Projekty jsou zaměřeny na podporu zaměstnanosti - rekvalifikaci a personální poradenství, na vzdělávání dětí a mládeže, organizaci a provoz krizových a poradenských zařízení, na podporu zájmových aktivit a vyšší informovanosti. Za dobu trvání KSP (1996 -1999) bylo ze státního rozpočtu podpořeno částkou 582 714,- USD celkem 174 projektů ve 32 městech, které podporovaly romské etnikum.

Mládež

Od roku 1995 se uskutečnilo mnoho aktivit, které by měly přispět k důraznějšímu naplňování Úmluvy o právech dítěte a tím vést k sociální integraci mládeže. Prioritně byly finančně podporovány projekty neziskových organizací, které integrovaly nebo výchovně působily na děti a mládež ze sociálně znevýhodněných minoritních skupin.

Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy je dále trvale podporována nadace Naše dítě, provozující telefonní linku bezpečí, a činnost Fondu ohrožených dětí, zaměřující se na náhradní rodičovskou péči. Nezanedbatelná je i činnost všech dalších nevládních organizací pracujících s dětmi a mládeží. Dochází zde nenásilně a velmi úspěšně k integraci členů minorit.

Významným subjektem působení na sociální prostředí mladé generace jsou střediska pro volný čas dětí a mládeže. Nyní pracuje v ČR 295 středisek (z toho počtu je 183 zřizováno školským úřadem, l00 obcemi, 7 je soukromých zařízení). Činnosti těchto středisek se pravidelně zúčastňuje přes 200 000 členů. V řadě středisek se snaží pečovat o národnostní menšiny a etnika vytvářením samostatných útvarů. Za cennější považujeme integraci minorit do běžné činnosti středisek. V některých případech se střediska orientují i na elementární otázky společenské, etické a mravní výchovy, dále na vytváření zdravých životních návyků, osobní hygieny, zdravovědy apod.

Za největší přínos v této oblasti lze považovat, že vláda ČR schválila Koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci do roku 2000. V obecné poloze lze úkoly vyplývající z koncepce rozdělit do čtyř základních skupin:

1. působení státu prostřednictvím státních institucí na zabezpečení podmínek pro vývoj a rozvoj osobností dětí a mládeže
2. vytváření podmínek pro naplňování funkcí rodiny
3. vytváření podmínek pro formování mladých lidí jako plnoprávných a zodpovědných členů společnosti a pro jejich participaci na životě společnosti
4. preventivní ochrana a opatření chránící děti a mládež před negativními jevy, které na ně působí

Migranti a cizinci

Podmínky pohybu a pobytu cizinců jsou v ČR upraveny čl. 14 Listiny základních práv a svobod a zákonem č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Cizinci mohou v ČR pobývat i jako žadatelé o přiznání postavení uprchlíka a jako uprchlíci podle zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění pozdějších předpisů.

Současná právní úprava stanoví široký okruh cizinců, kterým může být povolen trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny, a to jak v pokolení přímém, tak i dalších nepřímých příbuzných. Současně neumožňuje zrušení trvalého pobytu jinak, než po předchozím vyslovení zákazu pobytu.

Počet cizinců zdržujících se v ČR se trvale rok od roku zvyšuje. K 31. 12. 1998 bylo evidováno na území ČR 220 187 cizinců s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Roste počet osob, které nelegálně tranzitují přes území ČR. V r. 1998 bylo zaznamenáno 44 672 nelegálních přechodů státních hranic. ČR upřednostňuje dobrovolné návraty do zemí původu před vyhoštěním.

Specifickou formou pobytu cizinců v ČR bylo poskytnutí tzv. dočasného útočiště na základě usnesení vlády ČSFR státním příslušníkům zemí bývalé SFRJ, a to do 30. 9. 1997 s ohledem na vývoj situace v jejich zemi.

V souvislosti s ukončením poskytování dočasného útočiště byla zdravotně postiženým uprchlíkům z Bosny a Hercegoviny a jejich rodinným příslušníkům nabídnuta možnost trvale setrvat na území ČR. Právní postavení těchto osob bylo vyřešeno udělením povolení k trvalému pobytu z humanitárních důvodů. Trvalý pobyt zajistil potřebný přístup těchto osob k zdravotní péči, sociálnímu i hmotnému zabezpečení, přístup na trh práce, ke vzdělání atp.

V r. 1998 pokračoval podle usnesení vlády program zabezpečení integrace osob s přiznaným postavením uprchlíka a cizinců, kterým bylo v důsledku jejich zdravotního postižení uděleno povolení k trvalému pobytu na území ČR. Účelem pomoci je zajistit lidsky důstojné hmotné podmínky života, především bydlení a zaměstnání. Ve vztahu k dlouhodoběji usedlým imigrantům je z naší strany podporována deskripce jejich situace na území ČR a zahájení potřebné politické a věcné diskuse na téma právní postavení a možnosti sociální a kulturní integrace těchto osob.

V r. 1998 pokračoval i program pomoci krajanům při přesídlení do ČR. Program vychází ze zásad politiky vlády ČR ve vztahu k přesídlování cizinců českého původu žijících v zahraničí. Projekt zahrnoval řešení pobytu nejbližších rodinných příslušníků s jiným etnickým původem udělováním trvalého pobytu za účelem sloučení rodiny. V letech 1994 - 1998 byly zabezpečeny hmotné podmínky pro přesídlení 158 rodin.

Předělem v oblasti integrace cizích státních příslušníků na území ČR se stala národní diskuse u kulatého stolu na téma vztahy mezi komunitami. Diskuse se konala ve spolupráci odboru pro uprchlíky a integraci cizinců MV ČR s Radou Evropy, především Výborem pro migraci (CDMG), a nevládní organizací Skupina pro migrační politiku (MPG), dne 19.2. 1998 v Praze. Závěry z jednání vytvořily předpoklady ke zmapování a zpřehlednění oblasti mezikomunitních vztahů v ČR.

V r. 1998 byla zahájena jako jeden ze závěrů "kulatého stolu" intenzivní vzájemná komunikace mezi státní správou, obecní samosprávou, odbornými vědeckými institucemi a nevládními organizacemi. Tato komunikace probíhá na dvou úrovních - na úrovni pracovně konzultační skupiny při MV a na regionální úrovni.

7.3. Bytová politika

Bytová politika ve druhé polovině 90. let dostala komplexnější pojetí. Jejím hlavním problémem je nízká dostupnost bydlení daná značnou a v současných ekonomických podmínkách prakticky nepřeklenutelnou disproporcí mezi cenami nové výstavby a příjmovou úrovní většiny domácností. Nízká finanční dostupnost se však týká především pořízení nového vlastnického bydlení, čímž ohrožuje především ty domácnosti, které poprvé vstupují na trh s byty, charakterizovaný mj. nedostatkem volných nájemních bytů. Podíl výdajů domácností na bydlení na jejich čistých měsíčních příjmech dosahoval v roce 1998 v průměru 19 %; největší zátěž výdaji na bydlení pociťovali osaměle žijící důchodci a rodiny s dětmi.

Bytová výstavba je nadále realizována převážně nestátními subjekty, avšak stát zavedl nástroje zlepšující celkovou dostupnost bydlení. Jedná se především o podporu hypotéčního úvěrování, stavebního spoření, bezúročné půjčky na novou výstavbu, dotace na výstavbu nájemných bytů a technické infrastruktury a dotace na výstavbu bytů v domech s pečovatelskou službou.

Zvyšování finanční dostupnosti bydlení je realizováno, kromě již zmíněných nástrojů, které zlevňují novou výstavbu či zpřístupňují úvěrové zdroje, hlavně prostřednictvím příspěvku na bydlení, který je poskytován všem domácnostem do 1,6 násobku životního minima bez ohledu na to, kde bydlí; kromě něj mohou domácnosti dotčené zvyšováním cen tepla a nájemného získat další dvě adresné dávky (příspěvek na nájemné a příspěvek na teplo), které však mají dočasný charakter. K dispozici je také nenároková dávka sociální potřebnosti, která má charakter sociální pomoci.

Účinnější řešení sociálních aspektů bydlení v následujících letech se bude odvíjet od záměrů prosazovaných v mnoha programových dokumentech včetně připravované novelizace koncepce bytové politiky. Jedná se především o přijetí právní úpravy umožňující rozvoj neziskového družstevního bydlení, o vytvoření nového příspěvku na bydlení, který bude reagovat nejen na nízký příjem domácnosti, ale i na její skutečnou zátěž výdaji na bydlení, a o rozvinutí konceptu chráněného bydlení, který umožní zajistit adekvátní bydlení pro staré lidi, zdravotně postižené, příslušníky různých minorit apod.

7.4. Boj proti zločinnosti a násilí

Sociální integrací se od r. 1993 zabývá mimo jiné Republikový výbor pro prevenci kriminality. Jeho činnost se zaměřuje na oblast primární (pozornost je věnována všem občanům), sekundární (zaměření na rizikové jedince a skupiny osob a na sociálně patologické jevy) a terciární (soustřeďuje se na kriminálně narušené jedince a na nefunkční sociální prostředí). Problematika sociální integrace (resp. dezintegrace) je řešena v rámci dotační politiky vlády prostřednictvím Komplexního součinnostního programu (dále jen KSP) na místní úrovni. Vládním i nevládním organizacím ve městech s vysokým výskytem trestné činnosti je poskytována finanční dotace na základě předložených projektů. Po dobu fungování KSP bylo podpořeno celkem 1 401 projektů částkou 9 292 428,- USD.

V r. 1997 vyhlásila ČR Strategii prevence kriminality do r. 2000, která je vedle celorepublikové působnosti zaměřena především na prevenci kriminality na místní úrovni. I v této oblasti je využíváno prostředků Komplexního součinnostního programu. Cílem je propojit na místní úrovni obecní, státní a nestátní formy preventivní práce do funkčního systému, který povede k efektivnějšímu postupu proti různým formám sociální patologie. Ve středu pozornosti stojí především následující okruhy:

1. podchycení sociálních příčin trestné činnosti,
2. snižování příležitostí k páchání trestné činnosti,
3. pomoc obětem trestné činnosti a snižování strachu z kriminality,
4. projekty zaměřené na rizikové skupiny mládeže, jde o projekty zaměřené na vytváření volnočasových aktivit a středisek psychosociální pomoci,
5. informování občanů o legálních možnostech ochrany před trestnou činností.

Důležitou činnost vyvíjí organizace Bílý kruh bezpečí, která pracuje v pěti největších městech republiky na principu podobném činnosti britské organizace Victim Support. Její poradny na pomoc obětem trestných činů si vedou nejúplnější statistiku v oblasti domácího násilí na ženách. Podle těchto statistik tvořily v minulém roce 37,5 % z celkového počtu případů, kdy se oběti trestné činnosti na uvedenou organizaci obracely, právě případy domácího násilí na ženách. V rámci prevence opakované viktimizace jsou podporovány resortem MV azylové domy pro ženy oběti a jejich děti.

ČR již řadu let věnuje značnou pozornost boji proti organizovanému zločinu, který má tendenci stupňovat svoje aktivity. V r. 1995 vznikla meziresortní pracovní skupina, která má za cíl zefektivnit spolupráci a koordinaci činností mezi jednotlivými složkami státní správy v boji proti organizovanému zločinu.

V r. 1998 podepsaly členské státy EU společně s jednotlivými kandidátskými zeměmi včetně ČR Předvstupní pakt o organizovaném zločinu. Pakt vymezil hlavní směry spolupráce v boji proti organizovanému zločinu, které jsou založeny na acquis EU a obsahují ustanovení ohledně těsné spolupráce mezi těmito zeměmi a EUROPOLEM. Zároveň obsahuje i závazky těchto zemí k rychlé ratifikaci a plné implementaci nástrojů Rady Evropy, které jsou pro boj proti organizovanému zločinu podstatné.

Přínosnou iniciativou MV je pořádání pravidelných konzultací odborníků na problematiku boje proti organizovanému zločinu na meziresortní úrovni. Výsledkem činnosti jednotlivých pracovních skupin by mělo být přijetí dalších opatření, která umožní zefektivnění meziresortní spolupráce, odhalení slabých míst ve stávající legislativě a výraznější zapojení do mezinárodní spolupráce v této oblasti.

Do sociální, zdravotní, ekonomické, společenské a politické oblasti nesporně zasahuje i drogová problematika. Strategie současné drogové politiky vlády ČR je patrná především z "Koncepce protidrogové politiky vlády na období 1998-2000". Z uvedené koncepce vyplývají dotčeným resortům úkoly, které průběžně monitoruje Meziresortní protidrogová komise, která je koordinačním a poradním orgánem vlády v oblasti drog. Základním tématem koncepce je vyváženost působení trestní represe a prevence, která nabývá nového rozměru v souvislosti se změnou drogové legislativy v ČR.

Novela zákona se zaměřuje na nové pojetí postihu drogové kriminality především tím, že zohledňuje mezinárodní závazky ČR v této oblasti. Česká republika přistoupila ke všem smlouvám o drogách platných v rámci OSN. Tyto mezinárodní dokumenty obsahují povinnost pro účastnické státy uzákonit trestnost držení drog obecně, tj. bez relevance motivu jejich držení.

V souladu s Úmluvou OSN z roku 1988 vytváří naše zákonná úprava v trestním řádu i v trestním zákoně podmínky pro zvláštní postup vůči osobám, které jsou na drogách závislé, popřípadě s drogou pouze experimentují. Z tohoto hlediska jsou významné aktivity v oblasti prevence - resocializační a léčebné programy vyplývající z Koncepce protidrogové politiky vlády. V oblasti trestní represe byly v souvislosti s novelou trestního zákona (postihující prostou držbu drogy bez ohledu na motiv) uzákoněny některé instituty trestního práva, které mají za úkol zmírnit dopady této novely především v sociální oblasti - např. institut "probace". Zavedení prvků probace do právního řádu umožnilo lepší diferenciaci při zacházení s pachateli.

8. Rovné příležitosti žen a mužů

V mezidobí od předložení poslední zprávy o plnění závěrů Světového sociálního summitu došlo v České republice k významnému pozitivnímu vývoji v oblasti provádění politiky rovných příležitostí mužů a žen. Konkrétními projevy tohoto vývoje je založení institucionálního rámce výkonu dané politiky a stanovení jejích základních cílů.

Institucionální rámec tvoří Ministerstvo práce a sociálních věcí, jehož vedení bylo počátkem roku 1998 vládou pověřeno koordinací politiky rovných příležitostí mužů a žen, a Rada vlády pro lidská práva s oprávněním sledovat a vyhodnocovat lidská práva, resp. stav rovnosti mužů a žen a iniciovat přijímání příslušných opatření. V Radě vlády pro lidská práva má přímé zastoupení zainteresovaná veřejnost - nevládní organizace žen. Na parlamentní půdě se rovnými příležitostmi mužů a žen zabývá Podvýbor Poslanecké sněmovny pro rovné příležitosti a otázky rodin.

V dubnu 1998 přijala vláda ČR programový dokument "Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen". Tímto aktem poprvé oficiálně deklarovala svoji vůli účinně přispět k odstraňování existujících věcných i formálních překážek, které ženám brání dosáhnout postavení srovnatelného s muži. Reagovala tím na reálný stav v těch společenských oblastech, ve kterých mohou důsledky nerovností mezi ženami a muži ohrozit či omezit míru naplňování lidských práv nejzávažnějším způsobem. S ohledem na momentální stav české společnosti považuje vláda za prioritní zabezpečit ženám a mužům rovné podmínky přístupu k ekonomické aktivitě, rovné zacházení při výkonu výdělečné činnosti a rovnost v odměňování za práci. Důslednou eliminaci těchto nedůvodných nerovností chápe jako základní podmínku ekonomické nezávislosti žen a tím i předpoklad naplnění jejich dalších individuálních práv. Opatření, kterými je rovnost žen a mužů v pracovněprávních vztazích v praxi zabezpečována, jsou obsažena jak ve shora zmíněném programovém dokumentu, tak i v dalších dokumentech koncepčního charakteru, např. Národním plánu zaměstnanosti (viz část 6.1). Konkrétní výsledky by měla přinést novela zákona o zaměstnanosti, kterou se precizuje zákaz diskriminace žen a mužů v přístupu k zaměstnání a při jeho výkonu; zároveň se zakazuje diskriminační inzerce. V návaznosti na závazky související s procesem vstupu České republiky do EU je princip rovného zacházení s muži a ženami v zaměstnání transponován i do návrhu novely zákoníku práce a do návrhu novel právních předpisů upravujících odměňování za práci.

Míra faktického prosazení rovnosti mužů a žen při výdělečné činnosti závisí do značné míry na podmínkách, za kterých občané pečující o děti nebo potřebné členy rodiny - tedy převážně ženy - mohou souběžně s touto péčí vykonávat povinnosti plynoucí ze zaměstnání. Podporu vytváření těchto podmínek, zejména formou udržování sítě zařízení předškolní péče, vláda též řadí mezi své hlavní priority. Snahou motivovat zaměstnavatele ke změnám organizace práce a forem zaměstnávání jsou vedeny připravované změny pracovněprávních předpisů. Reálné možnosti posílení rovných příležitostí mužů a žen v zaměstnání se otevírají též prostřednictvím kolektivního vyjednávání.

Trvalá pozornost je věnována ochraně zdraví žen, včetně těhotných, a to zejména při práci. Formálně právní rámec této ochrany je na vysoké úrovni, zájem státu se proto soustřeďuje na efektivitu (četnost, kvalitu, důslednost) prováděných kontrol.

Celkově lze shrnout, že z politického hlediska mobilizace zájmu o danou problematiku přispívá k rozvoji občanské společnosti a upevňuje občanské sebevědomí.

9. Mobilizace zdrojů pro sociální rozvoj

9.1. Využití a rozdělení prostředků použitých v sociální oblasti

Výdaje na sociální a zdravotní zabezpečení činily v roce 1998 20,7 % HDP. Tento poměr se postupně pomalu zvyšuje, v roce 1990 činil 19,1 %.

Srovnáme-li tyto ukazatele za členské státy EU s Českou republikou (jsou zde zahrnuty výdaje na důchody, zdravotnictví, nemocenské dávky, rodinné přídavky, nezaměstnanost a politiku zaměstnanosti, sociální pomoc, podporu bydlení, správu systémů a jiných sociálních programů), zjistíme, že ČR je v podstatě na srovnatelné úrovni s chudšími zeměmi EU, jako je Portugalsko, Španělsko nebo Irsko. Průměr za Evropskou patnáctku (bez Řecka) je 28,5 %.

Ve struktuře sociálních výdajů se země EU a ČR již významněji liší, všeobecně se dá říci, že zatímco v zemích Evropské patnáctky jsou nejvýznamnější položkou výdajů důchody, v ČR se o tuto první pozici dělí výdaje na důchody spolu s výdaji na zdravotnictví. K tomu je ovšem třeba říci, že od roku 1995 v ČR stouply výdaje na důchody v relativním vyjádření jako procento z HDP ze 7,8 % v roce 1995 na 9,1 % v roce 1998. Pokud tento dramatický trend bude pokračovat, a zatím tomu vše napovídá, stanou se i v ČR důchody nejvýraznější položkou sociálních výdajů. Na druhé straně číslo 9,1 % z HDP na důchody je v podstatě srovnatelné s většinou zemí EU; ve struktuře se to pak projeví tím, že zatímco v mnoha zemích EU patří mezi nejvýznamnější položky náklady na dávky v nezaměstnanosti a politiku zaměstnanosti, v ČR i přes vzrůstající nezaměstnanost zůstávají tyto náklady nevýrazné.

Výdaje spojené s posílením sociálních jistot jsou ve státním rozpočtu výdaji mandatorními. Mandatorními položkami státního rozpočtu v oblasti sociální politiky jsou důchody, sociální dávky, dále výdaje na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti, dávky sociální péče či dávky pro zdravotně postižené (mandatorní položka je zároveň závazným ukazatelem schváleným zákonem o státním rozpočtu na daný kalendářní rok a v případě jejího překročení je každoročně ministr financí zmocněn usnesením vlády k jejímu pokrytí buď z rezerv státního rozpočtu, přesuny ve státním rozpočtu nebo možností schodku, či jeho prohloubením). Podíl mandatorních výdajů na sociální oblast z celkových výdajů státního rozpočtu představuje více než 12 % z HDP (cca 40 % výdajů státního rozpočtu).

9.2. Opatření k efektivnějšímu využívání prostředků

Úsilí o efektivnější využívání prostředků určených k sociálním účelům vyplývá z opatření popsaných v jednotlivých kapitolách této zprávy. Jde ovšem o kontinuální proces založený na vyhodnocování účinnosti sociální politiky a jejího přizpůsobování aktuálním i dlouhodobým potřebám.

Vzhledem k očekávanému demografickému vývoji byla přijata opatření zejména v oblasti důchodového pojištění (například postupné prodloužení důchodového věku) a další kroky jsou připravovány (posílení pojistného principu, omezení rozsahu tzv. náhradních dob v základním důchodovém pilíři). S tím souvisí i diverzifikace zdrojů financování tohoto pojištění, kdy při zachování klíčové úlohy základního, povinného a průběžně financovaného pilíře se počítá s posílením zdrojů z individuálního dobrovolného připojištění a se zavedením připojištění na zaměstnaneckém principu.

Podstatnou změnou prošla oblast dávek státní sociální podpory, určené zejména rodinám, kde některé dávky byly jak co do nároku, tak co do výše podmíněny příjmovou situací rodiny.

Je snahou vlády, aby obtížným sociálním situacím bylo předcházeno a aby občané byli motivováni řešit své sociální problémy vlastním úsilím. Proto je důraz kladen na preventivní opatření a na odstranění demotivujícího vztahu mezi sociálními dávkami a příjmy z pracovní činnosti. Postupně je zvyšována minimální mzda. Přehodnocuje se způsob stanovení životního minima.

Podstatnou změnou by mělo projít i financování sociální pomoci a sociální péče.

V roce 1997 byla přijata celá řada úsporných opatření v sociální oblasti motivovaných snahou získat úspory ve veřejných financích v období náhlého zhoršení ekonomické situace. Tato opatření byla pojata jako dočasná; některá z nich již pozbyla platnosti, u dalších je uvažováno o návratu k původnímu stavu.

Soustavná pozornost je věnována úspěšnosti výběru sociálního pojistného, která v uplynulém období dosahovala 95 - 97 %, což je v mezinárodním srovnání vysoký údaj.

10. Podmínky pro realizaci sociální politiky a programů

10.1. Vývoj legislativního rámce

Nezbytným předpokladem pro realizaci sociální politiky a programů je legislativa. Česká republika vědoma si potřeby vytvořit legislativní rámec pro náš budoucí vstup do Evropské unie a  mimo jiné dostát též závazkům z Kodaňského summitu v posledních dvou letech přijala nebo novelizovala řadu právních předpisů z oblasti sociálního zabezpečení a další právní předpisy chystá.

Za nejvýznamnější přijaté právní úpravy v posledních dvou letech lze považovat především průběžné valorizování důchodů při splnění 5 % růstu úhrnného indexu spotřebních cen, zvyšování částek životního minima, zvýšení minimální mzdy, rovněž dochází ke zvýšení dávek nemocenského pojištění (ty se nově budou každoročně zvyšovat podle růstu mezd). V novele zákona o zaměstnanosti byl zakotven zákaz diskriminace žen a mužů v přístupu k zaměstnání a při jeho výkonu; včetně diskriminační inzerce. V oblasti státní sociální podpory došlo ke zvýšení některých dávek (pohřebné, zvýšení koeficientů při výpočtu úhrady potřeb dítěte v pěstounské péči). Zákonem o rodině došlo k úpravě podmínek pro osvojení dítěte. Pro integraci neslyšících osob má velký význam i zákon o znakové řeči, který upravuje její používání jako dorozumívacího prostředku neslyšících.

Za nejvýznamnější připravované právní předpisy lze považovat:

• návrh zákona o ochránci lidských práv (ombudsman).
• návrh novely zákoníku práce a návrhu novel právních předpisů upravujících odměňování za práci.
• návrh zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů.
• návrh zákona o zdravotní péči by měl reagovat na změny, které proběhly jak na domácí půdě, tak i na předpisy EU, právní ustanovení budou v souladu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně.
• návrh zákona o sociálněprávní ochraně dětí v souladu s ústavními zákony a mezinárodními závazky ČR, např. Úmluvou o právech dítěte, upravuje sociálněprávní ochranu dětí, včetně zprostředkování osvojení do ciziny.
• návrh zákona o ústavní výchově, ochranné výchově a poskytování preventivní péče bude upravovat tuto specifickou oblast dotýkající se omezování osobní svobody jednotlivců.
• návrh zákona o vzdělávání - měl by stanovit vzdělávací politiku státu, vytvořit strategii k dosažení všech stupňů včetně celoživotního vzdělávání.
• návrh zákona o předškolním, základním, středním , vyšším odborném a zájmovém vzdělávání bude reagovat na nové požadavky v oblasti vzdělávání a implementovat právně závazné předpisy EU.
• návrh zákona o sociální pomoci. Východiskem sociální pomoci by mělo být přesné vymezení role státu a role samosprávných obcí a nestátních subjektů a vztahů mezi nimi včetně finančních vztahů.
• návrh zákona o pobytu cizinců obsahuje úpravu umožňující poskytnutí dočasné ochrany cizincům, kteří z důvodů stanovených návrhem zákona budou nuceni opustit stát původu, dovoluje pobyt cizince v rámci strpění, dovoluje cizinci svěřenému do náhradní výchovy pobyt na území ČR do 18 let věku, umožňuje cizinci bez cestovního dokladu vydat cestovní doklad ČR.
• návrh zákona o azylu, jednoznačně vymezuje právní status cizince v roli účastníka řízení o azylu. Návrhem zákona se vylučuje možnost hromadného vyhoštění cizinců nebo vyhoštění cizince do státu, kde mu hrozí ohrožení života (princip non refoulment).

10.2. Vývoj institucí

Na implementaci závěrů Světového summitu má vedle sociální politiky státu reprezentované jednotlivými orgány státní správy rovněž podíl činnost meziresortních orgánů podřízených přímo vládě.

Takovýmto orgánem je například Rada vlády České republiky pro lidská práva (byla zřízena v prosinci 1998). Rada je poradním orgánem vlády pro otázky ochrany lidských práv a základních svobod v jurisdikci ČR. Sleduje naplňování a dodržování Ústavy ČR, listiny základních práv a svobod a dalších právních norem upravujících ochranu a dodržování lidských práv a základních svobod, včetně plnění mezinárodních závazků vyplývajících pro republiku z této oblasti. Členy Rady jsou vedle státních úředníků rovněž představitelé veřejnosti.

Dalším významným orgánem je Rada pro národnosti České republiky, v jejíž pravomoci je zejména podílení se na opatřeních vlády dotýkajících se práv národnostních menšin, příprava souborných zpráv o národnostní situaci, koordinace národnostní politiky a spolupráce s územními orgány samosprávných celků. Kromě této instituce pracuje na tomto poli jako poradní, koordinační a iniciativní orgán vlády i Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity.

Rada vlády pro výzkum a vývoj se zabývá problematikou výzkumu a vývoje.

Protože i v ČR narůstají problémy spojené s užíváním omamných a psychotropních látek, které představují závažné společenské riziko zasahující do sociální, zdravotní, ekonomické, společenské a politické oblasti, koordinuje práci v této oblasti Meziresortní protidrogová komise, k jejímž hlavním úkolům patří vypracování dlouhodobé koncepce protidrogové politiky vlády.

Problematiku zdravotně postižených občanů pomáhá řešit Vládní výbor pro zdravotně postižené, který je poradním a koordinačním orgánem vlády.

V souvislosti s připravovaným vstupem ČR do EU se správcem Evropského sociálního fondu na základě usnesení vlády ČR stalo MPSV, které v současném období intenzívně pracuje na vytváření programových dokumentů - sektorové části Národního rozvojového plánu v oblasti rozvoje lidských zdrojů a v blízké budoucnosti také zahájí přípravu Sektorového operačního programu pro oblast rozvoje lidských zdrojů. MPSV bylo rovněž pověřeno koordinační úlohou pro prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy.

Zcela zvláštní postavení má Rada hospodářské a sociální dohody zabezpečující sociální dialog na národní úrovni a složená rovným dílem ze zástupců vlády, odborů a zaměstnavatelů.

Nezastupitelnou úlohu při realizaci závěrů Světového summitu mají i nestátní subjekty, které se stále větší měrou podílejí zejména na poskytování sociálních služeb. Doplňují nabídku těch služeb, které stát nebo obec nemohou zajistit. Stát podporuje iniciativy a projekty nestátních subjektů formou státních dotací stále ve větší míře - v r. 1995 byly finančně podpořeny 123 nestátní subjekty, v r. 1999 bude ze státního rozpočtu pravděpodobně dotováno již 250 nestátních subjektů působících v sociální oblasti.

11. Domácí a mezinárodní faktory ovlivňující plnění závazků Světového summitu

Plnění závazků Světového summitu ovlivňuje řada ekonomických, politických, demografických a sociálních faktorů, a to jak domácích, tak zahraničních.

Za nejvýznamnější lze považovat tyto faktory:

1. Ekonomický vývoj. Od roku 1997 dochází ke zpomalení ekonomického růstu se všemi důsledky pro tvorbu zdrojů použitelných v sociální oblasti. Hospodářská strategie vlády pro nejbližší období (před vstupem do Evropské unie) sleduje zajištění dlouhodobě udržitelného ekonomického růstu, jenž umožní další přiblížení k průměrné ekonomické úrovni v EU. Prioritami je dokončení nezbytných strukturních reforem, vytvoření stabilního makroekonomického rámce a posílení konkurenceschopnosti.
2. Proces evropské integrace. Cílem je vytvořit do roku 2003 všechny ekonomické, institucionální a legislativní předpoklady pro vstup do EU, včetně aplikace základních rysů evropského sociálního modelu.
3. Demografický vývoj vede ke stárnutí obyvatelstva, což vyvolává tlak na racionálnější využití sociálních prostředků. V předchozím textu je popsána řada přijatých a zvažovaných opatření.
4. Nebezpečí migračních tlaků souvisejících zejména s nejistým vývojem v balkánských zemích.

12. Závěr

Pětileté období je historicky krátké pro ucelené hodnocení tendencí v tak komplikované a s jinými oblastmi společenského života provázané sféře, jakou je oblast sociální politiky. Nicméně lze konstatovat, že Česká republika úspěšně plní většinu závazků přijatých na Kodaňském summitu a ve světovém srovnání patří mezi státy s vysokou životní úrovní a vyspělými sociálními standardy, které mají svou hodnotu i v evropském kontextu. Prakticky univerzální systém sociální ochrany, sociální smír, vysoká úroveň školství, vysoký standard zdravotní péče, zvyšující se věk dožití, relativně nízká kriminalita a zneužívání drog, nízký výskyt AIDS, to jsou některé z těchto cenných hodnot, které na konci 20. století bohužel ve světě zdaleka nejsou samozřejmé.

Uplynulé období, charakterizované pokračujícími ekonomickými a společenskými proměnami, však nebylo pro realizaci sociálních cílů snadné a příznivé. Ekonomické potíže, ale i subjektivní politické omyly, projevující se v nedocenění sociální politiky, v nekoncepčním přístupu k řešení dílčích problémů, pomalém vytváření vhodného legislativního rámce, podcenění institucionálního zázemí a nedostatku dialogu mezi tvůrci politiky a občany, vedly k tomu, že přijímaná opatření nebyla vždy zcela adekvátní, byla přijímána příliš pozdě nebo nebyla přijata vůbec. Přes pozitivní vývoj v řadě oblastí, které jsou ve zprávě popsány, nedošlo k zásadnímu zlepšení životního standardu průměrného občana. Naopak, projevily se a prohloubily se některé nežádoucí sociální jevy; zejména prudce stoupající nezaměstnanost, prohlubující se sociální rozdíly a slabé postavení střední vrstvy jsou faktory, které mohou v budoucnu negativně ovlivnit sociální stabilitu.

Tyto jevy byly v minulých měsících podrobně analyzovány v řadě dokumentů, zejména ve "Zprávě o stavu země" či v "Hospodářské strategii vstupu do Evropské unie", ale i ve strategických dokumentech jednotlivých resortů. Tím byl vytvořen předpoklad pro založení ucelené strategie, směřující k vytváření a upevňování konkurenceschopnosti českého státu v evropském ekonomickém prostoru a založené na vzájemně se podněcující interakci mezi ekonomickou a sociální sférou. Sociální politika je chápána jako produktivní investice podněcující jak vytváření soudržné struktury občanské společnosti, tak i růst produktivity práce, a tím zvyšování konkurenceschopnosti země.

Česká republika se domnívá, že ke světovému sociálnímu rozvoji nejvíce přispěje úsilím o vlastní prosperitu a udržení sociálního smíru. Ve světě globalizované ekonomiky však mezinárodní spolupráce a solidarita při zlepšování životních podmínek je obzvláště aktuální. Česká republika je proto připravena podpořit úsilí OSN o důsledné plnění záměrů Kodaňského summitu a v rámci svých možností se do těchto aktivit zapojit.