Pro klienty / pečující osoby

Tato sekce je určena především klientům sociálních služeb (a pečujícím osobám). Klientem sociální služby se stáváte uzavřením smlouvy o poskytování sociální služby. Služba je Vám poskytována formou terénní, ambulantní nebo pobytovou, případně formou distanční (dle zákona o sociálních službách, dále jen ZSS).

Cílem je sociálních služeb je pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný.

Forma sociálních služeb:

Při terénní formě služby Vás pracovník vyhledává nebo navštěvuje ve Vašem přirozeném prostředí a zde Vám sociální službu poskytuje. Příklad: pečovatelská služba, osobní asistence, podpora samostatného bydlení, terénní programy aj.

Zvláštností terénní formy je distanční (tj. poskytováním činnosti v distanční formě se rozumí poskytování činnosti zajišťující potřeby osoby bez přímého vzájemného kontaktu zaměstnanců poskytovatele sociálních služeb a osoby, zejména prostřednictvím elektronických nebo zásilkových služeb). způsob poskytování sociální služby, zejména prostřednictvím telefonu, e-mailu, chatu apod. Příklad: tísňová péče, telefonická krizová pomoc.

Ambulantní forma znamená, že docházíte nebo dojíždíte do zařízení, ve kterém Vám sociální službu poskytují. Příklad: denní stacionář, centrum denních služeb, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, nízkoprahové denní centrum, noclehárna aj.

Pobytová služba Vám poskytuje ubytování na dobu určitou nebo neurčitou, sociální služby Vám poskytují po celou dobu Vašeho pobytu. Příklad: domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením, týdenní stacionář, chráněné bydlení, azylový dům, terapeutická komunita aj.

Některé druhy služeb mohou být poskytovány ve dvou nebo i třech formách, např. průvodcovské a předčitatelské služby, odlehčovací služby, raná péče, sociální rehabilitace aj.

Obsah a rozsah sociálních služeb

Sociální služby pomáhají lidem ve velmi různých nepříznivých životních situacích, které vyžadují pomoc nebo podporu jiného člověka nebo služby. Sociální služba pomáhá k překonání této situace. Proto se člení do různých druhů ve třech skupinách: odborné sociální poradenství, služby sociální prevence a služby sociální péče.

Odborné sociální poradenství (§ 37 ZSS) se poskytuje ve specializovaných poradnách zaměřených na specifické potřeby jednotlivých lidí.

Služby sociální prevence (§ 53 až § 70a ZSS) jsou určeny lidem v krizové sociální situaci, nebo jejich životní návyky a způsob života vede ke konfliktu se společností, lidem v sociálně znevýhodněném prostředí, nebo jsou ohroženi trestnou činností jiného člověka. Tyto služby pomáhají zabránit jejich sociálnímu vyloučení, jejich cílem je pomoci k překonání nepříznivé sociální situace.

Služby sociální péče (§ 38 až § 52 ZSS) se poskytují lidem, kteří potřebují k důstojnému životu pomoc z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Pomáhají lidem zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost. Podporují jejich život v přirozeném prostředí, umožňují co nejlepší zapojení do běžného života a zajišťují jim důstojné prostředí a zacházení. Příkladem jsou: pečovatelská služba, osobní asistence, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, chráněné bydlení aj.

Ke každé sociální službě jsou přiřazeny základní činnosti (§ 35 ZSS), které odpovídají jak potřebám klientů, tak příslušnému druhu sociální služby. Součástí je vždy základní sociální poradenství. Sociální služba má povinnost vždy zajistit základní činnosti uvedené u jednotlivých druhů sociálních služeb. Rozsah úkonů pro jednotlivé druhy sociálních služeb stanoví Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a to v §§ 3-35.

Další bližší informace můžete zjistit v dalších částech této sekce webu, popř. v části webu pro veřejnost, kde naleznete i informace o tom, kde službu vyhledat apod.

Níže uvedené informace Vám mají poskytnout základní informace o pečujících osobách. Další informace ve vztahu k poskytování služeb klientům, tedy jejich osobám blízkým naleznete v dalších záložkách.

Pečující osobou nazýváme ve svém důsledku každou osobu, která pečuje o někoho druhého. Z obecného vymezení pak vyplývá, že s péčí se ve svém životě nakonec potkáme každý (ať již jako osoba pečující, např. rodič, tak jako osoba péči přijímající, např. dítě).

Pro účely sociální práce a sociálních služeb pak bývá pojem pečujících osob ztotožňován s pojmem tzv. „neformální“, rozumějme neinstitucionalizované, „neorganizované“ péče státem či službami. Konkrétně pak jde v užším významu zejména o osoby vykonávající nezbytnou péči o fyzickou osobu, která se podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Jde zejména o rodinné příslušníky a jiné osoby, pečující o osoby se zdravotním postižením. Tedy ve vazbě na zákon o sociálních službách je jedním z měřítek pro pečující osoby závislost osoby, o kterou pečují, na pomoci, tedy i příjem příspěvku na péči.

Základní informace pro pečující osoby

V oblasti sociální práce a sociálních služeb potřebuje pečující osoba, ať již se na péči připravuje, či již jí vykonává informace na koho a s čím se může obracet, co může ona či jí blízký využívat. Zde je potřeba zmínit agendu sociální práce, kterou zajišťuje více subjektů a institucí. Ať již jde o obecní (městské) úřady či úřady práce, popř. přímo poskytovatele sociálních služeb, je základním posláním sociální práce podporovat klienty, tedy i pečující osoby, v jejich sociálním fungování, tedy i v zajištění péče. Pro konkrétní vymezení agend a náplní se můžete podívat do záložky pro veřejnost, např. jak vyhledat sociální službu a kdo mi pomůže.

Jako pečující osoba máte právo a povinnost zastupovat osobu, o kterou pečujete ve vymezených oblastech daných vzájemnou domluvou. To zároveň ale neznamená, že osoba, o kterou je pečováno se nemůže rozhodovat dle vlastního uvážení. Role pečující osoby je zásadní pro zajištění péče zejména doma, ale neznamená, že pečující osoba rozhoduje o životě toho, o koho pečuje, či mu brání vlastní život naplňovat dle svého uvážení. Tyto situace mohou často vytvářet napětí jak pro pečující osoby, tak pro ty, o které je pečováno. Nebojte jako pečující osoby si říci o pomoc druhých. I pečující osoba může využívat sociální (např. poradny, odlehčovací služby) či jiné služby (např. psychologa, psychoterapeuta).

Přes péči, kterou zajišťujete, nebo plánujete zajišťovat, nezapomeňte, že je důležité, abyste mysleli i na sebe. Nevzdávejte se zcela vlastního života a svých potřeb, uchovávejte si přátele, koníčky, profesy, protože syndrom tzv. vyhoření hrozí i vám. Základem je vytvoření si tzv. plánu péče, kdy do něj zahrnete i dalších osoby a organizace pro zajištění péče, nejenom vás.

Pokud Vás zajímají další informace k pečujícím osobám a např. k průběžným zjištěním a dalšímu můžete nalézt informace i na webu Podpora neformálních pečujících (nepe.cz), který shrnuje poznatky ze dvou projektů, které již MPSV pro oblast neformální péče realizovalo.

Níže neuvádíme plný výčet práv a povinností klienta, ale o souhrn zásadních informací ve vztahu k zákonu o sociálních službách. Bližší informace Vám mohou poskytnout přímo poskytovatelé sociálních služeb či sociální pracovníci obecních úřadů.

Na co máte jako klient sociální služby právo?

• Na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství u každého poskytovatele sociálních služeb (jak mám řešit svou nepříznivou sociální situaci, na koho se můžu obrátit, kdo mi může pomoci?).
• Na poskytnutí kvalitní a bezpečné sociální služby, pokud ji poskytovatel sociální služby nabízí, spadám do jeho cílové skupiny, má volnou kapacitu a můj zdravotní stav nevylučuje její poskytnutí.
• Na respektování mých přání a zájmů, na individuální přístup, na podporu mé samostatnosti a nezávislosti ze strany poskytovatele sociálních služeb.
• Na poskytnutí informací o nabídce, způsobu a podmínkách poskytování sociálních služeb, o mých právech a povinnostech, a to takovým způsobem, abych všemu rozuměl.
• Na dodržování mých základních lidských práv při poskytování služeb, především práva na lidskou důstojnost.
• Na podání stížnosti v případě, že nebudu spokojen s kvalitou nebo způsobem poskytování služby.
• Na to, aby mi po zaplacení úhrady za ubytování a stravu u pobytových sociálních služeb (domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením, domov se zvláštním režimem) zůstalo alespoň 15 % mého příjmu (u týdenních stacionářů 25 %).
• Rozhodnout se, zda budu sociální službu využívat, nebo zda ukončím smlouvu.

Jaké máte povinnosti, pokud jste klientem sociálních služeb?

• Aktivně spolupracovat na řešení své nepříznivé sociální situace.
• Dodržovat platné zákony České republiky.
• Respektovat práva ostatních lidí, především dalších klientů a zaměstnanců sociální služby.
• Hradit stanovenou výši úhrady u sociálních služeb poskytovaných za úhradu.
• Dodržovat vnitřní pravidla stanovená poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb. Uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby.
• Předložit poskytovateli sociálních služeb posudek lékaře o zdravotním stavu u pobytových sociálních služeb.
• Doložit výši příjmu a oznamovat změny příjmu u pobytových služeb, pokud Vaše příjmy nestačí na úhradu ubytování a stravy v plné výši a chci uplatnit snížení úhrady.
• U pobytových sociálních služeb podrobit se opatřením při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku.

Proces uzavření smlouvy u některých druhů sociální služby nemusí být zdlouhavým a podrobným, tím je myšleno u služeb, které jsou poskytovány jednorázově (např. u telefonické krizové pomoci) a u některých může trvat i několik dní i měsíců. Nelze tedy jednoznačně stanovit, jak dlouho bude proces uzavírání smlouvy trvat.

Pokud se s poskytovatelem sociální služby dohodnete na jejím poskytování, tak s vámi poskytovatel vždy uzavře smlouvu.

Poskytovatel i klient jsou povinni jednotlivá ustanovení v uzavřené smlouvě plnit.

Uzavření smlouvy může být ústní nebo písemné, o tom, zda je možné či nutné smlouvu uzavřít ústní nebo písemnou formou, vás bude poskytovatel informovat. Podmínky, kdy je povinnost mít vždy uzavřenou smlouvu písemně, a kdy písemně pouze pokud o to jedna ze stran požádá, naleznete v § 91 odst. 1 zákona o sociálních službách.

Každá smlouva (ústní i písemná) musí mít určitý obsah, náležitosti, dané zákonem.

Náležitosti smlouvy jsou tyto:

Označení poskytovatele a jméno klienta (pokud se služba neposkytuje anonymně); druh sociální služby, na jejímž poskytování jste se dohodli; individuální rozsah a průběh poskytování sociální služby klientovi; kde a kdy vám bude služba poskytována; zda, případně kolik a jak budete za poskytování služby platit; pravidla, která jste se zavázal při poskytování sociální služby dodržovat; důvody pro které může být smlouva ukončena, jak z vaší strany, tak ze strany poskytovatele; na jakou dobu jste se o poskytování služby s poskytovatelem dohodli.

V případě písemné smlouvy je důležité vědět, že ji podepisuje zástupce poskytovatele a klient, kterému bude služba poskytována, případně jeho zákonný zástupce.

V případě písemné smlouvy je důležité také vědět, že vždy jeden výtisk smlouvy dostává klient a jeden zůstává poskytovateli.

Ve smlouvě během poskytování služby mohou být dělány změny, se změnou musí souhlasit poskytovatel i klient (pokud to není ve smlouvě stanoveno jinak), změna se provádí formou dodatku smlouvy, v případě písemné smlouvy pouze písemným dodatkem.

Pokud s vámi poskytovatel odmítne smlouvu uzavřít, musí vám sdělit důvod neuzavření a můžete ho požádat, aby vám důvod odmítnutí také předal písemně.

Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud:

1. neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb,
2. nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá,
3. zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis, nebo
4. osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

Další informace ke smlouvě naleznete také v sekci pro veřejnost.

Podávání stížností je v sociálních službách nástrojem, který má přinášet vyšší ochranu práv lidem, kterým je služba poskytována. Mohou tak upozornit na situaci, problém ve fungování poskytování služby, který musí být poskytovatelem řešen, nařizuje mu to zákon o sociálních službách. Primárně stížnost přijímá poskytovatel sociální služby, který s ní má pracovat.

Poskytovatel tak musí mít přesně zpracovaná a zveřejněná pravidla pro tuto oblast a musí s nimi každého klienta seznámit, proto by všichni v organizaci měli vědět, jak probíhá podávání a vyřizování stížností.

Stížnost je možné podávat na poskytování sociální služby jako takové (na průběh, úroveň a kvalitu sociální služby). Stížnost může podat klient či zájemce o služby, či v jeho zájmu jakákoliv jiná osoba. Zároveň není možné postihovat někoho, kdo stížnost podává.

Řešení stížností by mělo u poskytovatele zajistit zpětnou vazbu na kvalitu jím poskytované služby a může ji tedy i zlepšovat. Poskytovatel by měl vždy vycházet z aktivního a podporujícího řešení situace, a tedy řešit situaci, které se stížnost týká, obratem. Stěžovatel by měl vědět, kdo a jak stížnost řešil a s jakým výsledkem. V sociálních službách se uplatňuje i možnost podání anonymních stížností, kdy někteří z poskytovatelů i tyto stížnosti řeší a jejich výsledek obecně zveřejňují.

Při vyřešení oprávněné stížnosti by se mělo zlepšit poskytování sociální služby nejen směrem ke stěžovateli, ale i obecně, tedy zvyšovat kvalitu služby.

Pokud jde o lhůty pro vyřešení stížností, není dáno žádných zákonem, jaká by měla být. Přesto je dobrou praxí, aby stížnost byla řešena obratem, max. 30 dní od jejího podání, popř. v případě delší lhůty byl o tom stěžovatel informován.

Pokud se stěžovatel obává stížnost podat, či není spokojen s výsledkem, má právo se obracet i na další instituce či organizace, které se kvalitou v sociálních službách zaobírají. Např. na zřizovatele organizace (často kraje, města), nebo na Kancelář veřejného ochránce práv, či ve svém důsledku na inspekci sociálních služeb, kterou realizuje MPSV. I tak je však vhodné nejprve využít možnost situaci řešit přímo s poskytovatelem.

Zajištění kvality sociálních služeb je velmi důležité, aby byl plně naplňován jejich smysl. Jinými slovy, aby bylo zajištěno to nejdůležitější – pomáháno lidem s ohledem na jejich lidskou důstojnost, práva, a to způsobem, který je pro ně tím nejvhodnějším. Proto ji zákon o sociálních službách jednoznačně vyžaduje.

lze kvalitu vysvětlit jako výsledek mezi očekáváním a skutečným výkonem. Vždy nejdříve musíme provést zhodnocení kvality, bez něj úroveň kvality nepoznáme. To, že nejde vždy o jednoznačný výsledek, který umožní službu označit jako kvalitní je zřejmé, kvalita v sobě vždy nese jak objektivní (počet lůžek na pokoji, počet personálu atd.) tak subjektivní část (zda se mi líbí prostředí, zda mi chutná jídlo atd.).

V sociálních službách je kvalita vnímána jako aktuální stav toho, jak službu poskytuji, a výsledky tohoto poskytování. Proto je třeba hodnotit, zda to, jak poskytovatel sociální službu poskytuje, odpovídá nejen očekávání klientů, ale zda jim právě to, jak je jim služba poskytována, pomáhá s řešením jejich nepříznivé sociální situace.

Poskytovatel po každém takovém zhodnocení ví, kde jsou jeho silné a slabé stránky, a na základě zjištění má zavést patřičné změny. Poskytovatel má hlavní odpovědnost za dosahování a zajišťování kvality v sociálních službách.

Klíčem kvalitních služeb jsou lidé, kteří je přímo poskytují, tedy pracovníci služby. Z tohoto důvodu je důležité, zda jsou dobře vybíráni a mají dobré podmínky pro práci a svůj další odborný růst. I prostřednictvím spolupráce pracovníků s klientem se tedy projevuje kvalitní sociální služba.

Klienti jsou v procesu rozvoje kvality v sociální službě velmi důležití. Na základě výsledků a dokumentace o spolupráci s klienty, lze zhodnotit, zda je služba dobře nastavená. Využívány jsou pro hodnocení i záznamy o stížnostech, podnětech, zjišťuje se spokojenost klientů apod. Kvalitní služba pak zvyšuje u klientů důvěru a posiluje motivaci k řešení nepříznivé sociální situace.

Kvalita služby se stává i důležitým ukazatelem pro mnoho (finančních) podporovatelů sociální služby a vytváří také důvěru společnosti, okolí.

Kdybyste se chtěli dozvědět více, požadavky, ve kterých se kvalita poskytovaných sociálních služeb posuzuje, jsou uvedeny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Přesnější požadavky na řízení kvality ve formě Standardů kvality sociálních služeb pak definuje Příloha č. 2 prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Každý člověk má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Jeho poskytnutím je zejména povinován nejen sociální pracovník obecních a městských úřadů a úřadů práce, ale také každý poskytovatel sociálních služeb. Konkrétně Vás pak můžou odkázat na vhodné instituce či poskytovatele služeb. Vaší nepříznivou sociální situaci tím ale nevyřeší, pouze Vás vhodně nasměrují.

Státní správu podle (dle § 5 ZSS) vykonávají: Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, okresní správy sociálního zabezpečení, Úřad práce České republiky. V oblasti sociálních služeb vykonávají působnost podle tohoto zákona také obce a kraje. Na orgány státní správy se může obrátit každý, kdo potřebuje. Doporučuje se začít podle principu subsidiarity, tj. od orgánu, který je nejbližší, zpravidla je to obec.

Poskytovat základní informace o sociálních službách jsou povinni také poskytovatelé sociálních služeb. Na sociální službu se může obracet kdokoliv a kdykoliv. Není to limitováno ničím jiným než provozní dobou či personální kapacitou poskytovatele sociálních služeb.

Každý člověk může požádat o poskytnutí sociální služby poskytovatele sociálních služeb nebo může požádat obec (§ 90 ZSS), ve které má trvalý nebo hlášený pobyt, o zprostředkování možnosti poskytnutí sociální služby anebo o zprostředkování kontaktu s poskytovatelem sociálních služeb.

Další povinnosti týkající se sociálních služeb mají:

• obecní úřad obce s rozšířenou působností (§ 92 ZSS),
• krajský úřad (§ 93 ZSS),
• obec (§ 94 ZSS),
• kraj (§ 95 ZSS),
• ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ministerstvo (§ 96 ZSS) řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních služeb, včetně činností sociální práce v oblasti sociálních služeb. V případě nespokojenosti s jednáním výše uvedených orgánů se můžete obrátit na ministerstvo.

V případě nespokojenosti s poskytováním sociální služby můžete uplatnit stížnost.

Jak si představit uváděný proces poskytování sociálních služeb. Co to je?

Pro přehlednost se pokusíme jej nastínit ve formě obrázku

Bližší informace můžete nalézt i v doporučeném postupu č. 5/2019 (Jednání se zájemcem o sociální službu)

Mohu si podat žádost do více domovů pro seniory?

Ano, můžete žádost podat do více domovů. Ale je vhodné se nejprve spojit se sociálním pracovníkem domova a situaci s ním probrat (a to zejména pro případ, že žádost má domov v písemné formě a zasílá se mu).

Mohu si domov nebo jiné zařízení, kam bych si chtěl podat žádost prohlédnout?

Ano, poskytovatelé návštěvu vítají. Prohlídku si můžete domluvit se sociálním pracovníkem, je dobré si dohodnout předem termín, případně se podívat na webové stránky zařízení, většinou najdete fotky ze zařízení nebo i virtuální prohlídku. Je vhodné si prostor nejprve prohlédnout, protože se stane možná domovem vašim či vašich blízkých.

Mohu si do domova nebo jiného zařízení přinést svoje osobní věci?

Ano, do zařízení si můžete vzít cokoliv, na čem se s poskytovatelem dohodnete. Máte možnost se na počet a druh věcí zeptat sociálního pracovníka.

Co se stane s příspěvkem na péči, pokud začnu využívat pobytovou službu péče, např. domov pro seniory?

Po zahájení poskytování služby v pobytovém zařízení (mimo chráněného bydlení) náleží příspěvek na péči poskytovateli. Příspěvek je určen na pokrytí nákladů spojených s péčí o vás.

Co když se mi v zařízení, v pobytové službě péče, např. domov pro seniory nebude líbit a nebudu ji chtít dále využívat?

Ve smlouvě, kterou uzavíráte je uvedena doba, na kterou je smlouva uzavřena. I v pobytové službě péče se můžete s poskytovatelem dohodnout na uzavření smlouvy na dobu určitou, a i ji opakovaně prodlužovat. Ve smlouvě o poskytování sociální služby musí být vždy uvedeny výpovědní důvody a výpovědní doby. Je dobrou praxí, aby ten, kdo službu využívá, mohl vypovědět smlouvu kdykoliv a bez udání důvodu ji ukončil.

Může za mne uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby uzavřít dcera, může ji za mne podepsat?

Pro akt uzavření smlouvy o poskytování sociální služby platí pravidla stanovená zákonem o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb.), jednat o možnosti poskytování sociální služby i podpis smlouvy má vždy udělat ten, kdo bude službu využívat. Pokud jednání nebo podpisu brání např. zdravotní důvody, může sám pověřit třetí osobu, např. dceru nebo zvolit jiný způsob zastupování, vždy ale v souladu s občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012).

Mohu rozhodovat jako pečující osoba, opatrovník, jakou službu a v jakém rozsahu jí můj blízký využije?

Je potřeba odlišit pečující osobu a opatrovníka. Pečující osoba podporuje osobou blízkou ve zvládání péče o svou osobu (v kontextu zákona o sociálních službách vymezeno stupněm závislosti dle příspěvku na péči), jde o smluvní vztah mezi dvěma osobami. I přesto je ale většinou nejvhodnější péče sdílená (např. s nějakou terénní, ambulantní službou) a to i ohledem na odpočinek i osoby pečující. Opatrovník je oproti tomu jmenovaný soudem a má pak má činit pouze úkony, pro které mu opatrovnictví bylo svěřeno (oblasti, ve kterých potřebuje opatrovanec pomoc), a ze kterých opatrovnickému soudu dává zprávy. Ale např. oblast volného pohybu, vůle, co budu jíst atd. není možné omezit, tedy ani opatrovník toto nemůže tomu, koho podporuje omezit. Opatrovnictví stejně jako role pečujícího nám nedává žádnou „moc“ nad životem tohoto druhého. Opatrovníka zároveň nemusíte dělat, může jej dělat i někdo jiný a např. i obec (veřejného opatrovníka).

Na autobusové zastávce potkávám starou ženu-bezdomovkyni. Občas jí dám nějaké peníze, ale neumím jí pomoct. Co mám dělat?

Snad v každém okrese jsou dnes nízkoprahové sociální služby pro lidi bez domova, jejich seznam je zde. Doporučujeme kontaktovat poskytovatele takových služeb a popsat místo, kde se člověk bez domova zdržuje. Případně kontaktujte nejbližší obecní úřad a předejte informaci jim.

Dostal jsem výpověď od zaměstnavatele, u kterého mám i ubytování. Od prvního nemám kde bydlet. Na podnájem nemám peníze. Nechci se stát bezdomovcem. Co mám dělat?

Pro tento účel jsou zřizovány azylové domy, jejich seznam je zde. Vyhledejte ten, který je nejblíž, případně ten, který je nejblíž vašemu hlášenému bydlišti. V případě, že nebude volné místo, můžete využít na přechodnou dobu službu noclehárny. Zároveň neváhejte kontaktovat nejbližší obecní úřad a sociální pracovníky.