Informace k zahrnování odstupného do vyměřovacího základu pro odvod pojistného

K úpravě v § odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 267/2014 Sb. (dále jen „zákon o pojistném“):

S účinností od 1. 1. 2015 se zpřesňují kritéria pro nezahrnování do vyměřovacího základu odstupného a dalších obdobných plnění poskytovaných při skončení zaměstnání.

Podle § 67 zákoníku práce přísluší zaměstnanci odstupné, jestliže u něho došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) zákoníku práce. Jen odstupné poskytnuté z těchto důvodů se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného, tj. neplatí se z něho pojistné. Do vyměřovacího základu podle úpravy v zákoně o pojistném

• platné do 31. 12. 2014 se nezahrnovalo do vyměřovacího základu odstupné poskytnuté podle zákoníku práce,
• platné od 1. 1. 2015 se nezahrnuje do vyměřovacího základu odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce.

Touto změnou účinnou od 1. 1. 2015 se jednoznačně vyjadřuje úmysl nezahrnovat do vyměřovacího základu pro odvod pojistného pouze odstupné poskytnuté při skončení pracovního poměru z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) zákoníku práce a nikoliv plnění, které zaměstnavatel označí za odstupné a poskytuje je dobrovolně na základě například kolektivní smlouvy z důvodu uvedeného v písm. e) nebo f) téhož ustanovení zákoníku práce.

Zaměstnavatel, který je povinen při skončení pracovního poměru poskytnout zaměstnanci odstupné, je musí poskytnout nejméně ve výši příslušného násobku průměrného výdělku uvedeného v § 67 zákoníku práce. I když zaměstnavatel poskytne odstupné ve vyšší částce, než je uvedeno v zákoníku práce jako „nejméně“, neplatí se pojistné ani z tohoto odstupného, bez ohledu na jeho výši. Zaměstnanec má nárok na odstupné ve výši, kterou mu podle § 67 zákoníku práce určí zaměstnavatel. Zaměstnavatel při určování výše odstupného musí pouze dodržet minimální výši odstupného. Jestliže zaměstnanci náleží odstupné ve výši například nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, ale zaměstnavatel mu stanoví odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, má zaměstnanec nárok podle zákoníku práce na odstupné ve výši stanovené zaměstnavatelem, tj. ve výši pětinásobku průměrného výdělku. Zaměstnavatel poskytl odstupné v souladu se zákoníkem práce, dodržel podmínku minimální výše.