Základní informace o OECD

Charakteristika a cíle

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Co-operation and Development - dále jen OECD) byla založena v roce 1961 jako nástupce Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci (Organization for European Economic Co-operation -OEEC) na základě dohod mezi vládami průmyslově vyspělých demokratických zemí a od svého vzniku hraje důležitou roli v koordinaci jejich hospodářské a sociální politiky. Členské země OECD respektují určité shodné principy, kterými jsou:

  • tržní systém hospodářství,
  • pluralitní demokracie a
  • dodržování lidských práv.

Podle článku 1 Úmluvy o OECD, podepsané v Paříži dne 14. prosince 1960, která nabyla účinnosti dne 30. září 1961, podporuje OECD politická opatření s cílem:

  • dosáhnout co nejvyššího trvale udržitelného ekonomického růstu, zaměstnanosti a životní úrovně v členských zemích, udržovat přitom finanční stabilitu, a přispět tak k rozvoji světového hospodářství,
  • přispět ke zdravé ekonomické expanzi v členských i nečlenských zemích v procesu hospodářského rozvoje,
  • přispět k rozvoji světového obchodu na mnohostranné nediskriminační základně v souladu s mezinárodními závazky.

Členská základna

Dnes má OECD 30 členských zemí. Zakládajícími státy jsou Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie a USA.

Dodatečně se členskými státy staly (rok přístupu v závorce): Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (21. prosince 1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), Korea (1996) a Slovenská republika (2000). Na práci OECD se podílí také Komise Evropského společenství (článek 13 Úmluvy o OECD). Jednacími jazyky OECD jsou angličtina a francouzština.

Struktura

A) RADA

Nejvyšším orgánem OECD je Rada, v níž má každá členská země jednoho představitele. Rada se schází na úrovni ministrů (pravidelně jednou ročně) nebo stálých představitelů – velvyslanců (2x měsíčně). Rada přijímá a schvaluje všechny akty OECD. Předseda Rady na úrovni ministrů je jmenován Radou, společně se dvěma místopředsedy. Ministerská Rada na závěr svého jednání přijímá komuniké, které je jednak programovým dokumentem určujícím priority OECD na další rok, jednak dokumentem politickým. Předsedou Rady na úrovni stálých představitelů je generální tajemník. Poradními orgány Rady jsou Výkonný výbor, Rozpočtový výbor, Výbor pro komunikaci a vztahy s veřejností a Výbor pro spolupráci s nečleny.

B) SEKRETARIÁT

Sídlo administrativního aparátu OECD (Sekretariát) je v Paříži. V čele Sekretariátu OECD stojí generální tajemník, který má čtyři náměstky. V současné době jím je již v druhém funkčním pětiletém období Kanaďan Donald J. Johnson. V nových volbách, které se uskuteční v roce 2006, již zřejmě kandidovat nebude. Sekretariát je tvořen 15 odbornými ředitelstvími, administrativním zázemím a poradenskými útvary. Dále k němu patří i 6 relativně samostatných útvarů jako např. Agentura pro atomovou energii a Evropská konference ministrů dopravy.

C) ODBORNÉ ÚTVARY

Jednotlivá odborná ředitelství operují prostřednictvím rozvětvené struktury výborů a pracovních skupin (celkem jich je asi 200), v nichž zasedají zástupci jednotlivých resortů členských zemí a jež si určují svůj pracovní program v rámci priorit vzešlých z ministerských zasedání a rozpočtových omezení.

Výbory, jakožto pracovní orgány OECD, lze rozdělit na řídící a odborné. Mezi řídící výbory lze vedle Rady zařadit především Výkonný výbor, Rozpočtový výbor, Výbor pro spolupráci s nečleny a Výbor pro vztahy s veřejností. Členské země v těchto orgánech zastupují členové stálých misí při OECD. Struktura odborných výborů do značné míry kopíruje strukturu ministerstev a jiných vládních úřadů v členských zemích. Jejich jednání se zúčastňují pracovníci příslušných ministerstev jednotlivých členských zemí. Škála oblastí, jimž se OECD věnuje, je značně široká – počínaje celkovou hospodářskou politikou a zaměstnaností, investicemi, financemi, hospodářskou soutěží a podnikatelskými záležitostmi, přes energii, životní prostředí, potraviny, zemědělství, životní úroveň, vědu, školství, vzdělávání a veřejné výdaje, až po otázky mezinárodní migrace, vztahy k nečlenským zemím atd. Zástupci MPSV reprezentují ČR ve Výboru pro zaměstnanost, práci a sociální věci (ELSAC).

Výbory si dále mohou vytvářet specializované pracovní skupiny (working party, working group, expert group, task force, apod.).

Aktivity

  • Analýzy
  • Publikační činnost
  • Normativní činnost

OECD dlouhodobě a systematicky sleduje a vyhodnocuje vývoj hospodářské a sociální politiky v členských zemích. Zpracovává statistické údaje, analyzuje výsledky, identifikuje tendence, zobecňuje nejlepší zkušenosti a navrhuje nejvhodnější cesty a způsoby řešení problémů. Dokumenty připravené a projednané v pracovních skupinách a příslušných výborech mohou využívat vlády členských zemí i široká odborná veřejnost. Ročně OECD publikuje více než 250 nových titulů. Některé publikace, nebo alespoň jejich stručný obsah, jsou k dispozici i v českém jazyce. Katalog všech publikací OECD je možno získat buď přímo v sídle Sekretariátu OECD v Paříži, nebo na internetových stránkách na adrese www.SourceOECD.org.

V zájmu koordinace hospodářské a sociální politiky vytváří OECD pro členské země určitá "pravidla hry", jako např. pravidla pro liberalizaci investic, pro pohyb kapitálu, pracovních sil, pro ochranu životního prostředí apod. V rámci OECD existují v podstatě tři typy norem: (I) rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členské země, (II) doporučení, a (III) prohlášení, která jsou z hlediska závaznosti nejvolnější.

Pro oblast práce, zaměstnanosti a sociální politiky mají zásadní význam dvě doporučení a dvě prohlášení. Jde o: Doporučení v oblasti politiky týkající se pracovních sil jako prostředku podpory hospodářského růstu z 21. května 1996, Doporučení k zásadám politiky týkající se zaměstnanosti a pracovních sil z 5. března 1976, Prohlášení ve věci zásad politiky zaměřené na zaměstnanost žen z 16. dubna 1980 a Prohlášení o sociálních aspektech technologických změn z 19. listopadu 1986. Tyto normy jsou plně v souladu s pracovněprávní úpravou platnou v ČR.

Financování

Činnost OECD je financována z příspěvků členských států. Výše příspěvků závisí na hospodářské síle jednotlivých zemí. Největším přispěvatelem jsou USA, které platí čtvrtinu rozpočtu OECD, na druhém místě ve výši ročních příspěvků je Japonsko. Rozpočet každoročně schvaluje Rada. Kromě těchto povinných plateb poskytuje většina zemí každý rok OECD tzv. dobrovolný příspěvek na financování konkrétních projektů, jež nejsou zahrnuty v hlavním rozpočtu. Jednání o rozpočtu jsou složitá, neboť aktivity OECD se neustále rozšiřují a priority jednotlivých členských zemí jsou rozdílné. Řešení, tak jako v případě jiných významných mezinárodních organizací, se již několik let snaží najít jednání o vnitřní reformě. Kromě finančních otázek by její součástí měla být i pravidla pro rozhodování (tam, kde není možné dosáhnout konsensu) a systém hodnocení činnosti výborů a pracovních skupin.

Poslední aktualizace: 26. 8. 2020