Zpráva o stavu populace a rozvoje České republiky

Obecně je možno říci, že naprosto převažující většina témat Akčního programu přijatého Mezinárodní konferencí o populaci a rozvoji v Káhiře v r. 1994 není v České republice problémem a ČR odpovídá v této oblasti standardu vyspělých evropských zemí. Její sociální politika se opírá o spontánní lidskou solidaritu utvářenou v rodině, obci a na pracovišti a o občanskou sounáležitost zprostředkovanou státem a samosprávnými strukturami. Jedná se o zprostředkovanou sounáležitost bezdětných s rodinami s dětmi, bohatých s chudými, zdravých s nemocnými a se zdravotně postiženými, zaměstnaných s nezaměstnanými, ekonomicky aktivních s důchodci.

Základní právní rámec, dle kterého můžeme hodnotit naplnění požadavků Akčního programu tvoří Ústava ČR z roku 1993, která už v preambuli zakotvuje obecnou rovnoprávnost, což znamená, že jednotlivci či skupiny občanů nesmějí být diskriminováni ani znevýhodňováni. Občané jsou si rovni i v povinnostech vůči státu. Ochrana práv je dle čl. 90. Ústavy garantována nezávislou soudní mocí. Stejný význam a právní sílu má i Listina základních práv a svobod, která v čl.3 odst.1 zaručuje ve vztahu k základním právům a svobodám rovnost všech lidí bez rozdílu a přebírá tak obdobnou úpravu mezinárodních dokumentů o lidských právech a svobodách. V této souvislosti je třeba zmínit, že podle čl.10 Ústavy jsou ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.

Samozřejmě otázka plného uplatnění těchto práv a svobod je vždy otevřená a diskutovaná. Pro všechny sporné situace je v našem právním řádu zabudován systém soudních záruk (čl. 36 Listiny). Tato oblast je pokrývána činností nezávislé justice všech stupňů (včetně soudnictví správního) a v neposlední řadě je sledována nevládními sdruženími a organizacemi. Zároveň obě komory Parlamentu - Sněmovna i Senát - zřídily svoje petiční výbory a výbory pro lidská práva.

Populace, ekonomický růst a trvale udržitelný rozvoj

V 90. letech prošla ČR řadou strukturálních změn. Mezi tyto změny patří zejména změna ekonomické struktury podle vlastnictví, velikost podniků, regiónů, sektorů a odvětví. Tyto procesy se zásadním způsobem projevily v oblasti zaměstnanosti, zejména ve změněné poptávce po profesně kvalifikační struktuře pracovních sil a v odvětvové a regionální struktuře zaměstnanosti. Ke změnám došlo i v celkové míře ekonomické aktivity obyvatel. V průběhu let 1990 až 1996 klesl počet ekonomicky aktivních obyvatel v produktivním věku o 4,2%. Strukturální změny, zánik neproduktivních podniků a přechod na tržní, poptávkový systém práce stačila státní politika zaměstnanosti uspokojivě krýt do roku 1997. Toto období charakteristické nízkou nezaměstnaností bylo vystřídáno obdobím stagnace ekonomického vývoje a prudkým nárůstem nezaměstnanosti. Koncem roku 1998 překročila její míra hranici 7%. Přes zpomalení ekonomického růstu a zrychlení transformace podnikové sféry lze předpokládat, že v roce 1999 dosáhne nezaměstnanost hranice 10 %.

Prioritou hospodářské a sociální politiky pro nadcházející období je dosažení produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Toto je třeba zvláště zdůraznit právě po desetiletích zkušeností s centralistickým a totalitárním pojetím "práva na práci", které vedlo k umělé zaměstnanosti. Současná státní politika zaměstnanosti usiluje o:

1. dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou
2. produktivní využití zdrojů pracovních sil
3. zabezpečení práva občanů na zaměstnání

Cílem politiky zaměstnanosti je

• sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz, koncepcí a programů při velkých strukturálních a organizačních změnách
• bezplatná poradenská a zprostředkovatelská činnost
• zřizování společensky účelných pracovních míst a prospěšných prací
• rekvalifikace a odborná výchova
• hmotné zabezpečení občanů ucházejících se o zaměstnání (systém podpor v nezaměstnanosti)
• evidence volných pracovních míst

Speciální pozornost je věnována situaci problémových skupin obyvatelstva na trhu práce, zdravotně handicapovaných, matek s dětmi, dlouhodobě nezaměstnaných a absolventů škol, poprvé vstupujících na trh práce. K tomuto účelu slouží zejména rekvalifikace těchto skupin, společensky účelná pracovní místa, místa pro odbornou praxi absolventů škol a mladistvých, chráněné dílny a chráněná pracoviště pro zdravotně postižené. V oblasti zaměstnanosti fungují programy pro problémové skupiny mladistvých a další obtížně umístitelné skupiny obyvatelstva na trhu práce (tzn. i pro rómskou menšinu). Pro obtížně umístitelné uchazeče o zaměstnání se v rámci skupinového poradenství na úřadech práce využívá pěti základních programů, které lze modifikovat podle konkrétních potřeb trhu práce a charakteristiky konkrétní skupiny uchazečů.

V tomto kontextu je nutné zmínit podporu systému celoživotního vzdělávání. V podmínkách naší země nejde o problém gramotnosti u dospělých, ani o jejich základní informovanost nebo kvalifikaci. V tomto směru lze hovořit (až na výjimky u některých občanů rómské populace) jen o skutečném kontinuálním vzdělávání dospělých. Problematika dalšího vzdělávání je v ČR založena na aktivitě jednotlivých organizací a je zcela liberalizována. Investice do lidských zdrojů jsou plně v kompetenci podniků. Nedílnou součástí vzdělávání jsou i rekvalifikace realizované přímo úřady práce. Existují dva druhy rekvalifikací. Jednak rekvalifikace cílené, specifické, zaměřené na konkrétní profesi s příslibem zaměstnavatele na zaměstnání, jednak necílené, bez příslibu, zaměřené na zvýšení uplatnitelnosti uchazeče na trhu.

Celková míra chudoby měřená podílem domácností s příjmy pod hladinou životního minima se od počátku 90. let snižovala; oficiální životní minimum představuje částku čistých peněžních příjmů diferencovanou podle velikosti a složení domácností. Životní minimum by mělo chránit před strádáním a umožnit reprodukci hmotné spotřeby a sociálních kontaktů na skromné, ale důstojné úrovni. Podíl domácností s příjmy pod hladinou životního minima se významněji zvyšuje u rodin se dvěma a více závislými dětmi a u mladých rodin, kde je větší podíl domácností pouze s jedním výdělečně činným rodičem. Dávky vyrovnávající vlastní příjmy občanů a domácností do úrovně životního minima jsou v současné době poskytovány zhruba 3 % domácností (cca. 120 tisíc domácností, v nichž žije na 300 tisíc občanů). Zhruba 85% všech domácností dosahuje úrovně příjmů nad 1,5 násobek oficiálního životního minima (z toho třetina nad 2,5 násobek).

Pro druhou polovinu 90 let byl charakteristický rychlý vzestup objemu i průměrné úrovně příjmů z výdělečné činnosti - příjmy vzrostly v nominálním objemu cca o 20%, v reálné kupní síle o 10% ročně.

Vládní strategie boje s chudobou a tlumení příjmové a důchodové nerovnosti plynoucí z objektivních životních situací, handicapů, nezaviněných událostí je v současné době založena na principu rovnosti příležitostí, na podpoře a ochraně ekonomické aktivity s důrazem na prioritu příjmů z výdělečné činnosti včetně zmírňování nezaviněných rozdílů v přístupu ke zdrojům a v úrovni příjmů a reálných důchodů a také na potlačování projevů sociálního parazitizmu (získávání prostředků k životu ze sociálních dávek a podpor při osobní pasivitě).

Systém sociální ochrany se skládá z dávek sociálního a zdravotního pojištění, dávek státní sociální podpory (především pro rodiny s dětmi) a dávek a služeb sociální péče (koncepce této části bude změněna v připravovaném zákonu).

Došlo k postupné modernizaci systému důchodového zabezpečení spočívající především v legislativní úpravě základního důchodového pojištění z roku 1995, která zavedla dvousložkovou konstrukci důchodu. Důchod se tak skládá z pevné částky, jednotné pro všechny poživatele důchodu, a z částky odvozené z příjmu z ekonomické aktivity v průběhu života. Systém důchodového zabezpečení je založen na průběžném financování a doplněn systémem dobrovolného penzijního připojištění se státním příspěvkem. Vzhledem k postupnému stárnutí populace je v blízké budoucnosti nezbytná zásadní reforma důchodového systému.

Transformován byl i systém zdravotní péče, založený na principu zdravotního pojištění, který však stále častěji vykazuje systémové nedostatky se stále rostoucími náklady. Postupně se v ČR stává další reforma tohoto systému politickou a ekonomickou prioritou.

Legislativně, institucionálně a organizačně byl dopracován systém státní sociální podpory, tedy systém státem garantovaných dávek reagujících na specifické životní situace rodin. Část dávek pro rodiny s dětmi (jako např. dětské přídavky) respektuje princip adresnosti. Vznik nároku i jejich výše je založena na výši rodinných příjmů. Systém tak tlumí nerovnost příjmů z ekonomické aktivity. Některé dávky (jako např. rodičovský příspěvek) jsou plošné, tedy nezávislé na příjmu domácnosti.

Připravován je systém sociální pomoci, jehož nemalá část je založena na poskytování dávek pomoci v sociální potřebnosti. Tento systém počítá i se sociální prací a s nejrůznějšími sociálními službami pro potřebné občany (staré, nemocné a bezmocné, zdravotně postižené, nepřizpůsobené, osoby v krizových životních situacích atd.), na které bude potřebným občanům stát a obce poskytovat zákonem stanovené příspěvky. Připravovaný zákon umožní charitativním a humanitárním organizacím, které jsou v nemalé míře dotovány granty ze státního rozpočtu, vstoupit do soutěže o zájem klienta - příjemce sociálních služeb.

Rovnost pohlaví a role žen

V České republice je rovnoprávnost žen a mužů považována za samozřejmou součást občanské rovnosti a základní lidské právo, zaručené dlouhodobě Ústavou a rodově (genderově) neutrálním zněním všech právních předpisů, od r. 1991 pak Listinou základních práv a svobod. V ČR vzhledem k demokratickým tradicím v zásadě neexistují kulturně sociální bariery větší účasti žen v ekonomice a politice a rovnoprávného postavení žen v rodině, dané např. náboženskými normami či zvykovým právem. Ženy podle svých možností využívají svá rovná práva na vzdělání, na přístup k finančnímu kapitálu, na sdružování, pasivní a aktivní hlasovací právo atd. Přesto např. účast žen ve vyšších politických funkcích neodpovídá situaci v řadě evropských států, směrem k nižším funkcím se jejich zastoupení zvyšuje. Dnes je v poslanecké sněmovně 15 % žen, v Senátu 10 %, na úrovni obecních a městských zastupitelstev 18 %.

K dnešní účasti žen ve veřejném životě, ač je o dost nižší proti mužům, přispělo po odstranění totalitního systému v r. 1989 vytvoření podmínek pro vznik nevládních organizací, občanských a charitativních sdružení apod. i rostoucí občanské uvědomění a prohlubující se vědomí vlastní odpovědnosti. Dlouhodobě vysoký je podíl žen zaměstnaných v  oblastech důležitých z hlediska péče o populaci a její růst - zdravotnictví a sociální služby (81 %), školství (77 %).

Základem rovnoprávného postavení a vysoké ekonomické aktivity žen (průměrná míra ekonomické aktivity 52 %) jsou vedle genderově neutrální legislativy i rovnoprávné vzdělávací příležitosti. Jsou charakterizovány zejména a/ bezplatným vzděláváním na všech typech státních škol; b/ devítiletou povinnou školní docházkou (s počátkem v 6 letech) pro obě pohlaví; c/ systémem středoškolského vzdělávání, v němž se účastní 52 % dívek (zatímco podíl dívek v příslušné populační skupině je 49 %); c/ vícestupňovým studiem na vysokých školách, kde studuje 44 % žen (49 % žen v populaci 19-24 let).

České pracovní právo je založeno na zásadě rovného zacházení s muži a ženami, vedle toho však zaměstnavatelé musí dodržovat ustanovení týkající se specifikace pracovních podmínek žen.

Rovnoprávnost v rodině zajišťuje především zákon o rodině, podle nějž manželství "spočívá na pevných citových vztazích mezi mužem a ženou, oba jsou si v něm rovni" a  "uzavírá se na základě dobrovolného rozhodnutí muže a ženy..", a to svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy před orgánem státu nebo před orgánem církve. Zákon též uvádí, že "muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti".

Jak je reálně v rodinných vztazích naplňována právní rovnost manželů záleží na individuálním přístupu, sociologické výzkumy potvrzují převážně rovnoprávné vztahy v hospodaření s financemi a v rozhodování o základních záležitostech, především o počtu dětí a době jejich narození. Ženy mají právo i podmínky svobodně rozhodovat o svém partnerském a rodinném chování, právní nároky jejich dětí jsou shodné bez ohledu na jejich rodinný stav.

Zákonná věková hranice pro uzavření sňatku je dána plnoletostí (18 let věku), výjimky může povolit ze závažných důvodů soud, pokud je to v souladu se společenským účelem manželství a nezletilý žadatel je starší než 16 let (povolení je udělováno zhruba 80 procentům žádajících). Tyto podmínky jsou shodné pro dívky i chlapce.

Snahy o posílení odpovědnosti otců za rodinu a výchovu dětí jsou v právní oblasti podpořeny zejména v zákonu o rodině, nověji v zákonném stanovení podmínek pro vyplácení rodičovského příplatku za stejných podmínek otcům i matkám. Reálně to však nepřineslo velké změny hlavně vzhledem k stereotypům dělby rolí mezi muži a ženami a k vyššímu odměňování mužů.

Rodina, její úloha, práva a struktura

V současné době se příprava nové dlouhodobější koncepce vládní rodinné či populační politiky nachází ve stadiu analýz a diskusí. Nicméně podpora rodiny s dětmi má dlouholetou tradici a je zajišťována v sociálních zákonech, rodinném právu, pracovním právu zohledněním potřeb matek a otců pečujících o malé děti, v zákonu o zaměstnanosti, i v dalších právních normách. Protože však v devadesátých letech dynamicky poklesly míry sňatečnosti a porodnosti je potřeba rodinné politiky aktuálně diskutována. Součástí diskusí jsou žádoucí formy a zohlednění diversifikace forem rodinného života. Dnešní právní řád tuto skutečnost reflektuje např. v normách týkajících se rozvodů nebo práv dětí. Naproti tomu v ČR neexistuje žádná zvláštní právní norma definující nesezdané soužití nebo vymezující zvláštní práva a povinnosti osob žijících v takovém svazku. (Návrh zákona o nesezdaném soužití byl Parlamentem ČR odmítnut v dubnu 1998 hlavně proto, že zahrnoval i legalizaci nesezdaného soužití osob stejného pohlaví, které však není ani dnes protizákonné.)

Zákon o rodině a další právní normy podporují stabilitu rodiny a současně zabezpečují, aby v případě rozvodu byly zejména pro děti, ale v případě potřeby i pro rozvedeného rodiče, zajištěny přiměřené životní podmínky. Jde o řešení vyživovací povinnosti a materiálního zabezpečení dětí, další zákony řeší majetkové vyrovnání. Sociální zákony nedefinují zvláštní nároky neúplných rodin na dávky (jejich konstrukce de facto zvyšuje nároky těchto rodin), zvýhodňují ale osamělé matky či otce v rámci nemocenského pojištění. Rozsáhlejší zvýhodnění požívají rodiče zdravotně postižených dětí.

Nesezdané soužití je doposud nepříliš častou a většinou jen dočasnou formou společného života partnerů. Počet mimomanželsky narozených dětí v posledních letech sice vzrůstá, ale stále se udržuje na poměrně nízké úrovni. Zatímco počet dětí narozených v manželství se v letech 1990-1997 snížil o 38 %, počet dětí narozených mimo manželství se zvýšil o 44 %. Mimomanželská plodnost nicméně dosud představuje okolo jedné šestiny úhrnné plodnosti (17,8% v roce 1997).

Na vztahy rodičů a dětí nemá vliv to, zda jsou rodiče oddáni, vždy v zásadě nesou oba rodiče shodnou a plnou odpovědnost a mají shodná práva. Proto také legislativa týkající se sociální ochrany dětí a rodin (domácností) s dětmi nerozlišuje nároky dětí či rodičů podle rodinného stavu rodičů. Výjimkou jsou některá zvýhodnění osamělých rodičů bez ohledu na to, zda jde o muže nebo ženu.

Populační růst a struktura

ČR v polovině 90. let (od r. 1994) zaznamenala pokles počtu obyvatel, takže jejich dnešní počet necelých 10300 tisíc by mohl klesnout kolem r. 2015 pod 10 milionů. Současný depopulační trend zakládá perspektivu k trvalému úbytku obyvatelstva přirozenou měnou a k demografickému stárnutí. Pozitivní saldo zahraniční migrace nestačí k vyrovnání ztráty z přirozené měny. Zatím poměrně stabilní věková struktura se začíná měnit na úkor podílu dětí do 15 let, který klesl v letech 1992-1997 z 20,0 % na 17,9 %, pro rok 2020 je odhadován na 14,4 %. Podíl obyvatel 60letých a starších se udržuje na 18,0%, ale předpokládá se jeho vzrůst do r. 2020 na 27,0 %.

Tab.1 Přirozený pohyb obyvatelstva - na 1000 obyvatel

Pramen: Pohyb obyvatelstva v ČR, ČSÚ

Tab.2 Vývoj věkové struktury obyvatelstva

* prognoza Českého statistického úřadu z r. 1997: střední ze 3 variant

V ČR proběhly v 90. letech dynamické proměny demografického chování, jež jsou označovány některými odborníky za zrychlený proces druhého demografického přechodu, jinými za průvodní jev negativních dopadů transformace ekonomického a politického systému v 90. letech. Současný charakter populačního vývoje je určován především snížením plodnosti, zejména žen v nejnižším fertilním věku. V této věkové kategorii se postupně prosazuje nový model reprodukčního chování, charakterizovaný odkladem prvních sňatků a narození dětí do vyššího věku. Protože naopak starší generace žen většinou naplnily své mateřské plány podle dosavadního reprodukčního modelu, vzniká zde jisté vakuum, projevující se snížením počtu narozených dětí. To vyvolává obavy z dalšího populačního vývoje.

Snížení plodnosti souvisí s poklesem sňatečnosti v 90. letech, poslední dostupná data (i předběžná data za r. 1998) naznačují její stabilizaci. Sociologické výzkumy však nepotvrzují velké změny v  postojích k manželství, které v české společnosti vždy bylo, je a nejspíše i v budoucnu bude nejvíce preferovanou formou partnerského soužití i prostředí pro plození a výchovu dětí. Obecně uznávanou příčinou poklesu porodnosti je zejména posun sňatků a rození dětí do vyššího věku a rozšíření používání antikoncepce, ke kterému u nás dochází právě v posledních letech. Silně zde ovšem působí i známé sociální změny jako vyšší vzdělanost a zaměstnanost žen, individualizace a širší možnosti seberealizace aj.

Tab.3  Ukazatele porodnosti

Pramen: Pohyb obyvatelstva v ČR, ČSÚ

Demografické analýzy dokládají, že změny ve sňatkovém chování a růst úrovně rozvodovosti (byť tento má nepochybně celou řadu sociálních a psychologických negativních dopadů) ovlivňují významně samy o sobě porodnost a plodnost žen. Plodnost žen žijících mimo manželství, a to i družek, je stále nižší než úroveň plodnosti vdaných žen.

Růst počtu a podílu osob v poproduktivním věku po r. 2000 bude výsledkem jak stárnutí silnějších populačních ročníků (s výkyvy korespondujícími s výkyvy porodnosti v 50. až 90. letech), tak prodlužování střední délky života. Ta se zvýšila v letech 1990-1997 u mužů z 67,5  na 70,5 roku, u žen ze 75,4 na 77,5 roku.

Tab.4  Ukazatele sňatečnosti

* 1950, ** 1970 
Pramen: Pohyb obyvatelstva v ČR, ČSÚ

Od roku 1991 se trvale snižuje počet zemřelých a hrubá míra úmrtnosti - z 12,5 v r. 1991 na 10,9 v r. 1997 (v roce 1998 došlo k dalšímu poklesu). Na tomto trendu se podílí především snižování intenzity úmrtnosti obyvatelstva starších věkových skupin. Výrazný pokles intenzity úmrtnosti staršího obyvatelstva byl umožněn větším nasazením zdravotnické techniky, dovozem účinnějších léků a zřejmě také lepší péčí o vlastní zdraví. Kvocient kojenecké úmrtnosti 6 promile v r. 1996 přibližuje ČR standardům západní Evropy.

Součástí populační politiky je výchovné a osvětové působení na mládež. Pozitivním výsledkem je snížení tzv. časné sňatečnosti v letech 1989-1996 o 2/3 (jde o sňatky snoubenců ve věku 16-17 let, kde důvodem bývá gravidita nevěsty). Výchova k manželství a rodičovství a péči o děti je součástí standardního základního vzdělávání. Byla založena např. "Společnost pro plánování rodiny v ČR", nevládní organizace "Plánované rodičovství a sexuální výchova". Pod garancí Min. zdravotnictví se realizuje "Program reprodukčního zdraví". Státní i nevládních organizace či farnosti nabízejí programy pro snoubence a přípravné kursy pro náhradní rodinnou péči (adopci, pěstounskou péči, v současnosti se pracuje na zkvalitnění těchto kursů). Min. zdravotnictví koordinuje "Národní program HIV/AIDS".

Ve prospěch starších osob (vzhledem k vyššímu věku dožití žen, jejich častější osamělosti a zdravotním potížím je jich mezi klienty více) se rozšiřují zdravotně sociální služby, kde roste podíl soukromého sektoru. Připravovaný zákon o sociální pomoci má vytvořit lepší podmínky pro péči o starší osoby v rodině a zvýšit možnost svobodné volby formy přijímané pomoci. V souvislosti se stárnutím obyvatelstva a změnami ekonomických podmínek se postupně zvyšuje do roku 2007 hranice důchodového věku na 62 let u mužů a 61 let u bezdětných žen.

Systém péče o zdravotně postižené zahrnuje širokou škálu pomoci. Patří sem daňové úlevy, finanční podpora určená pro rozmanité životní situace podle druhu a míry zdravotního postižení, systém institucionální a domácí péče poskytované státními i nestátními organizacemi, specifické formy vzdělávání na úrovni základních a středních škol, rekvalifikační a resocializační programy včetně podpory zaměstnávání zdravotně postižených.

Reprodukční zdraví a reprodukční práva, rodinné plánování

V "Národním programu zdraví" Ministerstva zdravotnictví, realizovaného od r. 1992, patří k prioritám péče o zdraví žen, řada projektů se zaměřuje na jejich specifické skupiny (v r. 1997 bylo 6 projektů)¹⁾, na ochranu zdraví při práci a velká pozornost se věnuje reprodukčnímu zdraví, jehož hlavní oblasti jsou svobodné a odpovědné jednání informovaných občanů, zdravotní výchova, poradenství v oblasti výchovy k rodičovství a plánovaného rodičovství, výživa v době těhotenství a kojení, prevence nádorů prsů, antikoncepce, prevence sexuálně přenosných nemocí. Další ministerstvem zdravotnictví podporované zdravotně preventivní programy jsou věnovány např. zdravému životnímu stylu či předcházení zhoubným nádorům. Do těchto aktivit jsou zapojena stále více také media a, přirozeně, odborné nevládní organizace.

Jedno z dalších témat "Národního programu zdraví" je podpora plánování rodičovství a užívání antikoncepce, které zahrnuje mj. osvětové působení, zvyšování podílu miniinterrupcí u prováděných umělých přerušení těhotenství (dnes 84 %), působení na ženy v problémových sociálních skupinách k oddálení první gravidity a výchovu mládeže.

Příznivým ukazatelem úspěchu osvětové práce i změn v rodinném chování a péči o vlastní zdraví je pokles potratovosti (nutno hodnotit na pozadí faktu, že z několika důvodů bylo dříve UPT (umělé přerušení těhotenství) v podstatě využíváno jako svého druhu metoda antikoncepce) - počet UPT na 100 narozených dětí klesl v letech 1990-1996 z 82 na 51. Zatímco v r. 1990 tvořily UPT 42 % všech ukončených těhotenství, v letech 1994-1996 se udržují okolo 31 %. Podíl samovolných potratů se dlouhodobě pohybuje na úrovni 11 na 100 narozených dětí, což svědčí o ustáleném zdravotním stavu žen v reprodukčním věku. Uvedené změny jsou především výsledkem vzrůstajícího používání antikoncepce - v r. 1996 užívalo lékařem řízenou antikoncepci 30 % žen fertilního věku, ale rozšířily se i jiné formy. Od r. 1992 do r. 1997 se zdvojnásobil počet žen v plodném věku používajících antikoncepci a dosahuje dnes 2/5. Kromě zdravotnických aspektů (např. zkvalitnění a rozšíření nabídky antikoncepčních prostředků) má tento vývoj i sociální pozadí podporující plánované rodičovství. To umožňuje i  relativně dobrá finanční dostupnost: např. maximální stanovená cena za interrupci se všemi vyšetřeními a dvěma dny hospitalizace činila v r. 1996 zhruba 1/3 průměrné hrubé měsíční mzdy, cena antikoncepčních přípravků dosahovala maximálně 3 % této mzdy. Pokud je důvodem UPT zdravotní stav ženy, je poskytováno bez úhrady v rámci zdravotního pojištění.

Každá žena má výsadní právo rozhodovat o UPT, tzn. že se např. u vdaných nevyžaduje souhlas manžela. Před dovršením 16 let věku lze uměle přerušit těhotenství se souhlasem zákonného zástupce (popř. toho, komu byla dívka svěřena do výchovy). O UPT ženy ve věku 16-18 let je vyrozuměn její zákonný zástupce.

Zvláštní ochrana těhotných žen a matek malých dětí je obsažena také v pracovním právu.

Lidská sexualita a vztahy mezi pohlavími

Vztahy rovnosti a respektování obou pohlaví jsou součástí české kulturní tradice, takže zde v zásadě nejsou zvláštní problémy. Pro řešení individuálních případů jsou zřízeny ve všech okresních městech manželské a předmanželské poradny.

Sexuální zneužívání a násilí je však problém, jehož význam v posledních letech vzrostl, a proto se stal předmětem zvýšené pozornosti příslušných orgánů a institucí. Ta je v trestněprávní ochraně žen věnována především prostituci a organizovanému zločinu s ní spojenému. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu při Ministerstvu vnitra ČR se zabývá i ilegální migrací, včetně obchodu se ženami.

Vládní dokument o prioritách při prosazování rovnosti mužů a žen mj. obsahuje úkol rozvinout pomoc obětem násilných trestných činů, včetně domácího násilí, a pomoci rodinám, kde je ohrožen zdravý vývoj a výchova dětí. Rozšiřující se nabídka pomoci se týká: a) oznámení o trestném činu na policii (naráží na ostych a strach oběti a obtížnost jeho dokazování zvláště v rámci v úvahu připadajících paragrafů trestního zákona, na nedostatečnou ochranu svědků), b) zajištění násilného pachatele policií (zde je problémem malá připravenost a celková přetíženost policie), c) sociální a psychologickou pomoc (rozvinutá, byť ne se specifickým zaměřením na násilí v rodině, v systému bezplatných manželsko-rodinných poraden, poskytovaná sociálními odbory místních a okresních úřadů a vlivnými nestátními odbornými organizacemi), d) azylové pobyty pro ženy a matky s dětmi. Vzhledem k nespecifické odborné přípravě a malým zkušenostem odborníků závisí kvalita a rozsah pomoci do značné míry na jejich individuálním přístupu a informovanosti. Ministerstvo zdravotnictví ČR bylo v rámci prevence kriminálního chování řešitelem projektů zaměřených na prevenci před týráním a zanedbáváním dětí, prevenci sexuálního zneužívání a dětské prostituce.

Zdraví, nemocnost a úmrtnost

Ústava ČR zaručuje právo na ochranu zdraví a na veřejné zdravotní pojištění, na jehož základě je v zákonem stanovené šíři poskytována bezplatná zdravotní péče na principu rovnosti. Příspěvky zdravotního pojištění za určité skupiny populace platí stát (za nezaopatřené děti, příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a další mateřské dovolené, muže po dobu nepřítomnosti v práci, nezaměstnané, bezmocné osoby a v některých dalších případech, blíže vymezených zákonem). Nároky plynoucí z pojištění jsou shodné bez ohledu na to, kdo za jednotlivce platí příspěvky.

Dlouholetou tradici má prenatální péče a navazující péče o děti v kojeneckém a raném dětském věku, jejímž výsledkem je stálý pokles kojenecké úmrtnosti (z 20.2 na 1000 živě narozených v roce 1970, přes např. 16.9 v r. 1980, 10.8 v r. 1990, až na 5.9 v roce 1997) a mortality rodiček na jednu z nejnižších na světě (5.5 na 100 tisíc živě narozených v r. 1996, a dokonce 2.1 v roce 1995). Roste počet ambulantních gynekologických vyšetření (v r. 1996 jich připadalo 1865.4 na 1000 žen). Výsledkem celkové péče o zdraví žen je i nízká mrtvorozenost (podíl mrtvě narozených z celkového počtu narozených klesl v letech 1990-1997 z 0.004 na 0.003). Výrazně se rozšiřuje kampaň a informovanost o blahodárnosti kojení.

Vývoj onemocnění HIV/AIDS není pro ČR zatím alarmující. ČR přijala Střednědobý plán pro prevenci této choroby. Byla ustavena mezirezortní Národní komise pro řešení problematiky HIV/AIDS a síť poradenských míst a odběrových míst (bezplatných a anonymních). Funguje i řada linek důvěry AIDS nevládních organizací. ČR spolupracuje s programem UNAIDS při OSN a má vytvořen vlastní Národní program. Ten oslovuje celou populaci i její části (např. mládež, osoby s pohlavními nemocemi). Samostatná část programu je zaměřena na prevenci AIDS u prostitutek. Vyšetření HIV protilátek je doporučováno všem gravidním ženám (při zachování principu dobrovolnosti a anonymity). V roce 1996 tuto možnost využilo 85 % těhotných. Zjišťovaná prevalence u těhotných je nízká (k 30.9.1997 činila 0.002 % z 1 065 013 vyšetřovaných²⁾), všechny zjištěné HIV pozitivní matky jsou léčeny preventivně AZT³⁾.

Trvalou péči o zdraví podporuje i participace ČR na mezinárodních programech zdraví, zejména organizovaných Světovou zdravotnickou organizací. Mezi ně patří evropská strategie Zdraví pro všechny pro 21. století, v níž cíl 6 je zaměřen na zvláštní potřeby zdraví žen a mužů.

Struktura populace, urbanizace a vnitřní migrace

Populační vývoj se projevuje jednak v již zmíněném věkovém složení, jednak v pouze dílčích změnách v regionální struktuře a v míře urbanizace. Pokračuje úbytek obyvatelstva ve venkovských obcích, ale také ve velkoměstech (nad 100 ale i 50 tisíc obyvatel). Přírůstek, byť minimální, mají města s 10-20 tis. obyvatel.

V 90. letech dochází ke změnám migračních pohybů. Jednak končí fáze statické koncentrace obyvatelstva, jednak zde není silná stimulace ekonomickými tlaky (situace na trhu práce nemotivuje ke stěhování za prací, bytový trh neumožňuje větší mobilitu). Působí však dopady ekonomické restrukturalizace (vedoucí k úbytku obyvatel v dřívějších průmyslových regionech) a otevření západních hranic (vedoucí ke snížení úbytku či k nárůstu obyvatel v okresech při západních hranicích). Projevil se i rozvoj zázemí větších měst, posilující suburbanizační procesy.

V poměrně blízké budoucnosti lze ve vnitřních migračních pohybech očekávat další změny, i když mohou nastat i určité tenze mezi potenciální migrací a možnostmi jejího uskutečnění. I při vyšší nezaměstnanosti zůstane stěhování za prací problémem. Ke zvýšení vnitřní mobility musí přispět zvyšování atraktivity středně velkých měst, včetně nabídky dostupného bydlení, svoji roli sehraje nevyhnutelná další restrukturalizace hospodářství.

Mezinárodní migrace

V posledních letech země bývalého východního bloku vykazují migrační úbytek. Česká republika je mezi těmito zeměmi výjimkou. Rozhodující vliv na migrační chování má fakt, že ČR náleží mezi transformující se země tzv. nárazníkové zóny. Otevření hranic nevyvolalo masivní emigrační pohyb do zemí západní Evropy, zvýšilo však přitažlivost ČR jako tranzitivní země a postupně i jako cílové země pro imigranty. V současnosti tvoří cizinci asi 2 % populace ČR, z toho trvale usídlení přibližně 0,4 %. Zatím jsou zaznamenávány větší pohyby v oblasti pracovní migrace. Počet cizinců legálně zapojených na trhu práce dosáhl k 31.12. 1997 194 tis. osob tj. cca 3,78 % ekonomicky aktivních (70 tis. občanů Slovenské republiky na základě registrace, 61 tis. ostatních cizinců s pracovním povolením a 64 tis. drobných zahraničních podnikatelů s živnostenským oprávněním). Poměrně rozsáhlá je i nelegální pracovní migrace v odhadovaném rozsahu 100 tis. osob.

Migrační saldo evidované zahraniční migrace je jen nepatrně ziskové a nedokáže vyrovnat ztrátu z přirozené měny. Ani míra imigrace ovšem není mimořádně vysoká, ale v posledních letech se trvale zvyšovala. Např. index počtu přistěhovalých 1995/1990 činil 286. Změny lze v blízké budoucnosti očekávat nevelké. Z hlediska imigračních toků můžeme odhadovat jak další zvýšení atraktivity naší republiky, tak zhoršení ekonomických a právních podmínek pro imigranty (např. zhoršená situace na trhu práce, zpřísnění legislativy pro zaměstnávání cizinců při nárůstu nezaměstnanosti). Následující tabulka ukazuje přírůstek obyvatelstva a migrační saldo v ČR od r. 1992 v absolutních hodnotách.

Tab. 5  Přírůstek obyvatelstva a migrační saldo v ČR od r. 1992

* Skutečná salda i přírůstky jsou nižší, protože nejsou evidováni všichni vystěhovalí
Pramen: Pohyb obyvatelstva v ČR, ČSÚ

Změny teritoriální struktury stěhování do ČR, jak je postihuje následující tabulka, je možné považovat za důsledek slábnutí migrace ze Slovenska, dále odeznívá návratová vlna emigrace z bývalého Československa na západ. ČR se postupně stává cílovou zemí a zároveň převahu získává ekonomická migrace.

Tab. 6  Hlavní zdrojové země zahraniční migrace (počty přistěhovaných v absolutních hodnotách)

Pramen: Pohyb obyvatelstva, ČSÚ

Pobyt cizinců upravuje zákon 123/1992 Sb. o pobytu cizinců. V současné době je připravováno jeho nové znění. Podle stávajícího zákona může být povolen cizinci pobyt: krátkodobý (nepřesahuje 180 dnů), dlouhodobý, který je už vázán na prokázání účelu pobytu, a trvalý (uděluje se zejména za účelem slučování rodin).

V určitých případech může mít cizinec na území ČR přiznáno postavení uprchlíka - na dobu pěti let, pak je možno znovu požádat. Problematiku uprchlíků upravuje speciální zákon 498/1990 Sb. ČR též přistoupila k Ženevské konvenci o postavení uprchlíků a k Newyorskému protokolu. Cizinec, kterému byl přiznán statut uprchlíka, je zařazen do integračního programu, zaměřeného na zajištění podmínek úspěšné integrace (bydlení, zaměstnání, vzdělávání, akceptování uprchlíků místními úřady a občany). Osoby s přiznaným postavením uprchlíka mají stejné postavení jako český státní občan s několika výjimkami (týkajícími se volebního práva, branné povinnosti, vykonávání výdělečné činnosti a nabývání nemovitého majetku).

Specifickou formou je využití tzv. dočasného útočiště, které bylo poskytováno v humanitárních střediscích ministerstva vnitra státním příslušníkům zemí bývalé SFRJ, resp. po 1.1.1994 občanům Republiky Bosna a Hercegovina.

S ohledem na vývoj situace na území Republiky Bosna a Hercegovina a dosavadní průběh repatriace rozhodla vláda ČR o posledním prodloužení pobytu dočasného útočiště do 30.9. 1997, a to pouze občanům Republiky Bosna a Hercegovina a jejich rodinným příslušníkům. V plánu konkrétních projektů dvoustranné pomoci uprchlíkům je zajištění podmínek pro jejich návrat do Bosny a Hercegoviny. Projekt je realizován v Bosně a gestorem je Ministerstvo vnitra ČR.

Školské úřady v místech, kde jsou střediska pro uprchlíky, zajišťují na místních školách bezplatné vzdělání pro děti s povinnou školní docházkou. Učitelé byli vyzváni, aby se těmto dětem věnovali i individuálně. Podle potřeby a zájmu uprchlíků organizují kurzy českého jazyka přímo ve střediscích.

Problematikou lidských práv uprchlíků a poskytováním poradenské činnosti včetně specializovaných programů se soustavně zabývají různé nevládní organizace jako například Český helsinský výbor a Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Česká republika, která až donedávna nebyla zemí přijímající migrující pracovníky, ale spíše zemí produkující migraci, postupně akceptuje mezinárodní závazky zaručující práva migrantů na úrovni nejvyšších mezinárodních dokumentů (úmluvu Rady Evropy a obdobnou úmluvu OSN, či úmluvy MOP). Řada práv (mimo oblast pracovního práva) je vázána na občanství ČR, resp. na získání povolení k trvalému pobytu. Tím jsou z okruhu některých práv vyloučeni zahraniční pracovníci, kterým je povolován pouze dlouhodobý pobyt.

Záruky k zamezení vykořisťování migrujících pracovníků v ČR vychází též z ústavních dokumentů. Některá práva jsou spojena s občanstvím ČR. Hospodářská a sociální práva jsou však dle hlavy 4 Listiny zaručena "každému". Výjimku tvoří sociální zajištění a právo na bezplatné vzdělání. Aby nedocházelo k diskriminaci, existují dvě formy prevence - kontrolní činnost úřadů práce, resp. inspektorátů a pokud jsou migranti zaměstnáni legálně, mají možnost se domáhat ochrany přímo u soudu.

Počty cizinců zdržujících se v ČR se trvale rok od roku zvyšují, roste také nelegální migrace a tranzitní migrace. ČR upřednostňuje dobrovolné návraty do zemí původu před vyhoštěním. Při realizaci dobrovolné repatriace je postupováno ve smyslu uvedených zákonů.

Populace, rozvoj a vzdělávání

Vzdělanostní úroveň české populace je poměrně vysoká, což je výsledek dlouhodobých demokratických tradic. Zahrnují všeobecný přístup ke vzdělání, které je bezplatné na všech úrovních, včetně vysokoškolského. V devadesátých letech vznikla síť soukromých a církevních škol, finančně také dotovaných státem. Právně je zajištěn rovný přístup ke vzdělání bez ohledu na pohlaví, národnost, náboženskou orientaci atd. Základní vzdělání (devítileté) je povinné, na střední školy postupuje naprostá většina jeho absolventů.

Nevelké rozdíly ve vzdělanosti mužů a žen souvisejí s jejich částečně odlišnými profesními orientacemi, nikoliv s odlišným přístupem (viz předchozí text a tab. 5). Rozdíly ve vzdělanostní úrovni některých sociálních skupin a národnostních menšin mají sociokulturní příčiny, jejichž odstraňování je stálým předmětem zájmu školské politiky.

Tab.7  Ekonomicky aktivní populace podle nejvyššího dosaženého stupně vzdělání

Poznámky:
          v r. 1988 obyvatelstvo ekonomicky aktivní, v l. 1994 a 1998 zaměstnaní
          rozdíl do 100 % jsou osoby bez školního vzdělání a bez zjištěného vzdělání
Pramen: Mikrocensus 1989, Výběrová šetření pracovních sil ČSÚ

Technologie, výzkum a rozvoj

Statistické sledování demografických jevů a demografický výzkum mají dlouhou tradici a jsou institucionálně zajištěny na státní a universitní úrovni. Sociální a ekonomický výzkum se zakládá na rozvinuté odborné, institucionální a organizační základně, zahrnující státní i soukromé organizace. Všechna témata, zmíněná v Akčním programu Konference o populaci a rozvoji z Káhiry jsou předmětem dlouhodobých výzkumů, včetně otázek souvislostí populačního vývoje s ekonomicko-sociálními podmínkami, rovných příležitostí mužů a žen, životní úrovně rodin, zaměstnanosti. Aktuálními tématy jsou společenské dopady procesu transformace ekonomického a sociálního systému v 90. letech.

Závěr

Česká republika prochází v současné době hlubokou politickou, ekonomickou a sociální transformací s dalekosáhlými důsledky pro celou společnost. V mnoha oblastech společnosti se podařilo sladit tržní systém s odpovídající mírou sociální solidarity aniž by byla výrazně oslabena aktivita jednotlivce a zajistit legislativně nebo i institucionálně rovné příležitosti v přístupu k jednotlivým statkům.

Nemalou část odpovědnosti a aktivit, které v minulosti zajišťoval stát, se podařilo přenést na komunity - obce, nadace, občanská sdružení a pod., a tím aktivovat a podpořit konstituci občanské společnosti jako důležitého garanta demokratického vývoje.

Populační vývoj je oblastí střetávání soukromého a společenského. proto rodinná politika v ČR usiluje o respektování celého cyklu rodiny, svobodné volby formy partnerského soužití a natalitního chování, uspokojení práv rodiny jako celku i jejích jednotlivých členů. Sociální politika zaměřená na rodinu zajišťuje její životní podmínky zejména v obdobích péče o nezletilé děti a péče o starší občany a v dalších životních situacích, vyžadujících společenskou podporu. Zvýšená podpora je věnována sociálně slabším rodinám a jednotlivcům.