Personální zajištění, doprovod

Obsah:

Doprovod uživatelů sociálních služeb k lékaři pracovníky poskytovatele sociálních služeb. Rozsah individuálního doprovodu uživatele k lékaři pracovníkem poskytovatele v rámci základních činností u jednotlivých sociálních služeb.

Doprovod uživatele sociálních služeb k lékaři pracovníkem poskytovatele je úkonem poskytovaným v rámci základních činností. Vyjmenované druhy sociálních služeb, jsou uvedené ve vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, kde je doprovod k lékaři přímo mezi jednotlivými úkony vyjmenovanými v rámci základní činnosti „zprostředkování kontaktu se společenským prostředím“. I u těch sociálních služeb, kde doprovod k lékaři není přímo uveden v základní činnosti, se jeho poskytování předpokládá v rámci ustanovení, kde se hovoří o pomoci a podpoře při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob. Přitom je vždy nezbytné vycházet z individuálně určených potřeb osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Mezi uživateli sociálních služeb existuje rozdílná míra schopností, kterou je třeba reflektovat při sestavování individuálního plánu.

Jiná situace nastává v případě, kdy uživatel sociální služby je hospitalizován ve zdravotnickém zařízení. V takovém případě je povinností zdravotnického zařízení zajistit veškerou péči o něj, tedy včetně případných doprovodů pacienta na jednotlivá vyšetření, která v průběhu hospitalizace absolvuje.

Za resort MPSV je sdělení takové, že na půdě školy v rámci povinné školní docházky by asistenci dítěti se zdravotním postižením měl poskytovat asistent pedagoga, jehož funkce by měla být plně financována z prostředků MŠMT.

Jaké je zajištění zdravotnického personálu při poskytování sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi?

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, pojem „zdravotnický personál“ neužívá. Definice této služby v § 65 neobsahuje žádné činnosti, k jejichž výkonu by bylo potřeba zdravotníků. Uvedený zákon vychází z názoru, že uživatel sociální služby žije normální, přirozený život, pouze v některých oblastech se mu poskytuje potřebná, individuálně dojednaná pomoc.

Pokud je tedy v rodině, které je poskytována pomoc podle § 65 cit. zákona, potřeba zdravotnická pomoc, rodina vyhledá lékaře stejně, jako kdyby poskytování služby nebylo. Nic ovšem nebrání poskytnutí pomoci ve smyslu zdravotní osvěty, rad, učení potřebným dovednostem příp. i doprovázení k lékaři, pokud si to málo kompetentní rodina přeje. I v tomto případě však samozřejmě půjde o vztah lékař – pacient, resp. zákonný zástupce dětského pacienta.