Společné prohlášení ministrů práce států Visegradské skupiny a Slovinska

(schůzka v Budapešti, 27. ledna 2006)

Volný pohyb pracovníků a volný pohyb služeb jsou základními principy a hodnotami Evropské unie a jsou nedílnou součástí evropské identity. Historie ukazuje, že mají pozitivní ekonomický, sociální a kulturní vliv. Jakákoli omezení vedou k celkovému nevyužití celkového evropského potenciálu.

Stejné poučení vyplývá z předešlých dvou let rozšířené Evropy. Členské státy, které otevřely své trhy práce od samého počátku, nebyly svědky žádných závažných narušení. Nenastal žádný masivní příliv z nových členských států. Obavy ze sociálního dumpingu a sociální turistiky se ukázaly jako neopodstatněné. Naopak, migrující pracovníci přispěli k ekonomickému růstu a zvýšení produktivity. Příležitost získat zaměstnání legálně značně zredukovala rozsah nelegální práce v těchto zemích.

Přechodná období pro občany nových členských států znamenají, že musí při pohybu v rámci Unie nadále čelit administrativním překážkám. Je třeba předejít tomu, aby se evropští občané s omezenými právy a možnostmi cítili separováni a diskriminováni.

Zajištění volného pohybu pracovníků a služeb nicméně není principiální otázkou pouze pro státy Visegradské skupiny a Slovinsko. S ohledem na to, že tyto svobody poskytují hmatatelnou konkurenční výhodu pro Unii, jsou jejich omezení považována za závažnou překážku realizace dohodnuté revidované Lisabonské agendy a společné Evropské strategie růstu a pracovních příležitostí.

Státy Visegradské skupiny a Slovinsko se plně účastní odstraňování všech zbývajících překážek efektivního fungování vnitřního trhu. Jsou přesvědčeny, stejně jako to konstatovala Kokova zpráva, že zajištění volného pohybu pracovníků a služeb, včetně vysílání pracovníků je pro to zásadní.

Konec první etapy přechodných období v dubnu 2006 je pro členské státy příležitostí rozhodnout se, zda zajistí základní právo na volný pohyb pracovníkům z nových států a přispějí tak ke zvýšení konkurenceschopnosti Evropy, nebo zda budou i nadále spoléhat na omezení umožněná Přístupovou smlouvou. Rozhodování každé konkrétní vlády by pomohlo posuzovat pozitivní a negativní dopady přechodných období z pohledu nových a starých členských států a zároveň Evropské unie jako celku. Důležitým příspěvkem je připravovaná Zpráva Evropské komise o přechodných obdobích. My, účastníci schůzky ministrů států Visegradské skupiny a Slovinska, považujeme za nezbytnou politickou debatu založenou na tomto dokumentu v rámci nadcházející březnové Rady EPSCO.

Věříme, že společným zájmem všech členských států není zakládat překážky, ale přispět k tomu, aby byl evropský trh práce transparentní, reagoval na ekonomické potřeby, podporoval flexibilitu při zachování jistoty (flexicurity) a zároveň bojoval proti nelegální a neohlášené pracovní činnosti. K dosažení tohoto cíle se účastníci schůzky dohodli na zintenzivnění spolupráce a společného úsilí k rozvoji monitorovacích systémů a na takové koordinační činnosti, která přispěje k monitorování pohybu migrujících a vyslaných pracovníků mezi těmito státy a také ostatními členskými státy. Navrhujeme zintenzivnění výměny informací o pohybu pracovní síly ve všech členských státech EU. Vyzýváme jak staré, tak nové členské státy, aby se k této iniciativě připojily a žádáme o podporu Evropské komise. Navrhujeme změnu paradigmatu: namísto omezení přístupu na trh práce zavést volný pohyb pracovníků. Nicméně zároveň je třeba monitorovat jejich pohyb a také učinit nelegální zaměstnávání méně atraktivní.

Vyzýváme členské státy, které v současné době využívají přechodných období, aby zvážily výše uvedenou možnost a přijaly příslušná opatření, aby mohla být omezení zrušena co nejdříve po 1. 5. 2006. Tím by byla zdůrazněna solidarita a jednota Evropy a zároveň by byl vyslán důležitý politický signál o tom, že Evropský rok mobility 2006 nejen usnadní profesní a geografickou mobilitu v rámci jednotlivých zemí, ale také podpoří pracovníky v pohybu napříč celou Evropskou unií.

Za Českou republiku : pan Čestmír Sajda v.r., náměstek ministra práce a sociálních věcí
Za Maďarsko – pan Csizmár Gábor v.r., ministr práce a politiky zaměstnanosti
Za Polsko - Krzysztof Michalkiewicz v.r., ministr práce a sociálních věcí
Za Slovensko - paní Iveta Radičová v.r., ministryně práce, sociálních věcí a rodiny