Část I: Všeobecná ustanovení

Článek 1
Pro účely tohoto Nařízení

1. "zaměstnaná osoba" a "samostatně výdělečně činná osoba" znamenají:
   1. každou osobu, která je pojištěna, buď povinně nebo nepovinně, avšak souvisle, se zřetelem k jedné nebo více pojistných událostí krytých obory sociálního zabezpečení pro zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, nebo zvláštní soustavou pro státní úředníky;
   2. každou osobu, která je povinně pojištěna se zřetelem k jedné nebo více pojistných událostí krytých obory sociálního zabezpečení, o kterých pojednává toto Nařízení, v rámci soustavy sociálního zabezpečení pro všechny residenty nebo pro veškeré pracující obyvatelstvo, pokud taková osoba:
      • může být označena za zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou osobu na základě způsobu, kterým je tato soustava spravována nebo financována, nebo,
      • není-li takových kritérií, je pojištěna pro některou jinou pojistnou událost označenou v Příloze I v rámci soustavy pro zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, nebo v rámci soustavy uvedené v bodě (iii), buď povinně nebo nepovinně, avšak souvisle, nebo, tam kde taková soustava v dotyčném členském státě neexistuje, vyhovuje definici uvedené v Příloze I;
   3. každou osobu, která je povinně pojištěna se zřetelem k několika pojistným událostem krytým obory, o kterých pojednává toto Nařízení, v rámci standardní soustavy sociálního zabezpečení pro veškeré venkovské obyvatelstvo v souladu s kritérii stanovenými v Příloze I;
   4. každou osobu, která je dobrovolně pojištěna se zřetelem k jedné nebo více pojistných událostí krytých obory, o nichž pojednává toto Nařízení, na základě soustavy sociálního zabezpečení členského státu pro zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo pro všechny residenty nebo pro některé kategorie residentů:
      • vykonává-li taková osoba činnosti zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, nebo
      • byla-li taková osoba dříve povinně pojištěna se zřetelem ke stejné pojistné události v rámci soustavy pro zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby ve stejném členském státě;
2. "přeshraniční pracovník" znamená jakoukoli zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou osobu, která vykonává své povolání na území jednoho členského státu a bydlí na území jiného členského státu, do kterého se vrací zpravidla každý den nebo alespoň jednou za týden; avšak přeshraniční pracovník, kterého podnik, v němž normálně pracuje, vyšle jinam na území stejného nebo jiného členského státu, nebo který se zabývá poskytováním služeb jinde na území stejného nebo jiného členského státu, si podrží postavení přeshraničního pracovníka po období nepřesahující čtyři měsíce, i když nebude mít možnost vracet se během tohoto období denně nebo alespoň jednou za týden do místa svého bydliště;
3. "sezónní pracovník" znamená jakoukoli zaměstnanou osobu, která odchází na území jiného členského státu než je stát, ve kterém bydlí, na práci sezónní povahy pro podnik nebo zaměstnavatele onoho státu na období, jež v žádném případě nesmí přesáhnout osm měsíců, a která zůstává na území tohoto státu po dobu své práce; za práci sezónní povahy se považuje práce, která je závislá na střídání ročních období a automaticky se každým rokem opakuje;
   
   (ca) "student" znamená každou osobu jinou než zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou osobu nebo jejího rodinného příslušníka nebo pozůstalého ve smyslu tohoto nařízení, která studuje nebo získává odborné vzdělávání vedoucí ke kvalifikaci úředně uznávané orgány členského státu, a je pojištěna v rámci obecného systému sociálního zabezpečení nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení vztahujícího se na studenty;
4. "uprchlík" má význam, který mu stanoví článek 1 Úmluvy o postavení uprchlíků, podepsané 28.července 1951 v Ženevě;
5. "osoba bez státní příslušnosti" má význam, který mu stanoví článek 1 Úmluvy o postavení osob bez státní příslušnosti podepsané 28. září 1954 v New Yorku;
6. 1. "rodinný příslušník" znamená jakoukoli osobu definovanou nebo uznanou za rodinného příslušníka nebo označenou za člena domácnosti právními předpisy, podle kterých se poskytují dávky, nebo, v případech uvedených v článcích 22 (1) (a) a 31, právními předpisy členského státu, na jehož území taková osoba bydlí; avšak v případech, kde tyto předpisy za rodinného příslušníka nebo člena domácnosti považují jenom osobu bydlící pod jednou střechou se zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou osobou nebo studentem, bude se tato podmínka považovat za splněnou, jestliže je dotyčná osoba převážně odkázána výživou na této osobě. V případech, kde předpisy členského státu neumožňují rozlišit rodinné příslušníky od jiných osob, na které se tyto předpisy vztahují, termín "rodinný příslušník" má význam, který mu určuje Příloha I;
   2. avšak v případech, kde tyto dávky jsou dávkami určenými invalidním osobám, poskytovanými podle předpisů členského státu všem státním příslušníkům tohoto státu splňujícím předepsané podmínky, termín "rodinný příslušník" znamená alespoň manžela (manželku) zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo studenta a děti této osoby, které jsou buď nezletilé nebo odkázané výživou na tuto osobu;
7. "pozůstalý" znamená jakoukoli osobu definovanou nebo za takovou uznanou právními předpisy, podle nichž se přiznávají dávky; avšak v případech, kde tyto předpisy za pozůstalého považují jen osobu, která se zemřelým bydlela pod jednou střechou, se tato podmínka bude považovat za splněnou, byla-li tato osoba na zemřelého převážně odkázána výživou;
8. "bydliště" znamená obvyklé bydliště;
9. "pobyt" znamená dočasné bydliště;
10. "právní předpisy" znamená pro každý členský stát zákony, nařízení a jiná ustanovení a všechna prováděcí opatření, současná i budoucí, vztahující se k oborům a soustavám sociálního zabezpečení, krytým článkem 4 (1) a (2) nebo ke zvláštním nepříspěvkovým dávkám, krytým článkem 4 (2a).
    
    Tento termín nezahrnuje ustanovení stávajících nebo budoucích kolektivních smluv, ať jichž se jich týkalo či netýkalo rozhodnutí úřadů, které je učinilo povinnými nebo rozšířilo jejich platnost. V případech, kde však tato ustanovení
    1. slouží k provedení povinného pojištění stanoveného zákonem nebo předpisem uvedeným v předchozím pododstavci; nebo
    2. zakládají soustavu řízenou stejnou institucí, jako je instituce spravující soustavy zřízené podle zákonů a nařízení uvedených v předchozím pododstavci,
    
    
    mohou být omezení týkající se tohoto termínu zrušena oznámením dotyčného členského státu, ve kterém budou uvedeny soustavy tohoto typu, na které se toto Nařízení vztahuje. Takovéto oznámení bude notifikováno a publikováno podle ustanovení článku 97.
    
    Ustanovení předchozího pododstavce nemají účinek vyloučení z aplikace tohoto Nařízení soustav, na které se vztahovalo Nařízení čís.3.
    
    Termín "právní předpisy" rovněž nezahrnuje ustanovení, jimiž se řídí zvláštní soustavy pro samostatně výdělečně činné osoby, jejichž zřízení je založeno na iniciativě dotyčných osob, nebo které se vztahují jen na část území dotyčného členského státu, bez ohledu na to, zda rozhodnutím úřadů byly či nebyly učiněny povinnými nebo byla či nebyla rozšířena jejich platnost. Tyto zvláštní soustavy jsou uvedeny v Příloze II;
    
    (ja) "zvláštní soustava pro státní úředníky" znamená jakoukoli soustavu sociálního zabezpečení, která je rozdílná od všeobecné soustavy sociálního zabezpečení vztahující se na zaměstnané osoby v dotyčných členských státech, a které podléhají všechny nebo některé kategorie státních úředníků, nebo osob za takové považovaných;
11. "úmluva o sociálním zabezpečení" znamená jakýkoli bilaterální nebo multilaterální instrument, kterým jsou výlučně vázány dva nebo více členských států, a jakýkoli jiný multilaterální instrument, kterým jsou nebo budou vázány alespoň dva členské státy a jeden nebo více jiných států v oblasti sociálního zabezpečení, pokud jde o všechny nebo některé obory a soustavy vyjmenované v článku 4 (1) a (2), jakož i dohody jakéhokoli druhu uzavřené na základě těchto instrumentů;
12. "příslušný úřad" znamená, pokud jde o každý členský stát, ministra, ministry nebo ekvivalentní autoritu odpovědnou za soustavy sociálního zabezpečení na celém nebo na části příslušného státního území;
13. "Administrativní komise" znamená komisi uvedenou v článku 80;
14. "instituce" znamená, pokud jde o každý členský stát, orgán nebo autoritu, které jsou odpovědné za provedení všech právních předpisů nebo jejich části;
15. "kompetentní instituce" znamená
    1. instituci, u které je dotyčná osoba pojištěna v době, kdy se aplikuje dávka; nebo
    2. instituci, u níž dotyčné osobě vznikne nárok nebo by vznikl nárok, kdyby tato osoba nebo její rodinný příslušník či příslušníci bydleli na území členského státu, na němž má instituce sídlo; nebo
    3. instituci označenou příslušným úřadem dotyčného členského státu; nebo
    4. v případě soustavy vztahující se k ručení zaměstnavatele za dávky uvedené v článku 4 (1), buď zaměstnavatele nebo příslušného pojistitele nebo, pokud takový není, instituci určenou příslušným úřadem příslušného členského státu;
16. "instituce místa bydliště" a "instituce místa pobytu" znamenají instituci, která je kompetentní k poskytování dávek v místě, kde dotyčná osoba bydlí, respektive instituci, která je kompetentní k poskytování dávek v místě, kde dotyčná osoba pobývá, podle právních předpisů, které provádí tato instituce nebo, v případech kde žádná taková instituce není, instituci určenou příslušným úřadem příslušného členského státu;
17. "kompetentní stát" znamená členský stát, na jehož území má sídlo kompetentní instituce;
18. "doby pojištění" znamená příspěvkové doby nebo doby zaměstnání nebo doby samostatné výdělečné činnosti definované nebo uznané jako doby pojištění právními předpisy, podle nichž byly splněny, nebo se považují za splněné, a všechny náhradní doby, v případech, kdy je tyto právní předpisy považují za ekvivalentní dobám pojištění; doby získané podle zvláštních soustav pro státní úředníky se rovněž považují za doby pojištění;
19. "doby zaměstnání" a "doby samostatné výdělečné činnosti" znamenají doby takto definované nebo za takové uznané právními předpisy, podle nichž byly splněny a všechny náhradní doby, v případech, kdy je tyto právní předpisy považují za ekvivalentní dobám zaměstnání nebo dobám samostatné výdělečné činnosti; doby získané podle zvláštních soustav pro státní úředníky se rovněž považují za doby zaměstnání;
    
    (sa) "doby bydlení" znamená doby takto definované nebo za takové uznané právními předpisy, podle nichž byly splněny nebo jsou považovány za splněné;
20. "dávky" a "důchody" znamená všechny dávky a důchody, včetně všech jejich součástí, placené z veřejných fondů, zvýšení z titulu valorizace a dodatkové dávky, na něž se vztahují ustanovení Části III a také jednorázové peněžité dávky, které mohou být vyplaceny místo důchodů a platy uskutečněné z titulu vrácení příspěvků;
21. 1. "rodinné dávky" znamená všechny věcné i peněžité dávky určené k náhradě rodinných výdajů podle právních předpisů uvedených v článku 4 (1) (h), s výjimkou zvláštních přídavků při narození nebo adopci dítěte uvedených v Příloze II;
    2. "rodinné přídavky" znamená periodické peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a, tam kde to přichází v úvahu, věk rodinných příslušníků;
22. "pohřebné" znamená jakékoli jednorázové platy v případě úmrtí s výjimkou jednorázových dávek, uvedených v pododstavci (t).

Článek 2
Kryté osoby

1. Toto Nařízení se vztahuje na osoby zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné a na studenty, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států a které jsou státními příslušníky jednoho nebo více členských států nebo které jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky bydlícími na území jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé.
2. Toto Nařízení vztahuje na pozůstalé po zaměstnaných nebo samostatně výdělečně činných osobách a studentech, které podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, bez ohledu na státní příslušnost těchto osob v případech, kdy jejich pozůstalí jsou státními příslušníky jednoho z členských států, nebo osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky bydlícími na území jednoho z členských států.

Článek 3
Rovnost zacházení

1. S výhradou zvláštních ustanovení tohoto Nařízení podléhají osoby, na něž se vztahuje toto Nařízení, stejným povinnostem a mají prospěch ze stejných dávek podle právních předpisů kteréhokoli členského státu, jako státní příslušníci tohoto státu.
2. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje na právo volit členy orgánů instituce sociálního zabezpečení nebo účastnit se jejich nominace, nemá však žádný vliv právo být volen nebo na metody nominace dotyčných osob do těchto orgánů.
3. S výjimkou toho, co je stanoveno v příloze III, ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení, které zůstávají ve smyslu článku 7 (2) (c) v platnosti, se vztahují na všechny osoby, na které se vztahuje toto Nařízení.

Článek 4
Kryté otázky

1. Toto Nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se následujících oborů sociálního zabezpečení:
   1. dávky v nemoci a mateřství;
   2. dávky v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti;
   3. dávky ve stáří;
   4. dávky pozůstalým;
   5. dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání;
   6. pohřebné;
   7. dávky v nezaměstnanosti;
   8. rodinné dávky
2. Toto Nařízení se vztahuje na všechny všeobecné a zvláštní soustavy sociálního zabezpečení, ať již jsou příspěvkové nebo nepříspěvkové a na soustavy týkající se ručení zaměstnavatele nebo rejdaře ve vztahu k dávkám uvedených v odstavci 1.
   
   2a. Tento článek se vztahuje na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky, poskytované podle právních předpisů, které díky svému osobnímu rozsahu, cílům a podmínkám nároku mají vlastnosti, jak systému sociálního zabezpečení, uvedeného v článku 4 odst. 1, tak sociální pomoci.
   
   Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky znamenají ty, které:
   1. jsou určeny k poskytování
      1. doplňkové, náhradní nebo pomocné ochrany proti rizikům, zahrnutým v odvětvích sociálního zabezpečení, uvedených v článku 4 (1), a které zaručují dotčeným osobám příjem na úrovni životního minima s přihlédnutím k ekonomické a sociální situaci v daném členském státě; nebo
      2. výhradně zvláštní ochrany invalidům, úzce spojené se sociálním prostředím dotčené osoby v daném členském státě
   2. pokud je financování odvozeno výlučně z povinného daňového systému, určeného ke krytí všeobecných veřejných výdajů, a podmínky pro poskytování a výpočet dávky nezávisí na příspěvcích poživatele dávky. Nicméně dávky poskytované k doplnění příspěvkových dávek nebudou, právě z tohoto důvodu, považovány za příspěvkové dávky a
   3. jsou uvedeny v Příloze IIa
   
   
   2b. Toto Nařízení se nevztahuje na ustanovení právních předpisů členských států týkající se zvláštních nepříspěvkových dávek uvedených v příloze II, sekci III, jejichž platnost je omezena na část území těchto států.
3. Ustanovení Části III tohoto Nařízení však nebude mít vliv na právní úpravu kteréhokoli členského státu, která se týká ručení rejdaře.
4. Toto Nařízení se nevztahuje na sociální a léčebnou pomoc, na soustavy dávek týkající se obětí a důsledků války.

Článek 5
Prohlášení členských států ve věci rozsahu tohoto Nařízení

Členské státy budou specifikovat právní předpisy a soustavy uvedené v článku 4 (1) a (2), zvláštní nepříspěvkové dávky uvedené v článku 4 (2a), minimální dávky uvedené v článku 50 a dávky uvedené v článcích 77 a 78 a obsažené v prohlášeních, která budou notifikována a publikována podle ustanovení článku 97.

Článek 6
Úmluvy o sociálním zabezpečení nahrazené tímto Nařízením

S výhradou ustanovení článků 7, 8 a 46 (4) toto Nařízení nahrazuje, pokud jde o osoby a otázky, jichž se týká, ustanovení jakékoli soustavy sociálního zabezpečení zavazující buď:

1. výhradně dva nebo více členských států; nebo
2. alespoň dva členské státy a jeden nebo více dalších států v případech, kde se na urovnání příslušných případů nepodílí žádná instituce některého z těchto dalších států.

Článek 7
Mezinárodní ustanovení, na něž nemá vliv toto Nařízení

1. Toto Nařízení nemá vliv na povinnosti vyplývající z:
   1. jakékoli úmluvy přijaté Mezinárodní konferencí práce, která vstoupila v platnost ratifikací jednoho nebo více členských států;
   2. Evropských prozatímních dohod o sociálním zabezpečení z 11. prosince 1953 uzavřených mezi členskými státy Rady Evropy.
2. Bez ohledu na ustanovení článku 6 budou nadále platit:
   1. ustanovení Dohod z 27.července 1950 a 30.listopadu 1979 týkající se sociálního zabezpečení plavců na Rýně;
   2. ustanovení Evropské úmluvy z 9.července 1956 o sociálním zabezpečení pracovníků mezinárodní dopravy;
   3. určitá ustanovení smluv o sociálním zabezpečení, které byly přijaty členskými státy před zahájením aplikace tohoto Nařízení, za předpokladu, že jsou pro poživatele dávek příznivější, nebo, které vznikly na základě specifických historických okolností a jejich dopad je časově omezen, pokud jsou uvedeny v Příloze III.

Článek 8
Uzavírání úmluv mezi členskými státy

1. Dva nebo více členských států mohou podle potřeby mezi sebou uzavřít úmluvy založené na zásadách a na duchu tohoto Nařízení.
2. Každý členský stát bude v souladu s ustanoveními článku 97 (1) notifikovat jakoukoli úmluvu uzavřenou s jiným členským státem podle ustanovení odstavce 1.

Článek 9
Přístup k dobrovolnému nebo pokračujícímu opčnímu pojištění

1. Ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu, který podmiňuje přístup k dobrovolnému nebo pokračujícímu opčnímu pojištění bydlištěm na území tohoto členského státu se nevztahuje na osoby bydlící na území jiného členského státu, za předpokladu, že v některém období svého minulého pracovního života podléhaly právním předpisům zprvu uvedeného státu jako zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby.
2. V případech, kde právní předpisy členského státu podmiňují přístup k dobrovolnému nebo pokračujícímu opčnímu pojištění splněním dob pojištění, budou vzaty v úvahu v potřebném rozsahu doby pojištění nebo bydlení splněné podle právních předpisů jiného členského státu, jako kdyby byly splněny podle předpisů zprvu uvedeného státu.

Článek 9a
Prodloužení referenční doby

Tam kde právní předpisy členských států podmiňují přiznání nároku na dávku splněním minimální doby pojištění během daného období, které předcházelo pojistné události ( referenční doba ) a stanovují, že doby, během kterých jsou vypláceny dávky podle právních předpisů toho členského státu nebo doby věnované výchově dětí na území tohoto členského státu prodlužují tuto referenční dobu, doby během nichž byly vyplaceny invalidní důchody nebo starobní důchody, nebo dávky v nezaměstnanosti, nebo dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání podle právních předpisů jiného členského státu a doby věnované výchově dětí na území jiných členských států, také povedou k prodloužení této referenční doby.

Článek 10
Nepřihlížení ke klauzulím o bydlišti - Účinek povinného pojištění na vrácení příspěvků

1. Pokud není v tomto Nařízení stanoveno jinak, dávky invalidního, starobního a pozůstalostního důchodu, důchody z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání a pohřebné, získané podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, nepodléhají žádnému snížení, žádným úpravám, pozastavení, odnětí nebo konfiskaci z důvodu, že příjemce bydlí na území jiného členského státu, než má sídlo instituce odpovědná za jejich výplatu.
   
   Předchozí odstavec se vztahuje i na jednorázové výplaty dávek poskytnuté v případech uzavření dalšího sňatku pozůstalým manželem nebo manželkou, kteří měli nárok na pozůstalostní důchod.
2. V případech, kde podle právních předpisů členského státu je vrácení příspěvků podmíněno tím, že dotyčná osoba přestala podléhat povinnému pojištění, tato podmínka se nebude považovat za splněnou, pokud dotyčná osoba podléhá povinnému pojištění podle předpisů jiného členského státu.

Článek 10a
Zvláštní nepříspěvkové dávky

1. Ustanovení článku 10 a části III se nevztahují na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky, uvedené v článku 4 (2a). Osoby na které se vztahuje toto Nařízení, obdrží tyto dávky výhradně na území členského státu, ve kterém bydlí v souladu s právními předpisy tohoto státu a v takovém rozsahu, v jakém jsou uvedeny v příloze IIa. Dávky vyplácí na svůj účet instituce místa bydliště.
2. Instituce členského státu, podle jejíchž právních předpisů vznik nároku na dávky kryté odstavcem 1 podléhá splnění dob zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, bude v potřebném rozsahu považovat doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, splněné na území jiného členského státu, za doby splněné na území zprvu zmíněného členského státu.
3. V případech, kde vznik nároku na dávky kryté odstavcem 1, ale poskytované formou doplňkové dávky, podléhá podle předpisů členského státu současnému pobírání dávky kryté článkem 4 (1) (a) až (h) a podle těchto předpisů nenáleží žádná taková dávka, bude se, pro účely vzniku nároku na doplňkovou dávku, považovat jakákoli odpovídající dávka přiznaná podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu za rovnocennou dávce přiznané podle právních předpisů zprvu zmíněného členského státu.
4. V případech, kde přiznání invalidního důchodu nebo důchodu pro nezpůsobilost krytého odstavcem 1 podléhá podle právních předpisů členského státu podmínce, že invalidita nebo nezpůsobilost byla poprvé zjištěna na území tohoto členského státu, tato podmínka se bude považovat za splněnou, jestliže tato diagnóza byla poprvé zjištěna na území jiného členského státu.

Článek 11
Valorizace dávek

Pravidla pro valorizaci stanovená právními předpisy členského státu se budou vztahovat na dávky náležející podle těchto předpisů a vezmou se přitom na zřetel ustanovení tohoto Nařízení.

Článek 12
Vyloučení překrývání dávek

1. Toto Nařízení nemůže ani přiznat, ani udržet právo na pobírání několika dávek stejného druhu z titulu jedné a téže doby povinného pojištění. Toto ustanovení se však nevztahuje na dávky týkající se invalidity, stáří a úmrtí (na důchody) nebo nemoci z povolání, které jsou přiznány institucemi dvou nebo více členských států v souladu s ustanoveními článků 41, 43 (2) a (3), 46, 50 a 51 nebo článku 60 (1)(b).
2. Pokud není v tomto Nařízení stanoveno jinak, ustanovení právních předpisů členského státu týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě překrývání s jinými dávkami sociálního zabezpečení nebo jinou formou příjmu, je možno uplatnit i v případech, kde tyto dávky byly získány podle právních předpisů jiného členského státu nebo kde takový příjem byl získán na území jiného členského státu.
3. Ustanovení právních předpisů členského státu týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě osoby, která pobírá dávky invalidního nebo předběžného starobního důchodu a vykonává současně profesionální činnost nebo povolání mohou být vůči takovým osobám uplatněna i v případech, kdy tuto činnost vykonávají na území jiného členského státu.
4. Invalidní důchod přiznaný podle nizozemských právních předpisů se v případě, kdy je nizozemská instituce podle ustanovení článku 57 (5) nebo 60 (2)(b) povinna přispívat také na náklady spojené s dávkami v nemoci z povolání přiznanými podle předpisů jiného členského státu, sníží o částku, kterou nizozemská instituce platí instituci toho členského státu, který odpovídá za poskytování dávek z titulu nemoci z povolání.